10 C 3/2022-24 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 11. 10. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 11 756 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobní návrh odůvodnila tak, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen jako„ původní věřitelka“) prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného, který se žalovaný spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 3 756 Kč zavázal původní věřitelce vrátit nejpozději do 5. 1. 2020. Žalovaný však do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a je v prodlení. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkou ze dne 3. 4. 2021. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 3. 2021 s původní věřitelkou. 2. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl ve věci dokazování listinami předloženými žalobkyní. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku uzavřel s původní věřitelkou smlouvu, podle níž se původní věřitelka zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostně na účet č. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 8 000 Kč s roční zápůjční úrokovou sazbou 40 % p.a. a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 756 Kč uhradit nejpozději do 5. 1. 2020. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že [datum] byla částka 8 000 Kč poukázána na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo] (odpovídajícím rodnému číslu žalovaného), kdy ve zprávě pro příjemce bylo uvedeno„ Zapujcka [anonymizováno] [číslo]“. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 uzavřené mezi původní věřitelkou a žalobkyní, seznamu postupovaných pohledávek, a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla platně a účinně postoupena na žalobkyni a že původní věřitelka vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z výzvy k úhradě ze dne 3. 4. 2021, včetně podacího lístku z téhož dne, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky. Žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by žalobkyni na žalovanou částku něčeho uhradil. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za zcela prokázané, že žalobkyně disponuje pohledávkou za žalovaným, kterou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 od původní věřitelky, přičemž právním důvodem postoupené pohledávky byla smlouva o úvěru ze dne [datum]. Původní věřitelka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit se sjednaným úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 756 Kč ve lhůtě do 5. 1. 2020. Žalovaný však svoji povinnost řádně nesplnil, částku 11 756 Kč do 5. 1. 2020 neuhradil, neučinil tak ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 6. Ve světle citovaných ustanovení soud posoudil po právní stránce žalobu ohledně nároku ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. jako důvodnou. Původní věřitelka splnila své povinnosti ze smlouvy, když žalovanému poskytla peněžní prostředky. Naopak žalovaný svůj díl závazku nesplnil, jelikož poskytnuté peněžní prostředky původní věřitelce řádně nevrátil. Žalovaný tedy nezaplatil část dluhu ve výši 11 756 Kč se splatností 5. 1. 2020 a dostal se tak do prodlení s plněním peněžitého závazku, za což je po právu sankcionován úrokem z prodlení v zákonné výši. Původní věřitelka následně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a zavázal proto žalovaného k úhradě dlužné částky spolu se zákonnými úroky z prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 499,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud posoudil žalobu podanou žalobkyní jakožto návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech tak, jak to předpokládá ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Je totiž zřejmé, že žalobkyně podala ke zdejšímu soudu více obdobných žalob (např. [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka]), které se liší pouze osobou žalovaného, výší poskytnutých finančních prostředků a výší dlužné částky. Nejedná se tedy o skutkově i právně složité věci, které by se vyskytovaly v rámci podnikání žalobkyně výjimečně.