10 C 358/2021-43 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 31. 8. 2021 domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím. Svůj žalobní návrh odůvodnila tak, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen jako„ původní věřitelka“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, přičemž poskytnutý úvěr měl být splacen nejpozději 27. 4. 2017. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky řádně nevrátil a nadále tak na jistině dluží 5 000 Kč. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 3. 2021. Žalobkyně žalovaného marně vyzývala k zaplacení předžalobní výzvu ze dne 13. 4. 2021. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje pohledávkou za žalovaným vzniklou na základě smlouvy ze dne [datum], na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému bezúročně finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 27. 4. 2017. Soud tak nárok žalobkyně právně posoudil jako nárok ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Protože žalovaný finanční prostředky ve výši 5 000 Kč žalobkyni ve lhůtě do 27. 4. 2017 nevrátil, dostal se do prodlení dle § 1968 o.z., za což je po právu sankcionován úrokem z prodlení dle § 1970 o.z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 uzavřené dle § 1879 a násl. o. z. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva a sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud posoudil žalobu podanou žalobkyní jakožto návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech tak, jak to předpokládá ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Je totiž zřejmé, že žalobkyně podala ke zdejšímu soudu více obdobných žalob (např. [spisová značka], [spisová značka] atd.), které se liší pouze osobou žalovaného a výší dlužné částky. Nejedná se tedy o skutkově i právně složité věci, které by se vyskytovaly v rámci podnikání žalobkyně výjimečně. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.