10 C 371/2021-30 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 9. 2021 domáhala zaplacení částky 3 621,60 Kč s příslušenstvím. Svůj žalobní návrh odůvodnila tak, že společnost [právnická osoba] (dále jen jako„ původní věřitelka“) uzavřela se žalovaným dne 25. 10. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, přičemž poskytnutý úvěr měl být splacen nejpozději 4. 12. 2018. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky řádně nevrátil a nadále tak dluží 3 000 Kč na jistině a 621,60 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021. Žalobkyně žalovaného marně vyzývala k zaplacení předžalobní výzvu ze dne 16. 5. 2021. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje pohledávkou za žalovanou vzniklou na základě smlouvy ze dne 25. 10. 2018, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému bezúročně finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 4. 12. 2018 spolu s poplatkem za jejich poskytnutí ve výši 621,60 Kč. Soud tak nárok žalobkyně právně posoudil jako nárok ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Protože žalovaný finanční prostředky ve výši 3 621,60 Kč žalobkyni ve lhůtě do 4. 12. 2018 nevrátil, dostal se do prodlení dle § 1968 o.z., za což je po právu sankcionován úrokem z prodlení dle § 1970 o.z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 uzavřené dle § 1879 a násl. o. z. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 621,60 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva a sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud posoudil žalobu podanou žalobkyní jakožto návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech tak, jak to předpokládá ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Je totiž zřejmé, že žalobkyně podala ke zdejšímu soudu více obdobných žalob (např. [spisová značka], [spisová značka] atd.), které se liší pouze osobou žalovaného a výší dlužné částky. Nejedná se tedy o skutkově i právně složité věci, které by se vyskytovaly v rámci podnikání žalobkyně výjimečně. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.