10 C 380/2021-30 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 14. 9. 2021 domáhala zaplacení částky 6 335 Kč s příslušenstvím. Svůj žalobní návrh odůvodnila tak, že společnost [právnická osoba] (dále jen jako„ původní věřitelka“) uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalované dne 19. 2. 2016 poskytnuty bezhotovostně finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, přičemž poskytnutý úvěr měl být splacen nejpozději 20. 3. 2016. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky řádně nevrátila a nadále tak dluží 5 000 Kč na jistině a 1 335 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021. Žalobkyně žalovanou marně vyzývala k zaplacení předžalobní výzvu ze dne 16. 5. 2021. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavil, ani se neomluvila, ač k němu byla řádně a včas předvolána. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje pohledávkou za žalovanou vzniklou na základě smlouvy o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalované bezúročně finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit do 20. 3. 2016 spolu s poplatkem za jejich poskytnutí ve výši 1 335 Kč. Soud tak nárok žalobkyně právně posoudil jako nárok ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Protože žalovaná finanční prostředky ve výši 6 335 Kč žalobkyni ve lhůtě do 20. 3. 2016 nevrátila, dostala se do prodlení dle § 1968 o.z., za což je po právu sankcionována úrokem z prodlení dle § 1970 o.z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 uzavřené dle § 1879 a násl. o. z. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 335 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva a sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud posoudil žalobu podanou žalobkyní jakožto návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech tak, jak to předpokládá ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Je totiž zřejmé, že žalobkyně podala ke zdejšímu soudu více obdobných žalob (např. 7 C 4/2022, 12 C 10/2022 atd.), které se liší pouze osobou žalovaného a výší dlužné částky. Nejedná se tedy o skutkově i právně složité věci, které by se vyskytovaly v rámci podnikání žalobkyně výjimečně. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.