10 C 49/2022-38 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 11. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 9 906,89 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovanému dne [datum] poskytla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce, jehož čerpání bylo evidováno na podúčtu [číslo] [číslo]. Žalovaný takto postupně z poskytnutého úvěrového rámce ke dni 20. 3. 2019 postupně vyčerpal 43 176,71 Kč Tyto prostředky se zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč. Roční úroková sazba činila 23,76 %. Část úvěru, evidovanou na zvláštním podúčtu (tzv. extra čerpání), představující čerpání se samostatně dohodnutými, specifickými podmínkami splácení, se žalovaný zavázal uhradit 10 splátkami po 1 066 Kč; roční úroková sazba zde činila 0 %. Splátky měly být hrazeny souhrnnou platbou do 17. dne v měsíci, počínaje dnem následujícím po měsíci, v němž byly prostředky čerpány. Pro případ prodlení delšího než 30 dnů byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 156,50 Kč, a to formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 27. 9. 2021. Dopisem ze dne 27. 9. 2021 žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila, dluh žalovaného ve výši 9 906,89 Kč se tak stal splatným 31. 10. 2021, přičemž co do částky 8 079,20 Kč sestává z dlužné jistiny, co do částky 1 071,19 Kč z dlužných úroků, co do 600 Kč z nákladů na vymáhání a co do 156,50 Kč ze smluvní pokuty. Žalobkyně dne 27. 9. 2021 a 1. 11. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě tohoto dluhu, žalovaný však ničeho neuhradil. 2. Žalobkyně se z jednání omluvila, souhlasila s tím, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla akceptací žádosti žalovaného o revolvingový úvěr [číslo] ze dne [datum] byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž žalobkyně umožnila žalovanému opakovaně čerpat finanční prostředky až do výše 35 000 Kč. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,76 %. Žalovaný se zavázal čerpanou částku splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč. Dle specifických podmínek čerpání a splácení se žalovaný zavázal úvěr ve výši 9 525 Kč poskytnutý k financování zboží s ročním úrokem 25,21 % uhradit žalobkyni 10 splátkami po 1 066 Kč splatnými do 17. dne v měsíci, počínaje dnem následujícím po měsíci, v němž byly prostředky čerpány. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, jakož i náhrada nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 600 Kč. Žalobkyně po předchozí marné dodatečné výzvě k zaplacení odstoupila v důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru od uzavřené úvěrové smlouvy s účinky ke dni 31. 10. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky sestávající kromě úvěrové jistiny a dlužných měsíčních splátek i ze smluvní pokuty ve výši 157 Kč a nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 600 Kč. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by od žalobkyně čerpal úvěr v jiné výši, ani že na žalovanou částku žalobkyni něčeho uhradil. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 5. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu má soud za to, že žaloba byla podána důvodně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný však nesplnil svou povinnost z úvěrové smlouvy, když dohodnuté měsíční splátky nehradil řádně a včas. Tím se dostal do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 občanského zákoníku a je tak povinen hradit úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 9 000 Kč (dlužnou jistinu) spolu se zákonným úrokem z částky 9 906,89 Kč splatnou 31. 10. 2021, která co do částky 8 079,20 Kč sestává z dlužné jistiny, co do částky 1 071,19 Kč z dlužných úroků, co do 600 Kč z nákladů na vymáhání a co do 156,50 Kč ze smluvní pokuty. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, žaloba), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 7. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.