11 C 62/2022-39 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). 2. Žalobce se návrhem ze dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 1 423 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl pronájem ubytovací jednotky 2+kk v domě [adresa] ve [obec] na ulici [ulice a číslo], a to na dobu 2 let počínaje dnem [datum]. Nájemní vztah zanikl dnem [datum], tj. uplynutím doby nájmu, přičemž jednotka byla vyklizena a předána pronajímateli dne [datum]. Dle doúčtování služeb za rok 2019 vznikl žalované nedoplatek ve výši 3 923 Kč, splatný do 31. 2020. Žalovaná přitom uhradila na nedoplatku dne [datum] částku 1 500 Kč a dne [datum] částku 1 000 Kč. Ke dni podání žaloby tak žalobce eviduje dluh ve výši 1 423 Kč představující část nedoplatku na vyúčtování služeb za rok 2019. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojila. 4. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobce s žalovanou se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřili). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání, přičemž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Soud má z nájemní smlouvy ze dne [datum] za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou došlo ke sjednání nájemní smlouvy na ubytovací jednotku, na jejímž základě byla žalovaná povinna hradit žalobci nájemné včetně záloh na služby poskytované v souvislosti s užíváním jí pronajaté jednotky s tím, že vyúčtování úhrad za služby se provede vždy nejpozději do tří měsíců po skončení zúčtovacího období a jeho splatnost nastane do 31. 5. roku, v němž bylo vyúčtování zasláno nájemci. Z vyúčtování služeb za rok 2019 má soud za prokázané, že žalované byly vyúčtovány nedoplatky na službách (vodné a stočné, osvětlení společných prostor, zálohy popelnice) v celkové výši 3 923 Kč se splatností dne [datum], což však vůči žalobci splnila jen částečně, a to úhradami po splatnosti ve výši 1 500 Kč dne [datum] a ve výši 1 000 Kč dne [datum]. Ke dni podání žaloby žalovaná žalobci dlužila na vyúčtování za rok 2019 celkem 1 423 Kč, přičemž tento dluh žalovaná vůči žalobci nevyrovnala, přestože ji k tomu žalobce vyzýval. 6. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Nárok žalobce na zaplacení nedoplatku na vyúčtování za rok 2019 vyplývá z ustanovení § 2201 a § 2217 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a z ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, kdy žalované vznikl za období roku 2019 nedoplatek na službách poskytnutých v souvislosti s užíváním pronajaté jednotky. Tento nedoplatek byl žalované řádně vyúčtován, a to ve výši 3 923 Kč. Žalovaná částku řádně a včas neuhradila a dostala se tak do prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1968 občanského zákoníku, následně sice provedla dvě úhrady, a to ve výši 1 500 Kč dne [datum] a ve výši 1 000 Kč dne [datum], v části 1 423 Kč však její dluh nadále trvá, nadto vedle žalované jistiny vznikl žalobci i nárok na úhradu úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč vůči žalované. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, a to za každý ze dvou úkonů dle § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (tj. výzva k plnění a návrh ve věci samé), tj. 200 Kč, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).