12 C 42/2020-153 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 189 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobce uvedl, že žalovaný byl v době od [datum] do [datum] zaměstnán u žalobce jako horník. V době trvání pracovního poměru byl spolu s [jméno] [příjmení] odsouzen zdejším soudem [anonymizováno] příkazem sp. zn. 2 T 169/2015 ze dne 19. 10. 2015 za [anonymizováno] usmrcení z nedbalosti dle ust. § 143 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců. Žalovaný jako narážeč na 24. patře v rozporu s ust. § 44 odst. 1 vyhl. č. 415/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky k zajištění BOZP a bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi uvolnil dopravní nádobu pro těžbu. Neupozornil přitom narážeče na hlavní odnímací plošině, že jízda lidí stále trvá, protože do ní nastoupil poškozený [jméno] [příjmení], [datum narození]. Obsluha hlavní odnímací plošiny na základě těchto informací zvolila režim těžba, přičemž došlo k přimáčknutí poškozeného mezi klesající nosník podlahy 2. etáže dopravní nádoby a můstek severní zátyně náraziště a následnému usmrcení poškozeného. Pravomocným rozsudkem zdejšího soudu čj. 12 C 191/2017 z 26. 10. 2018 byl žalobce zavázán zaplatit [jméno] [příjmení], [datum narození], která je sestrou poškozeného [jméno] [příjmení], částku 360 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy a soudní poplatek ve výši 18 000 Kč. Zaplacením jistiny a soudního poplatku vznikla žalobci škoda. Při projednávání jiného pracovněprávního sporu se žalovaným žalobce ústně navrhl žalovanému mimosoudní vyřízení záležitosti, což odmítl, a do podání této žaloby nijak nereagoval. Proto žalobce také požadoval zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí a uvedl, že zmíněného dne [datum] v dole [obec a číslo] došlo ke smrtelnému pracovnímu úrazu [jméno] [příjmení], kdy žalovaný v tomto dole v důlní jámě R7S pracoval na odpolední směně jako hlavní narážeč. K jeho pracovním povinnostem jako narážeče patřilo mimo jiné dávat pokyny obsluze těžního zařízení k provádění jízdy dopravní nádoby (tedy těžní klece) v jámě. Při přejíždění mezi patry 22 a 24 naložili do klece na 23. patře důlního elektrikáře [jméno] [příjmení]. Po příjezdu na 24. patro z klece všichni vystoupili. Žalovaný poté uvolnil klec pro těžbu, tedy dal signál„ těžba“ narážeči na 12. patře a začal narážet důlní vozy do klece. Následně dal návěští-zvukový pokyn„ těžba“ – narážeči na 12. patře a těžní klec se rozjela. Po odjezdu klece si uvědomil, že v kleci je i [jméno] pokorný. Návěští žalovaného tedy bylo nesprávné, a proto se snažil zadaný režim„ těžba“ okamžitě opravit na režim„ doprava osob“ asi po půl minutě po odjezdu klece dal opravné návěští„ doprava osob“ na 12. patro. O tom, co se dělo po odjezdu těžní klece z 24. patra žalovaný dle svého tvrzení věděl jen z doslechu. [příjmení] [jméno] [příjmení] tvrdil, že těžní stroj po obdrženém návěští„ stát“ uvedl do chodu proto, že si spletl zvonek od dveří do strojovny s rychlosignálem a že do té chvíle nevěděl nic o tom, že v kleci je přepravována osoba. V září 2016 vůči žalovanému žalobce uplatnil nárok na náhradu škody, která žalobci v souvislosti s popsaným úrazem [jméno] [příjmení] vznikla. Žalobce mu tehdy sdělil, že pracovněprávní nároky v souvislosti s tímto úrazem za něho odškodnila [právnická osoba], a šlo o škodu ve výši 41 492 Kč. Žalovaný s tímto souhlasil a tuto uhradil. Žalobce po něm žádnou další náhradu škody v souvislosti s pracovním úrazem [jméno] [příjmení] ze dne [datum] nepožadoval. Žalovaný měl za to, že výši požadované škody určuje zaměstnavatel a že výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že zaměstnanec za ni odpovídá. O tom, že žalobce byl soudem zavázán zaplatit [jméno] [příjmení] částku 360 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s úmrtím jejího bratra [jméno] [příjmení] včetně soudního poplatku, se žalovaný dle svého tvrzení dověděl až ze žaloby. Žalovaný dále uvedl, že jeho porušení bezpečnostních předpisů spočívajících v tom, že dal nesprávné návěští“ těžba“, nebylo hlavní a bezprostřední příčinou smrtelného úrazu [jméno] [příjmení]. Žalovaný uvedl, že když si uvědomil svoji chybu, snažil se ji hned napravit. Jako hlavní a bezprostřední příčinu vzniku úrazu [jméno] [příjmení] žalovaný označil jednání strojníka [jméno] [příjmení], který v rozporu s platnými bezpečnostními předpisy uvedl těžní stroj do chodu. Žalovaný poukazoval na nedbalé jednání tohoto strojníka, který vedle akustického signálu má také k dispozici nainstalovanou signalizaci stavu těžního zařízení poskytující aktuální optické informace o návěští daném z hlavní odnímací plošiny. Pokud si tedy jmenovaný strojník neověřil jím mylně interpretovaný akustický signál rychlosignalizace s optickým návěštím této signalizace, tak jednal nedbale, a tedy má hlavní míru zavinění na tom, že došlo k pracovnímu úrazu [jméno] [příjmení]. Žalovaný popsal, jaké povinnosti strojník [jméno] [příjmení] porušil. Dále žalovaný poukazoval na to, že předmětná škoda vzniklá žalobci byla způsobena také porušením povinností ze strany žalobce jako zaměstnavatele, když poukazoval na tvrzení [jméno] [příjmení], že v době vzniku úrazu [jméno] [příjmení] byla strojovna vybavena akustickým zvonkem od dveří strojovny, jehož zvonění bylo zaměnitelné s akustickými signály, kterými bylo do této strojovny předáváno návěští. Instalací akustického zvonku u dveří do strojovny však žalobce porušil svoje povinnosti, které zde žalovaný pečlivě rozvedl. Podle jeho názoru tedy nesprávná instalace akustického zvonku u dveří strojovny byla v příčinné souvislosti se vznikem úrazu [jméno] [příjmení]. Toto porušení povinností ze strany žalobce omezuje odpovědnost žalovaného. Dále žalovaný ještě namítal, že výše náhrady škody, kterou po něm žalobce požaduje, výrazně přesahuje zákonný limit stanovený v ust. § 257 odst. 2 zákoníku práce, když v případě škody způsobené z nedbalosti žalobce může požadovat výši náhrady škody, která nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Zákonný limit žalovaného tak činí 135 000 Kč, když svůj průměrný měsíční výdělek před vznikem škody odhadoval na 30 000 Kč. 3. Žalobce ve své replice uvedl, že jeho nárok vychází primárně z pravomocného rozsudku zdejšího soudu čj. 12 C 191/2017 z 26. 10. 2018, kterým byla přiznána nemajetková újma ve výši 360 000 Kč [jméno] [příjmení], sestře poškozeného [jméno] [příjmení]. Tento rozsudek fakticky navazuje na [anonymizováno] příkaz téhož soudu čj. 2 T 169/2015 z 19. 10. 2015, kterým byl žalovaný odsouzen za přečin usmrcení z nedbalosti dle ust. § 143 odst. 1 trestního zákoníku. Protože žalovaný proti odůvodnění [anonymizováno] příkazu spočívajícím v porušení ust. § 44 odst. 1 vyhl. č. 415/2003 Sb. nijak nebrojil, nabyl trestní příkaz právní moci. Nyní vznesené námitky, připomínky, návrhy důkazů a výslechy svědků, zda došlo či nedošlo k porušení předpisů bezpečnosti práce ze strany žalovaného, druhého odsouzeného [jméno] [příjmení] nebo dokonce samotného žalobce jsou bezpředmětnými, protože měly být uplatněny po podání odporu v hlavním líčení. Pokud je trestní příkaz pravomocný, platí, že žalovaný porušil výše citovaný předpis BOZP, a je tak odůvodněn nárok žalobce na náhradu škody po zaplacení nemajetkové újmy výše zmíněným rozsudkem. Žalovaný ukončil pracovní poměr ke dni [datum]. Nyní žalovaná náhrada škody vychází z rozsudku, kterým byla sestře poškozeného přiznána nemajetková újma, přičemž rozsudek byl vydán v době, kdy žalovaný nebyl v zaměstnaneckém poměru k žalobci. Navrhované poměrné omezení škody by se proto na žalovaného nemělo vztahovat. 4. Při jednání žalobce soudu potvrdil, že odškodnění pozůstalé [jméno] [příjmení] v částce 360 000 Kč provedl sám, neboť zákonné pojištění žalobce jako zaměstnavatele se vztahovalo pouze na matku poškozeného, nikoliv již sestru. 5. Soud ve věci vydal dne [datum] platební rozkaz čj. 12 C42/2020-17, který žalovaný napadl včas podaným odporem. 6. Rozsudkem ze dne 23. 4. 2021 čj. 12 C 42/2020-80 soud podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnosti zaplatit žalobci částku 189 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a současně jej zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 11 053,20 Kč. 7. Uvedený rozsudek napadl žalovaný včas podaným odvoláním, v němž uvedl, že dle jeho názoru se na vzniku škody kromě pachatelů [anonymizováno] činu podílely i další subjekty, tedy žalobce, který jako zaměstnavatel porušil v příčinné souvislosti s pracovním úrazem [jméno] [příjmení] své povinnosti. Rovněž uvedl, že soud neprovedl výslech jím navrhovaných svědků - [jméno] [příjmení], který dle žalovaného má hlavní míru zaviněn