13 C 269/2021-144 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal vyklizení a vydání vrtané studny umístěné na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] nad Bobrůvkou a souvisejícího vodovodu trubního DN80 umístěného na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec] nad Bobrůvkou. V odůvodnění uvedl, že jako kupující uzavřel s Českou republikou - Českým statistickým úřadem (dále jen„ ČSÚ“) jako prodávajícím dne [datum] kupní smlouvu, na základě které nabyl vlastnické právo k nemovitým a movitým věcem, které společně tvoří účelové zařízení – rekreační areál [anonymizováno] hotel provozovaný společností [právnická osoba], kterou vlastní žalobce. Uvedenou kupní smlouvou žalobce nabyl vlastnické právo také k vrtané studni S3 a souvisejícímu vodovodu trubnímu DN80, které představují příslušenství nemovitých věcí a které jsou popsány ve znaleckém posudku JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] Cena za ně tvoří součást celkové kupní ceny dle kupní smlouvy, předání vrtané studny S3 dokládá předávací protokol o předání majetku ze dne [datum], jehož nedílnou součástí je návrh na vyřazení majetku z evidence střediska [číslo] ČSÚ [obec]. Dle kolaudačního rozhodnutí Okresního národního výboru ve [obec] ze dne [datum], čj. VLHZ Vod. 2081 [číslo] byly vrtaná studna a související vodovod vybudovány pro tehdejší účelové zařízení (nyní [anonymizováno] hotel). Dále bylo žalobcem a ČSÚ dne [datum] učiněno souhlasné prohlášení, kterým bylo potvrzeno, že vrtaná studna S3 byla předmětem převodu na základě kupní smlouvy. Žalovaná využívání vrtanou studnu S3 k odběru podzemní vody na základě povolení k nakládání s vodami vydaného Městským úřadem Nové Město na Moravě ze dne 23. 1. 2012, čj. MUNMNM/49905/2007, nyní bez souhlasu žalobce, který ho odvolal. Na vlastnické právo žalobce se odkazuje i uvedené rozhodnutí městského úřadu, takže žalovaná od počátku užívání vrtané studny S3 věděla, že tato je ve vlastnictví žalobce. Žalobce vyzval žalovanou k vydání vrtané studny a souvisejícího vodovodu trubního předžalobní výzvou, žalovaná však vydání odmítla, protože žalobce nepovažuje za jejich vlastníka. Žalobce se proto se svým nárok obrátil na soud. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok uplatněný žalobou ani z části neuznává. Nerozporuje, že žalobce a ČSÚ uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu, na základě které žalobce nabyl do svého vlastnictví nemovitosti tvořící rekreační areál současného [anonymizováno] hotelu. Předmětem převodu však nebyla i vrtaná studna S3. Tato studna se nachází na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] nad Bobrůvkou a je nemovitostí, v písemné kupní smlouvě však není dostatečně určitě a v souladu se zákonem předepsanou závaznou formou specifikována. Ve smlouvě je uvedena pouze obecně jako příslušenství s odkazem na znalecký posudek, který není nedílnou součástí kupní smlouvy a stojí tak zcela mimo ni. I přesto není dostatečně identifikována ani ve znaleckém posudku, kde není uvedeno, na kterém konkrétním pozemku se nachází. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1122/2010, ve kterém dospěl k závěru, že jde-li o právní úkon, pro který je stanovena pod sankcí neplatnosti písemná forma, musí určitost obsahu projevu vůle vyplývat z textu listiny, na níž je tento projev vůle zaznamenán. Dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2509/2007, podle kterého Jde-li o právní úkon, pro který je stanovena pod sankcí neplatnosti písemná forma, musí určitost projevu vůle vyplývat z textu listiny, na níž je tento projev vůle zaznamenán; není postačující, že smluvním stranám je jasné, co je předmětem smlouvy.“ Tvrzení žalované potvrzuje i stanovisko ČSÚ ze dne 1. 4. 2020, č.j. CSU-004631/2020-23020, v němž úřad uvádí, že vrtaná studna nebyla předmětem prodeje školícího zařízení na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalovaná zpochybnila i to, že by vlastníkem studny v době uzavření kupní smlouvy byla Česká republika. Žalovaná zdůraznila, že veškeré své činnosti vztahující se ke studni vykonává oprávněně v souladu se zákonem a veřejnoprávním povolením, je jediným řádným provozovatelem studny jako součásti vodovodu pro veřejnou potřebu, žalobce žádným povolením k provozování vodovodu ani k nakládání s vodami nedisponuje. Činnost, kterou takto žalovaná vykonává v souladu s povoleními, nelze zabránit cestou civilní žaloby. Žalovaná se ke studni chová oprávněně, nijak neporušuje vlastnické žádného vlastníka studny, kterým však není žalobce, navrhla proto zamítnutí žaloby. 3. Při jednání dne [datum] žalobce shrnul, že vrtaná studna S3 a související vodovod trubní byly vybudovány v 80. letech minulého století pro tehdejší účelové zařízení, takto byly také zkolaudovány a spolu s tímto zařízením po celou dobu užívány. Žalobce účelové zařízení včetně studny a potrubí nabyl kupní smlouvou z [datum] a do roku 2020 se také o veškerá vodní díla řádně staral a prováděl na nich opravy. V návaznosti na stanovisko ČSÚ ze dne [datum], které je však mylné, byla vrtaná studna žalovanou uzamčena. Žalobce se proto opětovně obrátil na ČSÚ a bylo uzavřeno souhlasné prohlášení ze dne [datum], ze kterého jasně vyplývá, že vlastnické právo k vrtané studni S3 i vodovodním potrubí předmětnou kupní smlouvou na žalobce přešlo. Kupní smlouvu je nutné vykládat komplexně, přestože studna a potrubí nejsou explicitně uvedeny v článku 3.1 smlouvy, i když jde o nemovitosti, jedná se o příslušenství v tomto článku uvedených nemovitých věcí, jako jejich příslušenství jsou také specifikovány ve znaleckém posudku JUDr. [jméno] [příjmení] a celková kupní cena zahrnuje i cenu stanovenou tímto znaleckým posudkem pro studnu i potrubí. Žalobce nezpochybňuje povolení žalované k nakládání s vodami i k provozování vodovodu a kanalizace, jde však o veřejnoprávní rozhodnutí, která na projednávanou soukromoprávní věc nemají žádný relevantní vliv. 4. Žalovaná uvedla, že v roce 1985 došlo k rozdělení vodovodního potrubí, voda z vrtané studny S3 byla svedena do sběrné studny S2, kterou obec Radešín používala k zajištění obecního vodovodu, zřejmě došlo i k rekolaudaci. Není tedy pravdou, že vrtaná studna S3 a související vodovodní potrubí byly užívány spolu s účelovým zařízením. Žalovaná trvala na tom, že vrtaná studna a vodovodní potrubí nejsou v kupní smlouvě ze dne [datum] náležitě identifikovány, není k nim splněna obligatorní písemná forma. Protože od roku 1985 vrtanou studnu S3 i potrubí obhospodařuje pouze obec a hradí veškeré spojené náklady, nemohou tyto nemovité věci být ani příslušenstvím nemovitých věcí uvedených v článku 3.1 smlouvy. I nyní [anonymizováno] hotel odebírá vodu ze sběrné studny S2, nikoliv z vrtané studny S3. Vlastnické právo k nim tak převedeno nebylo. Potvrdila, že žalobce v současné době k vrtané studni S3 nemá přístup, protože nedisponuje povolením k provozování vodovodu. Asi 95 % pitné vody pro veřejnou potřebu obce pochází z kopané studny S1, vrtaná studna S3 je pouze zálohovým zdrojem. 5. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaná zdůraznila, že žalobce ani jeho právní předchůdce v době převodu vlastnického práva kupní smlouvou neužíval vrtanou studnu S3 jako příslušenství věci hlavní, neboť voda z této studny byla již v této době svedena do sběrné studny S2, z čehož vyplývá, že vrtaná studna S3 nemohla být funkčně spojena s věcí hlavní a ani nemohla sloužit k jejímu prospěchu. Vrtaná studna S3 tedy v době přechodu vlastnictví nenaplňovala definiční znaky příslušenství. V minulosti došlo k faktickému rozdělení přivaděče vodovodního potrubí, a to legálně, neboť toto rozdělení bylo již od vydání stavebního povolení jednou z podmínek jeho výstavby. 6. Žalobce ve vyjádření ze dne [datum] uvedl, že vrtaná studna S3 i vodovodní potrubí byly povoleny, vybudovány a zkolaudovány pro potřeby účelového zařízení ČSÚ, společně s povolením vrtané studny a vodovodu bylo povoleno i nakládání s vodami k odběru podzemní vody. Žalovaná před rokem 2020 nikdy nezpochybňovala vlastnictví a primární využívání vrtané studny S3 účelovým zařízením, a to bez ohledu na skutečnost, že vrtaná studna S3 a vodovod vedou přes sběrnou kopanou studnu S2 ve vlastnictví žalované, protože z této sběrné studny vede vodovod trubní dále do objektu [anonymizováno] hotelu. ČSÚ vybudoval a užíval vrtanou studnu S3 a vodovodní potrubí společně s účelovým zařízením, není rozhodující, že tyto věci posléze sloužili i žalované, svůj charakter příslušenství účelového zařízení tím neztratily. I z toho důvodu ČSÚ vrtanou studnu i vodovod společně s účelovým zařízením převedl kupní smlouvou na žalobce. Odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3947/2016 a sp. zn. 22 Cdo 1844/2004. 7. Ve věci se konala 2 jednání ve dnech [datum] a [datum], dne [datum] bylo provedeno místní šetření. 8. Z výpisu z obchodního rejstříku ke společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že jejím jediným společníkem je žalobce. 9. Z protokolu a rozhodnutí Odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství ONV [obec] ze dne 2. 4.