6 C 108/2022-45 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 7. 2. 2022 doplněným podáním ze dne 16. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 950 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedla, že účastníci mezi sebou uzavřeli dne 22. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 1 950 Kč, a to ve lhůtě do 20. 3. 2019. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě dokumentů předložených žalovaných a lustrací v příslušných databázích a dospěla k závěru, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tento závazek vyplývající ze smlouvy však žalovaný nesplnil, když na úhradu svého dluhu doposud uhradil pouze částku ve výši 2 500 Kč, kterou žalobkyně započítala na smluvní pokutu. Vedle dlužné jistiny a poplatku požaduje žalobkyně po žalovaném i náklady vynaložené na odeslání upomínek (písemné výzvy ze dne 27. 3. 2019, ze dne 3. 4. 2019, ze dne 10. 4. 2019, ze dne 19. 4. 2019 a ze dne 4. 5. 2019), a to ve výši 500 Kč za každou odeslanou upomínku podle čl. 2 smlouvy. Celková výše dluhu žalovaného tak činí 10 450 Kč. Dále se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení smluvní pokuty za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od prvního dne prodlení, tj. od 21. 3. 2019, do 7. 2. 2022, když žalobkyně vymáhá smluvní pokutu pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Na smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč byla žalobkyní započtena platba žalovaného ve výši 2 500 Kč, a proto žalobkyně požaduje po žalovaném v tomto řízení zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2021, avšak na svůj dluh nic nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 11. 2018 a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně zápůjčku ve výši 6 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného označený ve smlouvě. Tato částka byla na účet žalovaného převedena dne 22. 11. 2018, jak vyplývá z výpisu z účtu žalobkyně z téhož dne. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 1 950 Kč nejpozději do 22. 12. 2018. Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazků ze smlouvy bylo v čl. 2 smlouvy sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Kromě toho je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném účelně vynaložené náklady, a to mimo jiné za odeslání jednotlivé písemné (listinné) upomínky částku 500 Kč. Dále soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady spojené s odesláním celkem pěti upomínek: a to upomínky ze dne 27. 3. 2019, ze dne 3. 4. 2019, ze dne 10. 4. 2019, ze dne 19. 4. 2019 a ze dne 4. 5. 2019. Žalovaný žalobkyni dosud uhradil částku 2 500 Kč, kterou žalobkyně započítala na úhradu smluvní pokuty. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s dostatečným časovým předstihem před podáním žaloby. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci se dohodli na poskytnutí zápůjčky ve výši 6 000 za smluvený poplatek ve výši 1 950 Kč. Jistina zápůjčky byla na účet žalovaného převedena dne 22. 11. 2018. Celková dlužná částka ve výši 7 950 Kč zahrnující jistinu zápůjčky a poplatek byla splatná do 22. 12. 2018. Žalovaný na tento svůj dluh žalobkyni nic v termínu splatnosti nezaplatil, později uhradil částku 2 500 Kč, kterou žalobkyně započítala na úhradu smluvní pokuty, a dále žalovaný již ničeho neuhradil a neučinil tak ani později, přestože byl k tomu žalobkyní opakovaně vyzýván, a to upomínkami ze dne 27. 3. 2019, ze dne 3. 4. 2019, ze dne 10. 4. 2019, ze dne 19. 4. 2019 a ze dne 4. 5. 2019 a dále předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2021. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že účastníci mezi sebou uzavřeli nikoliv smlouvu o zápůjčce, ale smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při posouzení otázky, jakou smlouvu mezi sebou uzavřeli, si nelze vystačit s tím, jak je smlouva označena, ale je třeba posoudit její obsah, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Vedle žalované jistiny a smluvního poplatku vzniklo žalobkyni právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů za odeslané upomínky ve výši 500 Kč a na zaplacení smluvní pokuty podle ust. § 2048 o. z., přičemž soud neshledal žalobkyní uplatněnou smluvní pokutu ve výši 500 Kč jako nepřiměřeně vysokou, neboť při zohlednění již zaplacené smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuta v souhrnu nepřekračuje maximální možnou výši dle ustanovení § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále má žalobkyně právo na zaplacení požadovaného úroku z prodlení, jehož výše je v souladu s ust. § 1970 o. z. a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Protože žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 8 450 Kč (jistina 6 000 Kč, poplatek 1 950 Kč a poplatek za upomínání ve výši 500 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 950 Kč od 21. 3. 2019 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 500 Kč soud shledal důvodným, výrokem I. tohoto rozsudku žalobě v této části vyhověl. 6. Pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení poplatků za každou odeslanou výzvu, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení poplatku ve výši 500 Kč toliko za odeslání jedné výzvy. Soud dospěl k závěru, že v případě zaslání dalších čtyř výzev k zaplacení dlužné částky v krátkých časových intervalech poté, co již po zaslání první výzvy žalobkyni muselo být zřejmé, že žalovaný k úhradě dluhu nepřistoupil, jednalo se ze strany žalobkyně evidentně o neúčelný postup, v jehož důsledku došlo pouze k navýšení dlužné částky. Podle soudu takový postup, který naplňuje znaky zjevného zneužití práva, v souladu s § 8 občanského zákoníku nepožívá právní ochrany. Nad rámec pěti odeslaných výzev zpoplatněných částkou 500 Kč pak byla žalovanému zaslána ještě předžalobní upomínka, za niž byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů jakožto součást žalobkyni přiznaných nákladů řízení (viz níže). Proto tedy soud ohledně částky 2 000 Kč žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 280 Kč, přičemž tato částka představuje 64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 82 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 950 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.