6 C 112/2021-35 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 695,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 920,53 Kč, vzniklým sazbou ve výši 8,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 19. 6. 2018 do 20.1.2020, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 281 Kč, vzniklým sazbou ve výši 29 % ročně z částky 14 000 Kč od 5.4.2019 do 20.1.2020 a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 14 000 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne 8. 2. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalovaný téhož dne v hotovosti převzal částku 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 283 Kč, celkovou dlužnou částku 26 283 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobce v 60 týdenních splátkách po 439 Kč Poslední splátka byla stanovena na 4. 4. 2019. Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky na žalobkyni neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopisem ze dne 20. 1. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný na tento dluh nic nezaplatil, ačkoliv byl k tomu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že v souladu s § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, neboť lze ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný na výzvu soudu s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. k vyjádření se, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nereagoval. 4. Soud zjistil z listin předložených žalobkyní, a to ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 8. 2. 2018, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 14 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 283 Kč, tj. celkem částku 26 283 Kč v 60 týdenních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. V případě úhrady celkové dlužné částky v 60 splátkách byla ve smlouvě sjednána zápůjční úroková sazba 29 % ročně. Podle čl. 10 smluvních podmínek pro případ, že žalovaný nesplní povinnost včas uhradit některou ze splátek, bylo sjednáno právo požadovat vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.1.2020 má soud za prokázané postoupení pohledávky na žalobkyni. Z veřejného obchodního rejstříku soud dále zjistil, že právní předchůdce žalobkyně měl od 15. 1. 2001 do 13. 6. 2011 v předmětu podnikání zapsáno poskytování úvěru a půjček z vlastních zdrojů a od 13. 6. 2011 poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o poskytnutí půjčky ve výši 14 000 Kč se smluveným souhrnným poplatkem ve výši 12 283 Kč. Celková dlužná částka ve výši 26 283 Kč byla splatná v 60 týdenních splátkách. Žalovaný jistinu úvěru a souhrnný poplatek v celkové výši 23 695,80 Kč ve stanovené lhůtě splatnosti žalobkyni nezaplatil a na tento svůj dluh nic nezaplatil ani později, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2021. V souladu s čl. 10 smluvních podmínek vzniklo žalobkyni z důvodu prodlení žalovaného se splácením právo požadovat zaplacení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky Z důvodu prodlení na straně žalovaného s úhradou dlužné částky požaduje žalobkyně úroky z prodlení z dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. 6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně nikoliv smlouvu o půjčce, ale smlouvu o úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen„ o. z.“). Při posouzení otázky, jakou smlouvu mezi sebou uzavřeli, si nelze vystačit s tím, jak je smlouva označena, ale je třeba posoudit její obsah, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy byl tedy žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč za smluvený poplatek ve výši 12 283 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 26 283 Kč v 60 týdenních splátkách, s jejichž zaplacením se žalovaný dostal do prodlení. Soud měl za prokázané také to, že smlouvou o postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v části žalované jistiny a souhrnného poplatku. Vedle nároku na zaplacení jistiny a souhrnného poplatku vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení požadovaného úroku a úroku z prodlení podle ust. § 1970 odst. 1 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy prodlení nastalo. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 948 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.