6 C 130/2022-48 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 2. 11. 2021 ve znění doplnění ze dne 3. 8. 2022 a dne 6. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 033 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný je evidovaný v registru silničních vozidel jako vlastník, popř. provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ 1. vozidlo“), který neměl v období od 16. 12. 2019 do 2. 4. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dní, kdy byla porušována výše uvedená povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož 1. vozidlo nebylo pojištěno 109 dní při denní sazbě příspěvku 47 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 5 123 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku v zákonné lhůtě 30 dnů výzvou ze dne 23. 9. 2020, doručenou žalovanému dne 8. 10. 2020. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a na svůj dluh žalobkyni nic neuhradil. Dále žalobkyně uvedla, že předchozí vlastník, který byl v registru silničních vozidel evidován jako vlastník, popř. provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru do 1 000 cm3, [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ 2. vozidlo“), doložil, že v předmětném období, tj. od 8. 5. 2020 do 31. 10. 2020, nebyl vlastníkem vozidla, když vlastníkem vozidla měl být žalovaný, který neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v uvedeném období. Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek ve výši 5 310 Kč (vozidlo nebylo pojištěno 177 dní při denní sazbě příspěvku 30 Kč) a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku v zákonné lhůtě 30 dnů výzvou ze dne 27. 5. 2021, doručenou žalovanému dne 11. 6. 2021. Žalovaný však na tuto výzvu rovněž nereagoval a svůj dluh žalobkyni neuhradil. Žalovaný dluh žalobkyni neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 30. 9. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [žalobkyně] ze dne 23. 9. 2020 a ze dne 27. 5. 2021, upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [žalobkyně] ze dne 13. 1. 2021 a 2. 9. 2021 včetně souvisejících dokladů o doručení žalovanému, předžalobních upomínek ze dne 9. 6. 2021 a 30. 9. 2021 a souvisejících dokladů o jejich odeslání žalovanému bylo zjištěno, že žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovaného ve věci úhrady příspěvku nepojištěných za výše uvedená dlužná období u 1. a 2. vozidla. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 1. 8. 2022 vyplývá, že jako vlastník i provozovatel 2. vozidla byla v registru silničních vozidel evidována v období od 8. 5. 2020 do 31. 10. 2020 paní [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z kupní smlouvy ze dne 13. 8. 2018 soud zjistil, že v době předcházející dlužnému období bylo vlastnické právo k 2. vozidlu převedeno na žalovaného. Dále bylo ze sdělení [stát. instituce] ze dne 1. 8. 2022 zjištěno, že v období od 16. 12. 2019 do 2. 4. 2020 byl v registru silničních vozidel žalovaný evidován jako vlastník i provozovatel 1. vozidla. 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný jakožto vlastník motorového vozidla evidovaného v registru silničních vozidel nesjednal pojištění odpovědnosti z provozu 1. vozidla, ačkoliv to byla jeho zákonná povinnost. Žalobkyně proto vyúčtovala žalovanému příspěvek za dobu, po kterou žalovaný provozoval 1. vozidlo bez tzv. povinného ručení, tj. za období od 16. 12. 2019 do 2. 4. 2020, a to včetně nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, a vyzvala jej k úhradě dlužného příspěvku. Příspěvek byl žalobkyní vypočten násobkem denní sazby dle druhu vozidla ve výši 47 Kč, a počtem dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno (109 dní), tj. celkem 5 123 Kč. Dále žalovaný jakožto vlastník motorového vozidla evidovaného v registru silničních vozidel nesjednal pojištění odpovědnosti z provozu 2. vozidla, které zakoupil od paní [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne 13. 8. 2018. Žalobkyně proto vyúčtovala žalovanému příspěvek za dobu, po kterou žalovaný provozoval 2. vozidlo bez tzv. povinného ručení, tj. za období od 8. 5. 2020 do 31. 10. 2020, a to včetně nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, a vyzvala jej k úhradě dlužného příspěvku. Příspěvek byl žalobkyní vypočten násobkem denní sazby dle druhu vozidla ve výši 30 Kč, a počtem dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno (177 dní), tj. celkem 5 310 Kč. Žalovaný na svůj dluh v celkové výši 11 033 Kč (zahrnující i náklady na uplatnění ve výši 2 x 300 Kč) žalobkyni nic neuhradil, ačkoliv byl k tomu žalobkyní opakovaně vyzván, naposledy předžalobními výzvami ze dne 9. 6. 2021 a 30. 9. 2021. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná, a proto jí soud vyhověl v plném rozsahu. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žalovaný porušil svoji zákonnou povinnost, když v souladu s § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla“), neuzavřel pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidel, jejichž provozovatelem je žalovaný. Žalobkyně v souladu s ust. § 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ vyhláška“), vyúčtovala žalovanému dlužné příspěvky, k jejichž úhradě jej vyzvala. Žalovaný příspěvky ve stanovené lhůtě neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobkyni dále vznikl dle § 2a vyhlášky nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním každého nároku ve výši 300 Kč Vedle dlužného příspěvku ve výši 10 433 Kč a nákladů na uplatnění jednotlivých nároků ve výši 2 x 300 Kč vznikl žalobkyni dále nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění, a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení ve výši 200 Kč za dva úkony (výzva k plnění a žaloba) po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle níž účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží paušální náhrada nákladů řízení. 7. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, neboť dle nálezů Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 736/12 ze dne 2. 10. 2013 a usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 223/12 ze dne 1. 11. 2012 je třeba hodnotit účelnost těchto nákladů. Z druhé právní věty již zmíněného nálezu sp. zn. I. ÚS 988/12 pak vyplývá obecné kritérium hodnocení účelnosti nákladů řízení – náklady spojené se zastupováním advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní povahu – mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Právě o takový případ se podle soudu jedná v této projednávané věci, neboť žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovaného s výzvou k úhradě dlužného příspěvku a žalovaný na tyto výzvy žalobkyně nijak nereagoval. Neuplatnil tedy žádnou obranu, na níž by bylo zapotřebí reagovat a přednést právní argumentaci ve prospěch žalobou uplatněného nároku. Dále soud přihlédl k tomu, že žalobkyně byla mimo jiné zřízena i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných – vymáhání těchto příspěvků představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu činnosti žalobkyně a právě jako takovou by ji žalobkyně měla být schopna zajišťovat vlastními silami na rozdíl od jednotl