6 C 144/2021-41 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 239,86 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne 2. 2. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalovaný téhož dne v hotovosti převzal částku 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 330 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 12 330 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobce v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 8. 2. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně žalobou požaduje po žalovaném zaplacení dosud neuhrazené částky 11 239,86 Kč (z toho jistina ve výši 6 701 Kč a poplatek ve výši 4 538,86 Kč) a dále úroky a zákonné úroky z prodlení. Dopisem ze dne 20. 1. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný na tento dluh nic nezaplatil, ačkoliv byl k tomu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud se nejprve zabýval posouzením otázky, zda je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. V daném případě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr, nikoli úvěr k nákupu movitých věcí. Ustanovení čl. 17 až 19 (oddíl 4.) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ Brusel I bis“), proto nelze použít a příslušnost je třeba posuzovat podle čl. 7. Soud proto určil svoji příslušnost podle čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážky druhé nařízení Brusel I bis, když místem, kde byly služby podle smlouvy poskytnuty, je území České republiky, čímž je založena mezinárodní příslušnost zdejšího soudu. Na případ soud aplikoval český právní řád s ohledem na čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť mezi stranami proběhla volba práva. 4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 2. 2. 2018 a z tabulky umoření soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 7 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 330 Kč, tj. celkem částku 12 330 Kč v 45 týdenních splátkách. Termín poslední splátky připadl na den 14. 12. 2018. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Ve smlouvě o zápůjčce bylo sjednáno, že v případě sjednání úhrady dlužné částky v 45 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 29 % ročně. Podle čl. 10 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce pro případ, že žalovaný nesplní povinnost včas uhradit některou ze splátek, bylo sjednáno právo požadovat vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně přílohy 1 (strany 155) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 včetně podacího lístku ze dne 14. 2. 2020 má soud za prokázané postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že postoupení bylo žalovanému oznámeno. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný neodporoval, soud zjistil, že ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky částku 11 239,86 Kč (z toho jistina ve výši 6 701 Kč a poplatek ve výši 4 538,86 Kč) a dále úroky a úroky z prodlení. Z veřejného obchodního rejstříku soud dále zjistil, že právní předchůdce žalobkyně měl od 15. 1. 2001 do 13. 6. 2011 v předmětu podnikání zapsáno poskytování úvěru a půjček z vlastních zdrojů a od 13. 6. 2011 poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2021 včetně podacího lístku ze dne 29. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o poskytnutí půjčky ve výši 7 000 Kč se smluveným souhrnným poplatkem ve výši 5 330 Kč. Celková dlužná částka ve výši 12 330 Kč byla splatná v 45 týdenních splátkách. Žalovaný jistinu úvěru ve výši 6 701 Kč a souhrnný poplatek ve výši 4 538,86 Kč ve stanovené lhůtě splatnosti žalobkyni nezaplatil a na tento svůj dluh nic nezaplatil ani později, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2021. V souladu s čl. 10 smluvních podmínek žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splácením požadovala zaplacení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z důvodu prodlení na straně žalovaného s úhradou dlužné částky požaduje žalobkyně úroky a úroky z prodlení z dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. 6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně nikoliv smlouvu o půjčce, ale smlouvu o úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Při posouzení otázky, jakou smlouvu mezi sebou uzavřeli, si nelze vystačit s tím, jak je smlouva označena, ale je třeba posoudit její obsah, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy byl tedy žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč za smluvený poplatek ve výši 5 330 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 12 330 Kč v 45 týdenních splátkách, s jejichž zaplacením se žalovaný dostal do prodlení. Soud měl za prokázané také to, že smlouvou o postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v části žalované jistiny a souhrnného poplatku. Vedle nároku na zaplacení jistiny a souhrnného poplatku vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 113,86 Kč, vzniklého zákonnou sazbou ve výši 8,50 % ročně z částky 6 701 Kč od 16. 2. 2018 do 20. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6 701 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení jako sankce za prodlení s plněním jednotlivých týdenních splátek, a to podle ust. § 1970 odst. 1 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy prodlení nastalo. Dále žalobkyni v souladu se smlouvou o zápůjčce vznikl nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 170,01 Kč, vzniklého sazbou ve výši 29 % ročně z částky 6 701 Kč od 15. 12. 2018 do 20. 1. 2020 a úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 701 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 239,86 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.