6 C 152/2021-39 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 363,40 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne 2. 2. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalovaný téhož dne v hotovosti převzal částku 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 283 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 26 283 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobce v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 8. 2. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně žalobou požaduje po žalovaném zaplacení dosud neuhrazené částky 23 363,40 Kč (z toho jistina ve výši 13 550 Kč a poplatek ve výši 9 813,40 Kč) a dále úroky a zákonné úroky z prodlení. Dopisem ze dne 20. 1. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný na tento dluh nic nezaplatil, ačkoliv byl k tomu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud se nejprve zabýval posouzením otázky, zda je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. V daném případě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr, nikoli úvěr k nákupu movitých věcí. Ustanovení čl. 17 až 19 (oddíl 4.) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ Brusel I bis“), proto nelze použít a příslušnost je třeba posuzovat podle čl. 7. Soud proto určil svoji příslušnost podle čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážky druhé nařízení Brusel I bis, když místem, kde byly služby podle smlouvy poskytnuty, je území České republiky, čímž je založena mezinárodní příslušnost zdejšího soudu. Na případ soud aplikoval český právní řád s ohledem na čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť mezi stranami proběhla volba práva. 4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 2. 2. 2018 a z tabulky umoření soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 14 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 283 Kč, tj. celkem částku 26 283 Kč v 60 týdenních splátkách. Termín poslední splátky připadl na den 29. 3. 2019. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Ve smlouvě o zápůjčce bylo sjednáno, že v případě sjednání úhrady dlužné částky v 60 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 29 % ročně. Podle čl. 10 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce pro případ, že žalovaný nesplní povinnost včas uhradit některou ze splátek, bylo sjednáno právo požadovat vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně přílohy 1 (strany 36) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 včetně podacího lístku ze dne 14. 2. 2020 má soud za prokázané postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že postoupení bylo žalovanému oznámeno. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný neodporoval, soud zjistil, že ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky částku 23 363,40 Kč (z toho jistina ve výši 13 550 Kč a poplatek ve výši 9 813,40 Kč) a dále úroky a úroky z prodlení. Z veřejného obchodního rejstříku soud dále zjistil, že právní předchůdce žalobkyně měl od 15. 1. 2001 do 13. 6. 2011 v předmětu podnikání zapsáno poskytování úvěru a půjček z vlastních zdrojů a od 13. 6. 2011 poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2021 včetně podacího lístku ze dne 29. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o poskytnutí půjčky ve výši 14 000 Kč se smluveným souhrnným poplatkem ve výši 12 283 Kč. Celková dlužná částka ve výši 26 283 Kč byla splatná v 60 týdenních splátkách. Žalovaný jistinu úvěru ve výši 13 550 Kč a souhrnný poplatek ve výši 9 813,40 Kč ve stanovené lhůtě splatnosti žalobkyni nezaplatil a na tento svůj dluh nic nezaplatil ani později, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2021. V souladu s čl. 10 smluvních podmínek žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splácením požadovala zaplacení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z důvodu prodlení na straně žalovaného s úhradou dlužné částky požaduje žalobkyně úroky a úroky z prodlení z dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. 6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně nikoliv smlouvu o půjčce, ale smlouvu o úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Při posouzení otázky, jakou smlouvu mezi sebou uzavřeli, si nelze vystačit s tím, jak je smlouva označena, ale je třeba posoudit její obsah, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy byl tedy žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč za smluvený poplatek ve výši 12 283 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 26 283 Kč v 60 týdenních splátkách, s jejichž zaplacením se žalovaný dostal do prodlení. Soud měl za prokázané také to, že smlouvou o postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v části žalované jistiny a souhrnného poplatku. Vedle nároku na zaplacení jistiny a souhrnného poplatku vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 252,31 Kč, vzniklého zákonnou sazbou ve výši 8,50 % ročně z částky 13 550 Kč od 16. 2. 2018 do 20. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 13 550 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení jako sankce za prodlení s plněním jednotlivých týdenních splátek, a to podle ust. § 1970 odst. 1 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy prodlení nastalo. Dále žalobkyni v souladu se smlouvou o zápůjčce vznikl nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 241,84 Kč, vzniklého sazbou ve výši 29 % ročně z částky 13 550 Kč od 30. 3. 2019 do 20. 1. 2020 a úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 550 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 935 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 239,86 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.