6 C 165/2022-30 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 23. 2. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 035 Kč s příslušenstvím představující dluh z pojistné smlouvy č. 1001133240 uzavřené mezi účastníky dne 10. 4. 2014 k vozidlu zn. Volkswagen, [registrační značka], a to za období od 10. 4. 2020 do 23. 6. 2020, kdy byla smlouva ukončena. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, přičemž účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) nevyjádřil a žalobkyně s takovým postupem souhlasila). Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a k projednání věci nenařizoval jednání. 4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 10. 4. 2014 uzavřeli pojistnou smlouvou. Předmětná pojistná smlouva č. 1001133240 byla uzavřena k osobnímu vozidlu žalovaného zn. Volkswagen, [registrační značka], jako tzv. povinné ručení - pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou od 10. 4. 2014 s ročním pojistným ve výši 2 784 Kč, splatným 1 x ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly pojistné podmínky VPP 01/2014. Žalobce následně upravil pojistné s účinností od 10. 4. 2020 na částku 3 579 Kč. Žalovaný pak žalobkyni dne 23. 6. 2020 doložil kupní smlouvu ze dne 4. 3. 2020, na jejímž základě žalovaný převedl vlastnické právo k předmětnému vozidlu na třetí osobu. Žalobkyně ukončila pojistnou smlouvu na základě sdělení žalovaného ze dne 23. 6. 2020. Dlužné pojistné za období od 10. 4. 2020 do 23. 6. 2020 činí 735 Kč Vedle toho žalobkyně požadovala po žalovaném též úhradu částky 300 Kč jako administrativní poplatek za odeslané oznámení o ukončení smlouvy. Dlužnou částku v celkové výši 1 035 Kč žalovaný neuhradil ani v reakci na předžalobní upomínku ze dne 27. 1. 2022, a proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu, kdy vedle úhrady jistiny (1 035 Kč) požadovala též zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužného pojistného (735 Kč) za dobu od 11. 4. 2020 do zaplacení. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně a žalovaný spolu platně uzavřeli pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve smyslu ust. § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v pl.zn. (dále jen „o. z.“) a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění k datu uzavření smlouvy (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“). Žalovaný porušil smluvní podmínky, když řádně a včas neuhradil pojistné splatné dne 10. 4. 2020. Následně došlo k zániku pojistné smlouvy podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., dnem, kdy žalovaný oznámil žalobkyni změnu vlastníka předmětného vozidla, tj. ke dni 23. 6. 2020. Dle ustanovení § 13 odst. 2 věty první zákona č. 168/1999 Sb. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za celé období do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo, což v posuzovaném případě činí 735 Kč. Žalovaný však uvedenou částku žalobkyni neuhradil, přestože byl k tomu upomínán. Vedle dlužného pojistného má žalobkyně dále dle předmětné smlouvy nárok na zaplacení poplatku ve výši 300 Kč za odeslání oznámení o ukončení smlouvy. Tím, že žalovaný nedostál svému závazku a neuhradil sjednané pojistné, dostal se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 o. z., a žalobkyni proto vzniklo podle § 1970 o. z. též právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř., kdy přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení ve výši celkem 1 489 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) sestávající z částky po 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada 21% DPH ve výši 189 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 7. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 8. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o.s.ř.