6 C 22/2022-30 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 5. 11. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 181 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že ve dnech 17. 12. 2020 a 18. 12. 2020 provedl převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice [obec], kdy při převozu za asistence policistů bylo najeto služebním vozidlem celkem 100 km u prvního převozu a 80 km u druhého převozu. Náklady na převoz na záchytnou stanici, spočívající v náhradě za použití služebního dopravního prostředku, byly žalobcem vyúčtovány na částku 676 Kč za první převoz a 505 Kč za druhý převoz. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a současně mu stanovil lhůtu k zaplacení do 21. 4. 2021. K úhradě obou částek byl žalovaný žalobcem vyzván za současného stanovení lhůty, do jaké má být dlužná částka uhrazena. Žalovaný však žalobci na tento dluh nic nezaplatil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Z předloženého záznamu o dopravě osoby do záchytné stanice ze dne 17. 12. 2020 a záznamu protialkoholní záchytné stanice - č. protokolu 115620 ze dne 17. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl uvedeného dne za asistence policistů převezen ze [obec] do Protialkoholní záchytné stanice [obec], kde mu byla dechovou zkouškou zjištěna přítomnost alkoholu v krvi v množství uvedeném v příslušném protokolu. Z vyčíslení náhrad za použití služebního vozidla ze dne 30. 3. 2021 bylo zjištěno, že při převozu služebním vozidlem byly žalobcem vynaloženy náklady ve výši 676 Kč. Z předloženého záznamu o dopravě osoby do záchytné stanice ze dne 18. 12. 2020 a záznamu protialkoholní záchytné stanice - č. protokolu 116020 ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl v uvedeném dni za asistence policistů převezen ze [obec] do Protialkoholní záchytné stanice [obec], kde mu byla dechovou zkouškou zjištěna přítomnost alkoholu v krvi v množství uvedeném v příslušném protokolu. Z vyčíslení náhrad za použití služebního vozidla ze dne 30. 3. 2021 bylo zjištěno, že při převozu služebním vozidlem byly žalobcem vynaloženy náklady ve výši 505 Kč. Výzvou ze dne 7. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 676 Kč a 505 Kč do 21. 4. 2021. Na základě uvedeného vzal soud skutkový stav tvrzený žalobcem v žalobě za zjištěný a za prokázaný. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobci vznikl v souladu s ust. § 89e zákona č. 373/2011 Sb. nárok na zaplacení nákladů na dopravu žalovaného na záchytnou stanici. Dále žalobci vznikl nárok na zaplacení žalovaných úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, když dnem následujícím po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě, tj. dnem 22. 4. 2021, se žalovaný dostal do prodlení s úhradou celé dlužné částky ve výši 1 181 Kč (podle § 1958 odst. 2 o. z.). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Výrokem II. tohoto rozsudku proto soud přiznal žalobci paušální náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč za dva úkony po 100 Kč (předžalobní upomínka, žaloba) podle § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. 7. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož je žalobce podle § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích od poplatkové povinnosti osvobozen, přechází povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu v částce 400 Kč na žalovaného, která mu byla uložena výrokem III. tohoto rozsudku. 8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).