6 C 242/2021-75 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 555 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně v žalobě uvedla, že motorové vozidlo [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ 1. vozidlo“) je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované, ale v období od 10. 6. 2020 do 22. 6. 2020, tj. po dobu 13 dnů, k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byl vlastníkem 1. vozidla žalovaný. Žalovanému tím vznikla povinnost k úhradě příspěvku podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla“), jehož výše je vypočtena jako součin počtu nepojištěných dní a výše denní sazby podle druhu vozidla, a dále nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku ve výši 845 Kč ve lhůtě 60 dnů, a to výzvou, která byla žalovanému odeslána dne 8. 10. 2020. Žalovaný však ve lhůtě stanovené ve výzvě příspěvek spolu s náklady na jeho uplatnění žalobkyni neuhradil ani neprokázal, že existují okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, a dostal se tak do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Usnesením ze dne 4. 1. 2022, č. j. 6 C 242/2021-43, soud připustil změnu žaloby spočívající v tom, že žalobkyně se nově po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 410 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 7. 4. 2021 do zaplacení s tím, že žalovaný jako provozovatel motorového vozidla VOLKSWAGEN PASSAT VARIANT, [registrační značka] (dále jen„ 2. vozidlo“), neměl v období od 1. 9. 2020 do 3. 12. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dní, kdy byla porušována výše uvedená povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož 2. vozidlo nebylo pojištěno 94 dní při denní sazbě příspěvku 65 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 6 110 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, k jejichž zaplacení žalobkyně žalovaného vyzvala výzvou ze dne 27. 5. 2021. Žalovaný však ve lhůtě stanovené ve výzvě příspěvek spolu s náklady na jeho uplatnění žalobkyni neuhradil ani neprokázal, že existují okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, a dostal se tak do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. 5. Skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě předložené výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu [žalobkyně] ze dne 8. 10. 2020 a 21. 1. 2021, upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [žalobkyně] ze dne 28. 1. 2021 a ze dne 29. 4. 2021, II. upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [žalobkyně] ze dne 27. 5. 2021, předžalobní upomínky ze dne 1. 4. 2021 a ze dne 20. 7. 2021 a související informace o odeslání zásilky s podacím číslem RR0126508610U a RR0126793415U žalovanému. Soud má za prokázané, že žalovaný jakožto vlastník 1. a 2. vozidla evidovaného v registru silničních vozidel nesjednal pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv to byla jeho zákonná povinnost. Žalobkyně proto vyúčtovala žalovanému příspěvek za dobu, po kterou žalovaný provozoval 1. vozidlo bez tzv. povinného ručení, tj. za období od 10. 6. 2020 do 22. 6. 2020, a za dobu, po kterou žalovaný provozoval 2. vozidlo bez tzv. povinného ručení, tj. za období od 1. 9. 2020 do 3. 12. 2020, a to vždy včetně nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, a vyzvala jej k úhradě dlužného příspěvku. Skutečnost, že žalovaný vlastníkem a provozovatelem 1. vozidla vyplývá z žalobkyní předloženého výpisu k pojistné smlouvě [číslo] sjednané žalovaným u [právnická osoba] v době předcházející nepojištěnému období a dále z výpisu k pojistné smlouvě [číslo] sjednané žalovaným u [právnická osoba] v době následující po nepojištěném období. V případě 2. vozidla má soud tvrzení žalobkyně, že v nepojištěném období byl žalovaný jeho vlastníkem a provozovatelem, za prokázané z výpisu na základě výpisu z registru silničních vozidel ze dne 4. 3. 2022. Výše příspěvku byla žalobkyní vypočtena násobkem denní sazby dle druhu vozidla a počtem dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno, tj. v případě 1. vozidla denní sazba ve výši 65 Kč násobena číslem 13 odpovídajícím počtu dnů, tj. příspěvek ve výši 845 Kč, a v případě 2. vozidla denní sazba ve výši 65 Kč násobena počtem 94 dnů, tj. příspěvek ve výši 6 110 Kč. Žalovaný na svůj dluh v celkové výši 7 555 Kč (845 Kč + 6 110 Kč + 2 x 300 Kč) žalobkyni nic neuhradil, ačkoliv byl k tomu žalobkyní opakovaně vyzván, naposledy předžalobními výzvami ze dne 1. 4. 2021 a 20. 7. 2021. 6. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, a proto jí soud vyhověl v plném rozsahu. Žalovaný porušil svoji zákonnou povinnost, když v souladu s § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla“) neuzavřel pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidel, jejichž je žalovaný vlastníkem. Žalobkyně v souladu s ust. § 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ vyhláška“), vyúčtovala žalovanému dlužný příspěvek za obě vozidla, k jehož úhradě jej vyzvala. Žalovaný dlužný příspěvek ve lhůtě stanovené ve výzvě neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobkyni dále vznikl dle § 2a vyhlášky nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním nároku ve výši 300 Kč Vedle dlužného příspěvku ve výši 845 Kč za 1. vozidlo a 6 110 Kč za 2. vozidlo a nákladů na uplatnění nároku ve výši 2 x 300 Kč vznikl žalobkyni dále nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění, a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 7. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 900 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky a částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, neboť dle nálezů Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 736/12 ze dne 2. 10. 2013 a usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 223/12 ze dne 1. 11. 2012 je třeba hodnotit účelnost těchto nákladů. Z druhé právní věty již zmíněného nálezu sp. zn. I. ÚS 988/12 pak vyplývá obecné kritérium hodnocení účelnosti nákladů řízení – náklady spojené se zastupováním advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní povahu – mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Právě o takový případ se podle soudu jedná v této projednávané věci, neboť žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovaného s výzvou k úhradě dlužného příspěvku a žalovaný na tyto výzvy žalobkyně nijak nereagoval. Neuplatnil tedy žádnou obranu, na níž by bylo zapotřebí reagovat a přednést právní argumentaci ve prospěch žalobou uplatněného nároku. Dále soud přihlédl k tomu, že žalobkyně byla mimo jiné zřízena i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných – vymáhání těchto příspěvků představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu činnosti žalobkyně a právě jako takovou by ji žalobkyně měla být schopna zajišťovat vlastními