6 C 250/2021-46 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 1. 10. 2021 doplněným podáním ze dne 16. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 487,30 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 6. 2019, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel na základě smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet], který se žalovaný zavázal splatit nejpozději 12. 7. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. Před uzavřením smlouvy původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací zjištěných z veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, CRKI, BRKI). Žalovaný však v termínu splatnosti úvěr nesplatil, a to ani z části, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč i poplatku ve výši 5 487,30 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalovaný neuhradil na dluh ničeho ani na základě předžalobní upomínky ze dne 3. 4. 2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil podáním ze dne 3. 1. 2022 tak, že nárok uplatněný žalobou ohledně částky 14 487,30 Kč uznává. Žalovaný však nesouhlasí s hrazením příslušenství pohledávky (úroky z prodlení a náklady řízení), neboť požadovaná výše příslušenství je srovnatelná s žalovanou částkou. Žalovaný dále požádal o možnost uhrazení dluhu ve splátkách. Podáním ze dne 8. 3. 2022 žalovaný doplnil, že pobírá příjem ve výši 24 500 Kč, má pravidelné výdaje ve výši 21 000 Kč, kdy splácí své dřívější závazky a je schopen hradit splátky ve výši 1 500 Kč. 3. Žalobkyně se k žádosti žalovaného o povolení splátek dluhu vyjádřila v podání, které došlo soudu dne 4. 3. 2022 tak, že navrhuje, aby soud zavázal žalovaného k úhradě splátek ve výši 1 500 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek. 4. Soud provedl ve věci dokazování listinami předloženými žalobkyní. Ze smlouvy o úvěru č. [číslo smlouvy] ze dne 28. 6. 2019 soud zjistil, že uvedeného dne žalovaný s původním věřitelem uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal ve smlouvě úvěr splatit nejpozději do 12. 7. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 487,30 Kč. Z potvrzení o platbě ze dne 28. 6. 2019 soud zjistil, že uvedeného dne původní věřitel poukázal ve prospěch účtu žalovaného č. [bankovní účet], který žalovaný uvedl ve shora uvedené smlouvě o úvěru, částku 9 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný neodporoval, má soud za prokázané, že žalovaný dosud neuhradil jistinu dluhu ve výši 9 000 Kč a poplatek ve výši 5 487,30 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 včetně její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 4. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 4. 2021 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky. 5. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný dne 28. 6. 2019 uzavřel s původním věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru. Téhož dne byl žalovanému vyplacen na jeho účet úvěr ve výši 9 000 Kč, který však žalovaný spolu s poplatkem ve výši 5 487,30 Kč v termínu splatnosti, tj. do 12. 7. 2019, neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 3. 4. 2021. Žalovaný na svůj dluh žalobkyni ničeho neuhradil, ačkoliv byl k tomu vyzván i předžalobní výzvou ze dne 3. 4. 2021. 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel s původním věřitelem podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vedle žalované jistiny a smluveného poplatku vznikl žalobkyni nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení, který je v souladu s ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení pak vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když dnem následujícím po splatnosti pohledávky, tj. dnem 13. 7. 2019, se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením žalované částky. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto sporu je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 (§ 1879 a násl. o. z.). Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 8. Žalobkyně ve svém návrhu požadovala přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 8 060 Kč, tj. nákladů řízení vyčíslených podle ust. §§ 7 a 13 advokátního tarifu. Jelikož se v tomto případě jedná o občanské soudní řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení dle ust. § 14b advokátního tarifu. Žalobkyně u zdejšího soudu opakovaně uplatňuje totožné nároky vůči žalovaným (např. v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. EPR [číslo], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Jinak by případně mohla být hodnocena výše nákladů právního zastoupení v souvislosti s obhajováním uplatněného nároku v reakci na individuálně uplatněnou obranu žalovaného, avšak takové náklady zde vynaloženy nebyly, a proto nebyl důvod odchýlit se od aplikace ust. § 14b advokátního tarifu a soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 9. S ohledem na kladné stanovisko žalobkyně vyjádřené v podání ze dne 28. 2. 2022 rozhodl soud o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla dále finanční situace žalovaného. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení dluhu tak dojde v přiměřené době. Povolení nižších splátek by bylo naopak neodůvodněným zvýhodněním žalovaného na úkor žalobkyně. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. přičemž současně určil, že žalovaný je povinen hradit měsíční splátky pod ztrátou výhody splátek.