6 C 270/2021-33 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 20. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 9 320 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12 040,82 Kč a se zákonným úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela dne 29. 11. 2007 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě žalovaná téhož dne v hotovosti převzala částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 20 880 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku ve výši 50 880 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v 53 týdenních splátkách po 960 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 19. 9. 2011 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 9 320 Kč a dále úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalovaná na tento dluh nic nezaplatila, ačkoliv byla k tomu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě předložené smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 29. 11. 2007, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, včetně přílohy č. 1 (strany 6), oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 včetně souvisejícího podacího lístku a předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2021 včetně souvisejícího podacího lístku. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal na základě výše uvedené smlouvy o půjčce poskytnout žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 20 880 Kč, tj. celkem částku 50 880 Kč v 53 týdenních splátkách. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 19. 9. 2011. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalovaná na dluh dále ničeho neuhradila, ačkoliv k tomu byla vyzvána předžalobní výzvou. Z veřejného obchodního rejstříku soud dále zjistil, že právní předchůdce žalobkyně měl od 15. 1. 2001 do 13. 6. 2011 v předmětu podnikání zapsáno poskytování úvěru a půjček z vlastních zdrojů a od 13. 6. 2011 poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně nikoliv smlouvu o půjčce, ale smlouvu o úvěru podle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“). Při posouzení otázky, jakou smlouvu mezi sebou uzavřeli, si nelze vystačit s tím, jak je smlouva označena, ale je třeba posoudit její obsah, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy byl tedy žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč za smluvený poplatek ve výši 20 880 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 50 880 Kč v 53 týdenních splátkách, s jejichž zaplacením se žalovaná dostala do prodlení. Soud měl za prokázané také to, že smlouvou o postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v části žalované jistiny a souhrnného poplatku. Požadavek na zaplacení souhrnného poplatku lze přitom opřít o ust. § 499 obch. zák., z něhož vyplývá oprávnění požadovat úplatu za sjednání úvěru, které je vázáno na skutečnost, že poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele, což bylo v daném případě splněno. Vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení úroku z prodlení jako sankce za prodlení s plněním jednotlivých týdenních splátek, a to podle ust. § 369 odst. 1 obch. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy prodlení nastalo, přičemž za období od 12. 12. 2008 do 18. 12. 2020 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala na částku 12 040,82 Kč. Přestože je úrok z prodlení žalobkyní požadován až od 30. 6. 2021, byla sazba úroku z prodlení určena podle data prodlení žalované s plněním příslušných splátek na jistinu v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2010. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, a proto jí v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 950 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 6. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.