8 C 135/2021-40 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum], po jeho částečném zpětvzetí domáhala po žalované zaplacení částky 18 397 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce, jejichž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. Návrh původně směřoval k dluhu ve výši celkem 18 397 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a dále dluhu ve výši 31 811 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Jelikož druhou jmenovanou smlouvu se žalobkyni nepodařilo dohledat, vzala v této části návrh zpět. Zbývající předmět řízení žalobkyně odůvodnila tím, že původní věřitel na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které se žalovaná zavázala původnímu věřiteli vrátit spolu s úroky a poplatky ve výši celkem 9 197 Kč, a to do [datum] 60ti týdenními splátkami po 337 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas. Pohledávku za žalovanou poté původní věřitel postoupil žalobkyni. Přestože o postoupení pohledávky byla žalovaná informována, žalobkyni na svém dluhu ničeho neuhradila, a to i přes zaslanou předžalobní výzvu. Žalobkyně se proto se svým nárokem obrátila k soudu, kdy doplnila, že původní věřitel před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce posoudil úvěruschopnost žalované, když posoudil informace uvedené žalovanou k jejím rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům a dále si z insolvenčního rejstříku ověřil, že s ní není vedeno insolvenční řízení. K prokazování úvěruschopnosti žalované žalobkyně zdůraznila, že není povinností jedné smluvní strany a priory nedůvěřovat straně druhé, když všichni by měli v právním styku jednat poctivě. Z informací uvedených žalovanou přitom vyplývalo, že má stálý příjem ze státní podpory a výše jejích příjmů a výdajů umožňují řádné splácení sjednané zápůjčky. Uvedené ostatně žalovaná stvrdila čestným prohlášením, zachyceným na zákaznické kartě. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když současně účastníci proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaná se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřila). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil a má za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované částku 11 000 Kč, žalovaná tyto peněžní prostředky převzala v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy, což stvrdila svým podpisem. Jistinu půjčky ve výši 11 000 Kč se žalovaná zavázala původnímu věřiteli vrátit spolu s poplatkem ve výši celkem 9 197 Kč sestávající z úroku ve výši 1 448 Kč, poplatku za administrativní činnosti ve výši 2 261 Kč a za hotovostní režim splátek ve výši 5 488 Kč, to vše v 60ti splátkách po 337 Kč týdně. Za podpisy smlouvy následují Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Tyto v čl. 1 hovoří o tom, že zápůjčka je poskytována s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou, která dle čl. 4 činí 20,5 % ročně, a to v neměnné výši pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, resp. do úhrady celé dlužné částky (čl. 20). Smluvní podmínky jsou psány ve dvou sloupcích, drobným písmem. 5. Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitelka ověřila totožnost žalované z jejího občanského průkazu, žalovaná uvedla veškerá požadovaná osobní data a informace včetně toho, že je t.č. na mateřské dovolené s příjmem celkem 20 000 Kč měsíčně a běžnými měsíčními výdaji ve výši 3 700 Kč. 6. Z tabulky umoření vyhotovené k [datum] je zřejmé, že za dobu trvání smlouvy žalovaná uhradila toliko 1 800 Kč, přičemž na smlouvě [číslo] k uvedenému datu vázne dluh ve výši celkem 18 397 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a souvisejícího podacího lístku soud zjistil, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna a vyzvána k úhradě dlužné částky, oznámení bylo odesláno na adresu žalované uvedenou ve smlouvě, tj. adresu jejího trvalého pobytu. 8. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a souvisejícího poštovního podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky. 9. Žalobkyní předložené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích soud při svém rozhodnutí nezohledňoval, když se týká skutkově odlišného případu. <i>10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>Zvláštní úprava spotřebitelských úvěrů, vč. zápůjček poskytnutých spotřebiteli, uzavřenými před [datum] byla obsažena v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.</i> <i>Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje mj. výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 11. Na základě shora zjištěných skutečností, dospěl soud k závěru, že návrh je z větší části důvodný. Mezi žalovanou a původním věřitelem byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o.z. a zejména pak podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované zápůjčku (spotřebitelský úvěr), kterou se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednanými úroky a poplatky v dohodnutých splátkách. Žalovaná však původnímu věřiteli uhradila pouze část dluhu a se splácením se dostala do prodlení. Původní věřitel poté předmětnou pohledávku platně postoupil žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována, ale žalobkyni ničeho nezaplatila. Soud proto žalobě v základu vyhověl, když žalované uložil zaplatit na dluhu ze smlouvy [číslo] jistinu ve výši 10 312,36 Kč a dlužný poplatek ve výši 8 084,64 Kč, tedy celkem 18 397 Kč. Protože žalovaná nevyrovnala svůj dluh řádně a včas, dostala se do prodlení s plněním svého peněžitého závazku ve smyslu § 1968 o.z., a je tudíž povinna zaplatit žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení; ten žalobkyně z části kapitalizovala, když za prodlení do [datum] (tj. datum postoupení pohledávky) požadovala částku 1 699,49 Kč, za dobu od [datum] do zaplacení pak požadovala úrok ve výši dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V právě popsané části soud shledal žalobu důvodnou a jako takové jí vyhověl (výrok I.). 12. Žalobkyně vedle jistiny, dlužného poplatku a zákonného úroku z prodlení požadovala rovněž úhradu smluvních úroků z prodlení ve výši 20,5 % ročně, které rovněž částečně kapitalizovala. Požadavek k úhradě smluvního úroku žalobkyně opírala o tvrzení, že tyto úroky byly sjednány v čl. 4 Smluvních podmínek od [datum], tj. ode dne uplynutí lhůty pro zaplacení poslední splátky. Jak bylo uvedeno výše, soud provedeným dokazováním zjistil, že v předmětné smlouvě o zápůjčce byl sjednán pevný úrok ve výši 1 448 Kč, kdy o výpůjční úrokové sazbě ve výši 20,5 % ročně hovoří toliko smluvní podmínky uvedené pod podpisy smlouvy. Hned v úvodu smluvních podmínek je výpůjční úroková sazba označována za pevnou, v čl. 4 je znovu zmíněno, že je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a teprve v čl. 20 je uvedeno, že tento smluvní úrok nadále platí až do zaplacení celé dlužné částky. Popsaná ujednání o pevném úroku, navíc ve smlouvě vypočteném pevnou částkou, napovídají, že ujednání o dalším smluvním úroku obsažené drobným písmem ve s