8 C 138/2021-33 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedla, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13.9.2017 obdržel žalovaný od žalobkyně částku [částka] poukázanou dne 18.9.2017 na účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Vedlejším účastníkem smlouvy byla [právnická osoba] s.r.o. [IČO], na jejíž majetek byl dne 12.6.2020 prohlášen konkurs, jejímž jediným jednatelem a společníkem ke dni podpisu smlouvy byl žalovaný. Finanční prostředky byly půjčeny za úrok 4,5 % ročně, vyčíslen celkem na 90 000 Kč. Peněžní prostředky byly poskytnuty za účelem vložení do [právnická osoba] [anonymizováno] a koupě osobního automobilu. Do podání žaloby uhradil žalovaný žalobkyni 27.3.2018 částku 5 500 Kč a dne 2.7.2018 částku 11 250 Kč. Platby byly započteny na úrok za období od 19.9.2017 do 30.6.2018 ve výši 17 568,50 Kč a za období od 1.7.2018 do 31.12.2018 v částce 56,50 Kč. Účelem poskytnutých prostředků měla být koupě [značka automobilu] [anonymizováno 5 slov], barvy bílá moon metalíza do vlastnictví vedlejšího účastníka. Ze zprávy o činnosti insolvenčního správce vypracované pro účely insolvenčního řízení sp.zn. [insolvenční spisová značka] je zřejmé, že vedlejší účastník takové vozidlo nevlastní. Žalobkyně tedy ohledem na to, že poskytnuté peněžní prostředky byly žalovaným použity k jinému, než sjednanému účelu, využila své právo podle ust. § 2400 o.z. a dne 2. 8. 2021 zaslala žalovanému odstoupení od smlouvy a požadovala vrácení poskytnutých finančních prostředků i s úroky. Žalovaný však nijak nereagoval a ničeho nezaplatil. Jistina ve výši [částka] je tedy splatná od 23. 8. 2021 s ohledem na doručení odstoupení od smlouvy žalovanému dne 16. 8. 2021. Kromě smluveného úroku požaduje žalovaná i úroky z prodlení jako sankci za porušení povinnosti, když samotné úroky z půjčené částky představují odměnu za půjčení peněz, odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 1404/2014. 2. Žalovaný se k věci vyjádřil písemně, uvedl, že žalobu neuznává, neuznává ani nárok na úroky a odměnu advokáta. Vozidlo podle smlouvy o úvěru [právnická osoba] [anonymizováno] skutečně koupila, ale použila a prodala jej ve své další podnikatelské činnosti, což smlouva nezakazovala. Z jednání se prostřednictvím své právní zástupkyně omluvil, ta to zároveň sdělila, že zastupování ukončuje. 3. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinami, z nichž zjistil a vazal za prokázané, že: - dne 13.9.2017 byla mezi žalobkyní jako úvěrující, žalovaným jako úvěrovaným, a vedlejším účastníkem [právnická osoba] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému [částka], žalovaný ji měl vrátit s 4,5% ročním úrokem, celkem tedy [částka], a to do 13.9.2021 s tím, že úroky bude hradit časově rozlišené, vždy ke konci každého kalendářního pololetí. Finanční prostředky poskytnuté na základě smlouvy měl úvěrovaný vložit do kapitálu vedlejšího účastníka, který je bude oprávněn použít je na koupi osobního automobilu specifikovaného v příloze 1 do svého vlastnictví. [ulice] účastník není oprávněn do doby vrácení poskytnutých finančních prostředků včetně úroků úvěrovaným úvěrujícímu převést osobní vozidlo do vlastnictví jiné osoby. V příloze ke smlouvě bylo pak uvedeno vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno 5 slov], barvy bílá moon metalíza, - z potvrzení o platbě ze dne 18.9.2017 bylo zjištěno, že uvedeného dne byla zaslána žalobkyní částka [částka] na účet uvedený ve smlouvě o úvěru. - soud zjistil z odstoupení od smlouvy ze dne 2.8.2021 s připojenou dodejkou a podacím lístkem, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce odstoupila od smlouvy z důvodu použití poskytnutých peněžních prostředků v rozporu se smlouvou, tedy na jiný než smlouvou smluvený účel. Požadovala uhradit jistinu i s úroky do 10.8.2021. Výzva byla žalovanému doručena dne 16.8.2021, - soud zjistil ze soupisu majetkové podstaty ze dne 26.8.2020 a ze zprávy insolvenčního správce ze dne 7.1.2022, že vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno 5 slov], barvy bílá moon metalíza, není v soupisu majetkové podstaty v [právnická osoba] [anonymizováno] a společnost insolvenčnímu správci sdělila, že vozidlo již nevlastní. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka] za účelem vložení finančních prostředků do [právnická osoba] [anonymizováno], která měla za tyto prostředky koupit osobní vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno 5 slov], barvy bílá moon metalíza. Do uhrazení úvěru včetně úroků žalovaným nesměla spolčenost [právnická osoba], převést osobní automobil do vlastnictví jiné osoby, což nedodržela, neboť bylo prokázáno, že předmětné vozidlo se v jejím majetku nenachází. Žalobkyně využila svého práva podle ust. § 2400 o.z. a od smlouvy odstoupila. 5. Právní poměry účastníků se řídí § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Smlouvou o úvěru se podle § 2395 o. z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2400 o.z. mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné. 6. Na základě výše uvedeného shledal soud nárok žalobkyně po právu, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalobkyně splnila svoji povinnost podle smlouvy o úvěru a poskytla sjednané finanční prostředky. Vedlejší účastník nedodržel svoji povinnost vlastnit vozidlo do splacení jistiny včetně úroků. Žalobkyně tedy platně od smlouvy odstoupila a po žalovaném požadovala vrácení půjčené jistiny včetně sjednaného úroku. Splatnost jistiny odvozovala správně od doručení odstoupení žalovanému v návaznosti na stanovenou lhůtu započetla již uhrazenou částku 12 000 Kč nejprve na úroky (§ 1932 o.z.). Soud tedy přiznal takto žalovanou jistinu a jednotlivé úroky ke dni jejich splatnosti. Z jednotlivých částek pak přiznal rovněž úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1790 oz, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 1404/2014). Námitka žalovaného, že nesměla spolčenost [právnická osoba] vozidlo koupila a dále prodala, což smlouva neměla zakazovat, neobstojí, protože bylo výslovně sjednáno, že vedlejší účastník není oprávněn do doby vrácení poskytnutých finančních prostředků včetně úroků úvěrovaným úvěrujícímu převést osobní vozidlo do vlastnictví jiné osoby. Jiné skutečnosti uvedené v žalobě žalovaný nepopíral. 7. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří 22 896 Kč za soudní poplatek, částka 26 550 Kč odměna advokáta za zastupování (§ 7 odst. 5 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, dva a půl úkonů po 10 620 Kč – převzetí věci, sepis žaloby a jednoduchá výzva k plnění), 900 Kč jako hotové výdaje advokáta za tři úkony právní pomoci po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.) Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval. 8. Lhůtu pro plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.