§ 2400 občanský zákoník – Odstoupení úvěrujícího při zneužití účelu peněžních prostředků
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 2400 občanského zákoníku stanoví, že pokud úvěrovaný použije peníze z úvěru na jiný než smluvený účel, nebo je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat okamžité vrácení peněz i s úroky. (§ 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Lhůta nebo doba: „…na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky“
- Judikatura: na § 2400 odkazují 3 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
Mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud jste si vzali úvěr na konkrétní účel (např. nákup bytu) a peníze použijete na něco jiného (např. dovolenou), banka nebo jiný úvěrující může od smlouvy odstoupit.
- V takovém případě budete muset okamžitě vrátit celou dlužnou částku, včetně úroků, i když jste se původně dohodli na delší době splácení.
- Stejná situace nastane, pokud by se ukázalo, že peníze nelze použít na sjednaný účel (např. koupě bytu se neuskuteční), i když to není vaše chyba.
Na co si dát pozor
- Vždy dodržujte smluvený účel použití peněžních prostředků z úvěru.
- Pokud víte, že nebudete moci peníze použít na sjednaný účel, informujte o tom úvěrujícího a pokuste se situaci řešit včas.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 2400
Jak soudy aplikují § 2400
S odkazem na ustanovení § 2395 až § 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, aproboval závěr soudu prvního stupně, že za situace, kdy se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému finanční prostředky na jeho požádání, tudíž není-li v okamžiku uzavření smlouvy o úvěru zřejmé, kdy bude úvěrující o poskytnutí prostředků požádán, je stanovení doby splatnosti k 181. dni od …
Omezení dispozice s úvěrovými prostředky může tedy vyplynout přímo z úvěrové smlouvy samotné, musí však v ní být výslovně stanoveno (srov. § 501 odst. 2 a § 507 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, účinný v době spáchání činu, nyní § 2398 odst. 2 a § 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014).
Ze smlouvy o úvěru tedy plyne, že ačkoliv je v ní účel zmiňován, nejde o účelově vázaný úvěr ve smyslu § 2398 odst. 2 a § 2400 občanského zákoníku.