8 C 139/2021-32 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně podala dne 3. 9. 2021 návrh, kterým se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 3 779 Kč s příslušenstvím, a to jako nároku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 12.2.2019 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel), která pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni dne 1.1.2021. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když současně účastníci proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem dne 12. 2. 2019 elektronicky, z potvrzení o platbě, formuláře pro standartní informace a z korespondence mezi účastníky soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl žalovaný vrátit do 30 dnů, včetně poplatku 779 Kč. Žalovaný však původnímu věřiteli nic nevrátil. Následně byla dne 1. 1. 2021 pohledávka postoupena žalobkyni, která postoupení žalovanému písemně oznámila. 5. Z předložených listin není zřejmé, jak původní věřitel zkoumal či nezkoumal úvěruschopnost žalované, přičemž žalobkyně sdělila, že žalovaná měla být lustrována ve shora uvedených databázích s vyhovujícím výsledkem, k prokázání těchto skutečnosti však nenavrhla žádné důkazy (zřejmě jimi nedisponuje). Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný. Mezi Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný pouze z části. Předmětnou smlouvu o zápůjčce totiž soud shledal absolutně neplatnou, když z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované odporuje čl. 8 a čl. 23 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021 a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] ve věci). 6. S ohledem na neplatnost předmětné smlouvy soud finanční prostředky poskytnuté žalované posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. Jelikož původní věřitel předmětnou pohledávku platně postoupil žalobkyni podle ust. § 1879 a násl. o.z., je žalovaná povinna vydat předmětné bezdůvodné obohacení, tj. získané finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, žalobkyni. Jelikož tak neučinila, přestože k tomu byla vyzývána, dostala se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 o.z. Soud tedy rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v pl.zn., a to ode dne následujícího po dni poskytnutí těchto prostředků (výrok I.). 8. Návrh žalobce na zaplacení částky 779 Kč s příslušenstvím, představující poplatek za zápůjčku (spotřebitelský úvěr), byl vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce zamítnut (výrok II.). 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 79,4 % (žalobě bylo vyhověno co do 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení na místo požadovaných 3 779 Kč s příslušenstvím); z 20,6 % byla žaloba zamítnuta - v tomto rozsahu tedy byla úspěšná žalovaná a o tato procenta je třeba snížit nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 58,8 % Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), hotové výdaje ve výši 300 Kč za uvedené tři úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř., tj. celkem náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Při výpočtu nákladů řízení žalobkyně soud vycházel ze snížené sazby dle § 14b a.t., když žaloba byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném žalobkyní, resp. jejím právním zástupcem za žalobkyni, opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu byly takto podány návrhy např. pod sp.zn. EPR [číslo] či EPR [číslo] ad.), předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů. Celkové náklady řízení ve výši 1 489 Kč je žalovaná žalobkyni povinna nahradit z 54,8 % (viz výše), tzn. je povinna žalobkyni nahradit na nákladech řízení částku 816 Kč, a to podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).