8 C 195/2022-78 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13.11.2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 205 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, jejichž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. Návrh odůvodnila tím, že původní věřitel na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit spolu s úroky a poplatky ve výši celkem 8 880 Kč, a to v 58ti týdenních splátkách po 365 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Pohledávku za žalovaným poté původní věřitel postoupil žalobkyni. Přestože o postoupení pohledávky byla žalovaný informován, žalobkyni na svém dluhu ničeho neuhradil, a to i přes zaslanou předžalobní výzvu. Žalobkyně se proto se svým nárokem obrátila k soudu, kdy doplnila, že původní věřitel před uzavřením předmětné smlouvy o půjčce posoudil úvěruschopnost žalovaného. Úplnost informací včetně své mzdy, nájmu a výdajů, žalovaný stvrdil čestným prohlášením, zachyceným na zákaznické kartě. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když současně účastníci proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil a má za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému částku 12 000 Kč, žalovaný tyto peněžní prostředky převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Jistinu půjčky ve výši 12 000 Kč se žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit spolu s poplatkem ve výši celkem 8 880 Kč sestávající z úroku ve výši 1 680 Kč, poplatku za administrativní činnosti ve výši 2 400 Kč a za hotovostní režim splátek ve výši 4 800 Kč, to vše v 58ti splátkách po 365 Kč týdně. Za podpisy smlouvy následují Smluvní podmínky. Tyto v čl. 1 hovoří o tom, že v případě úhrady dlužné částky v 58 splátkách činí výše úrokové sazby 23,72 % p.a., půjčka je poskytována s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou. Smluvní podmínky nejsou podepsány žalovaným. 5. Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitelka ověřila totožnost žalovaného z jeho občanského průkazu, žalovaný uvedl veškerá požadovaná osobní data a informace včetně příjmu celkem 12 000 Kč měsíčně a běžnými měsíčními výdaji ve výši 5 300 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019, přílohy k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 a souvisejícího podacího lístku soud zjistil, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn a vyzván k úhradě dlužné částky. 7. Z předžalobní upomínky a souvisejícího poštovního podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky. <i>8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>Zvláštní úprava spotřebitelských úvěrů, vč. zápůjček poskytnutých spotřebiteli, uzavřenými před 1.12.2016 byla obsažena v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.</i> <i>Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje mj. výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Na základě shora zjištěných skutečností, dospěl soud k závěru, že návrh je z větší části důvodný. Mezi žalovaným a původním věřitelem byla platně uzavřena smlouva o půjčce podle ust. § 2390 a násl. o.z. a zejména pak podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému půjčku (spotřebitelský úvěr), kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky a poplatky v dohodnutých splátkách. Žalovaný však původnímu věřiteli uhradil pouze část dluhu a se splácením se dostal do prodlení. Původní věřitel poté předmětnou pohledávku platně postoupil žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, ale žalobkyni ničeho nezaplatil. Soud proto žalobě v základu vyhověl, když žalovanému uložil zaplatit na dluhu ze smlouvy jistinu a dlužný poplatek. Protože žalovaný nevyrovnal svůj dluh řádně a včas, dostal se do prodlení s plněním svého peněžitého závazku ve smyslu § 1968 o.z., a je tudíž povinen zaplatit žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení; ten žalobkyně z části kapitalizovala. V právě popsané části soud shledal žalobu důvodnou a jako takové jí vyhověl (výrok I.). 10. Žalobkyně vedle jistiny, dlužného poplatku a zákonného úroku z prodlení požadovala rovněž úhradu smluvních úroků z prodlení ve výši 23,72 % ročně, které rovněž částečně kapitalizovala. Požadavek k úhradě smluvního úroku žalobkyně opírala o tvrzení, že tyto úroky byly sjednány v čl. 1 Smluvních podmínek. Jak bylo uvedeno výše, soud provedeným dokazováním zjistil, že v předmětné smlouvě o půjčce byl sjednán pevný úrok ve výši 1 680 Kč, kdy o výpůjční úrokové sazbě ve výši 23,72 % ročně hovoří toliko smluvní podmínky uvedené za podpisy smlouvy. Popsaná ujednání o pevném úroku, navíc ve smlouvě vypočteném pevnou částkou, napovídají, že ujednání o dalším smluvním úroku obsažené ve smluvních podmínkách, pozornosti spotřebitele s největší pravděpodobností unikne. Ujednání o smluvním úroku pro dobu po splatnosti poslední splátky z uvedených důvodů nelze v žádném případě označit za podané jasným, výstižným a zřetelným způsobem ve smyslu § 6 zákona č. 145/2010 Sb. V části smluvního úroku tak soud nemá smlouvu za platně uzavřenou (podobně viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, či rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 74 Co 212/2018 ze dne 30.1.2020). Návrh žalobkyně, v němž požadovala smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny za dobu od data poslední splátky do zaplacení, proto soud zamítnul (výrok II.). 11. Podle ust. 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Tyto představují soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 900 Kč (tři úkony po 300 Kč, § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zejména vyhl. č. 120/2014 Sb., převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní upomínka), hotové výdaje 300 Kč (tři úkony po 100 Kč, § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a daň s přidané hodnoty ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval.