8 C 3/2022-42 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27.9.2021 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 36 077 Kč s úroky z prodlení, jakožto dluhu z úvěru poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobkyně. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná a společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ původní věřitel“) spolu prostřednictvím elektronické komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr po navýšení do výše 30 000 Kč, za poplatek ve výši 6 077 Kč s termínem splatnosti nejpozději dne 24.5.2020. Původní věřitel svému závazku dostál, když žalovanému poskytnul sjednaný úvěr, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného číslo [bankovní účet], a to ve výši 10 000 Kč dne 21.1.2020, ve výši 4 700 Kč dne 24.1.2020, 12 000 Kč dne 29.1.2020 a 3 300 Kč dne 20.2.2020. Žalovaný však svůj dluh ani z části nesplatil, přestože k tomu byla opakovaně upomínán. Smlouvou ze dne 29.3.2021 pak byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni, která žalovaného rovněž marně vyzývala k úhradě. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila žádné důkazy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (účastníci se na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřili). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci nenařizoval jednání, přičemž věc rozhodnul na základě předložených listinných důkazů. 4. Z doložené smlouvy o úvěru [číslo] potvrzeních o platbách a výpisu z účtu soud zjistil a má za prokázané, že žalovaný jakožto spotřebitel, a původní věřitel dne 21.1.2020 uzavřeli smlouvu o úvěru, jejíž limit byl navýšen dne 24.1.2020, 29.1.2020 a dne 19.2.2020, a to v režimu zákona č. ---- Sb., o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému půjčku v celkové výši 30 000 Kč, a to bezhotovostně, bankovním převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se poskytnuté prostředky zavázal vrátit do 24.5.2020 spolu se sjednaným poplatkem. 5. Výpisem z účtu a třemi potvrzeními o platbách původního věřitele bylo prokázáno, že původní věřitel svému závazku dostál, když ve dnech citovaných v žalobě poskytl žalovanému celkem 30 000 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, vč. jejích příloh soud zjistil a má za prokázané, že žalobkyně dne 29.3.2021 uzavřela se společností s původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno. 7. Z předložených listin není zřejmé, jak původní věřitel zkoumal či nezkoumal úvěruschopnost žalované. 8. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: původní věřitel, zaslala žalovanému na jeho účet celkem částku 30 000 Kč, aniž by bylo prokázáno, že by řádně prověřila jeho úvěruschopnost. Žalovaný původnímu věřiteli uvedené prostředky ani z části nevrátil a později byl dluh postoupen žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Ani žalobkyni však žalovaný ničeho nezaplatil, přestože byl o postoupení vyrozuměn a k úhradě dluhu byl vyzýván. 9. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný pouze z části. Předmětnou smlouvu o zápůjčce totiž soud shledal absolutně neplatnou, když z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované odporuje čl. 8 a čl. 23 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021 a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] ve věci). 10. S ohledem na neplatnost předmětné smlouvy soud finanční prostředky poskytnuté žalované posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 11. Jelikož původní věřitel předmětnou pohledávku platně postoupil žalobkyni podle ust. § 1879 a násl. o.z., je žalovaný povinen vydat předmětné bezdůvodné obohacení, tj. získané finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, žalobkyni. Jelikož tak neučinil, přestože k tomu byla vyzýván, dostal se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 o.z. Soud tedy rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v pl.zn., a to ode dne následujícího po dni poskytnutí jednotlivých prostředků (výrok I.). 12. Návrh žalobkyně na zaplacení částky 6 077 Kč s příslušenstvím, představující poplatek za zápůjčku (spotřebitelský úvěr), byl vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce zamítnut (výrok II.). 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 83,2 % (žalobě bylo vyhověno co do 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení na místo požadovaných 6 077 Kč s příslušenstvím); z 16,8 % byla žaloba zamítnuta - v tomto rozsahu tedy byla úspěšná žalovaná a o tato procenta je třeba snížit nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 66,4 % Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 444 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 500 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), hotové výdaje ve výši 300 Kč za uvedené tři úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 378 Kč podle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř., tj. celkem náklady řízení ve výši 3 622 Kč. Při výpočtu nákladů řízení žalobkyně soud vycházel ze snížené sazby dle § 14b a.t., když žaloba byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném žalobkyní, resp. jejím právním zástupcem za žalobkyni, opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu byly takto podány návrhy např. pod sp.zn. EPR [číslo], EPR [číslo] ad.), předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů. Celkové náklady řízení ve výši 2 252 Kč je žalovaná žalobkyni povinna nahradit z 66,4 % (viz výše), tzn. je povinna žalobkyni nahradit na nákladech řízení částku 2 405 Kč, a to podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).