8 C 33/2022-27 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně podala dne [datum] návrh, kterým se proti žalované domáhala zaplacení zákonného poplatku za užívání televize, a to za období února 2020 do prosince 2020 v celkové 1 485 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 168,09 Kč. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaná se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřila). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Z potvrzení České pošty a z písemných upomínek žalobkyně adresovaných žalované soud zjistil, že žalovaná je vedena jako poplatník televizních poplatků. Žalovaná však neuhradila poplatek za užívání televize za období od února do prosince 2020, a to 135 Kč za každý měsíc. Žalobkyni tak dluží za 11 měsíců částku 1485 Kč. Na základě shora zjištěných skutečností, dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný. Podle ust. § 3 odst. 2 z.č. 348/2005 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon) je žalovaná poplatníkem televizního poplatku. Podle ust. § 7 odst. 2 zákona je televizní poplatek splatný vždy do každého patnáctého dne v měsíci, za který se poplatek platí. Nezaplatí-li poplatník poplatek řádně a včas, a to ani na základě výzvy České televize, ve které bude poplatníkovi stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se práva na zaplacení poplatků u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (§ 10 zákona). Podle ust. § 6 zákona činí poplatek 135 Kč měsíčně. V daném případě soud zjistil, že žalovaná dlužné televizní poplatky za období uvedené shora neuhradila ani v přiměřené lhůtě stanovené žalobkyní. Soud proto žalované uložil povinnost dlužné poplatky uhradit, a to včetně úroků z prodlení (§ 1970 obč.zák. č. 89/2012 Sb.), jejichž výše vyplývá z vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úroky jen za období do podání žaloby. Podle ust. 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených. Tyto představují soudní poplatek ve výši 400 Kč a hotové výdaje spojené s předžalobní výzvou a podáním žaloby, a to v částkách po 100 Kč za každý z těchto úkonů (§ 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.) Celkem tedy náklady žalobkyně činí 600 Kč. V daném případě nebyla žalobkyni přiznána náhrada nákladů spojených se zastupováním advokátem, neboť tyto náklady nejsou účelně vynaloženými náklady (viz Nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3344/12 nebo usnesení sp.zn. II ÚS 2104/12).