11 C 102/2023-78 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 1. 12. 2022, doplněným dne 31. 7. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 853,07 Kč s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 22 653,07 Kč ode dne 22. 6. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů z částky 22 853,07 Kč ode dne 22. 6. 2019 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 6. 10. 2000 se společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba], dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o [anonymizováno], na základě které právní předchůdce žalobkyně zřídil a vedl žalovanému bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně, úrokový lístek banky, sazebník banky a dispozice ke kontokorentnímu úvěru [anonymizováno]. V souladu s dodatkem ke smlouvě o [anonymizováno] ze dne 13. 12. 2001 byl žalovanému k běžnému účtu poskytnut kontokorentní úvěr [anonymizováno], kdy úvěrový limit činil 18 000 Kč. Žalovaný byl povinen udržovat na svém běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50% poskytnutého povoleného limitu, tj. 9 000 Kč. Dále se žalovaný zavázal, že nepřekročí výši poskytnutého povoleného limitu a že bude jeho běžný účet vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát za 180 dní. Žalovaný však sjednaný úvěrový limit v rozporu s uzavřenou smlouvou překročil. Právní předchůdce žalobkyně nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 22 653,07 Kč převedl na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] a umožnil žalovanému splácení, avšak žalovaný dlužnou částku nesplatil a právní předchůdce žalobkyně tak úvěr zesplatnil ke dni 5. 9. 2005. Za zaslání upomínky právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému poplatek ve výši 200 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 byla s účinností ke dni 21. 6. 2019 pohledávka za žalovaným postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Dopisem ze dne 17. 7. 2019 bylo žalovanému postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky, žalovaným však do dne podání návrhu nebylo uhrazeno ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně ani žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřili). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti: 5. Ze smlouvy o [anonymizováno] ze dne 6. 10. 2000, dodatků [číslo] ke smlouvě o [anonymizováno] ze dne 6. 10. 2000 a ze dne 24. 9. 2001, dispozic majitele účtu a sazebníku cen soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal vést žalovanému běžný účet, žalovanému byl dále poskytnut úvěrový limit, přičemž výše povoleného debetního zůstatku v případě [anonymizováno] činila 18 000 Kč a ode dne 24. 9. 2001 činila 12 000 Kč s tím, že povolený limit trvá v případě, kdy minimální měsíční kreditní příjem na běžném korunovém účtu žalovaného bude činit 9 000 Kč, následně 6 000 Kč, rovněž byly sjednány poplatky v různé výši včetně poplatků za porušení smlouvy (zejména poplatků za překročení povoleného debetního zůstatku, výzvy ke splatnosti úvěru a zaslání upomínek). Z úrokového lístku právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že sazba úroků z prodlení je v případě [anonymizováno] 30 % ročně. Z čl. 49 Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně byl oprávněn účtovat žalovanému za poskytnuté služby odměnu a poplatky dle sazebníku cen. Ze sazebníku cen soud zjistil poplatek za zaslání upomínky ve výši 200 Kč a další poplatky. Z platební historie soud zjistil, že dluh žalovaného činil ke dni 2. 8. 2005 částku 22 853,07 Kč, žalovaný uhradil poslední splátku úvěru ve výši 3 542,23 Kč. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného ze dne 30. 6. 2005 soud zjistil, že dne 29. 6. 2005 byla z tohoto účtu převedena dlužná částka 22 653,07 Kč na úvěrový účet. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného soud zjistil, že konečný zůstatek na tomto účtu činil ke dni 21. 6. 2019 částku 22 853,07 Kč. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 5. 9. 2005 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr č. [bankovní účet] za splatný ke dni 5. 9. 2005 s tím, že dlužná částka činí 22 853,07 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o úplatě ze dne 21. 6. 2019, a dále ze zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019 včetně podacího lístku má soud za prokázané postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 7. 2022 včetně souvisejícího podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného s dostatečným předstihem před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky. 6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že žalovaný uzavřel dne 6. 10. 2000 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o [anonymizováno], na základě níž právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému čerpat kontokorentní úvěr. Žalovaný kontokorentní úvěr čerpal, avšak nehradil jej řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto úvěr ke dni 5. 9. 2005 zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 7. 2019. Žalovaný na dluh v celkové výši 22 853,07 Kč žalobkyni dále nic nezaplatil, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne 18. 7. 2022. 7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Nárok žalobkyně ze smlouvy o [anonymizováno] vyplývá ve skutečnosti ze smlouvy o úvěru, jelikož při posouzení otázky uzavřeného smluvního vztahu si nelze vystačit pouze s označením smlouvy, ale je třeba vycházet z jejího obsahu, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl úvěr. Smlouva tedy byla mezi původní věřitelkou a žalovaným uzavřena ve smyslu ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění ke dni uzavření smlouvy, a dále nárok žalobkyně vyplývá z postoupení pohledávky na žalobkyni podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle smlouvy je žalobkyně oprávněna požadovat vedle dlužné jistiny ve výši 22 853,07 Kč i úrok z prodlení, a to v souladu s ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, resp. následně s ust. § 1970 občanského zákoníku, ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů z částky 22 653,07 Kč ode dne 22. 6. 2019 do zaplacení. Dále žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku ve výši 30 % ročně z částky 22 653,07 Kč ode dne 22. 6. 2019 do zaplacení. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náklady řízení ve výši 2 367 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 915 Kč a náklady právního zastoupení v celkové částce 1 452 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a žaloba) po 300 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. za uvedené tři úkony po 100 Kč a z částky 252 Kč jako náhrady DPH 21% v souladu s § 137 odst. 1, 3 o. s. ř., jelikož obdobné návrhy podává žalobkyně ke zdejšímu soudu opakovaně na ustálených vzorech a mění pouze částky a osoby žalovaných. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne 31. 7. 2023, neboť tyto skutečnosti žalobkyně měla a mohla uplatnit již v žalobě. 9. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.