12 C 211/2022-151 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobce uvedl, že se žalovanou jsou bývalí manželé. Jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2021 čj. 12 C 263/2020, který nabyl právní moci dne [datum]. Ještě před uzavřením manželství žalobce a žalovaná zakoupili kupní smlouvou ze dne [datum] do rovnodílného podílového spoluvlastnictví nemovitosti zapsané v kat. nemovitosti na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], a to pozemky p.č. st. [číslo], [webová adresa] a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rod. rekr., p. [číslo] pozemek, p. [číslo] – [webová adresa], [parcelní číslo] – trvalý travní porost, p. [číslo] – trvalý travní porost a p. [číslo] – ost. pl. Žalobce dále uvedl, že od ledna 2021 doposud tyto nemovitosti užívá výhradně žalovaná, on se od té doby zdržuje na jiné adrese. Za této situace dochází na straně žalované k nadužívání společné nemovité věci a dochází tím k jejímu bezdůvodnému obohacení, které je žalovaná povinna žalobci vydat. Žalobce při stanovení výše bezdůvodného obohacení vycházel z toho, že obvyklé nájemné podobných nemovitostí v místě a čase obvyklé činí alespoň 15 000 Kč měsíčně. Výše bezdůvodného obohacení žalované tak činí 7 500 Kč měsíčně. Žalobce potom žalobou požadoval vydání bezdůvodného obohacení za dva měsíce, tedy leden a únor 2021. 2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí a uvedla, že nárok žalobce je zcela nedůvodný a neoprávněný. Popřela, že by nadužívala společné nemovité věci. Užívá je ve stejném rozsahu jako v době, kdy je užíval rovněž žalobce. Je na žalobci, aby konkrétním způsobem tvrdil, jak žalovaná užívá nemovitosti nad rámec dřívějšího užívání a zejména aby tuto skutečnost prokázal, což doposud nikterak neučinil. Žalovaná žalobce z užívání nemovitostí nikterak nevyloučila. Žalobce má stále klíče a má do nemovitostí přístup. Se žalovanou společně obývají nemovitosti rovněž děti účastníků a je dle názoru žalované absurdní dovozovat, že by žalovaná po odchodu žalobce užívala nemovitosti ve dvojnásobném rozsahu, než jak tomu bylo v době, kdy zde bydlel i žalobce. 3. Při jednání dále doplnila, že žalobce má faktický přístup do dané nemovitosti, pozemky nejsou oploceny, takže na ně může vstoupit kdykoliv. Žalobce dům navštěvuje, nedávno si zde vyzvedl své věci, má zde uloženy své osobní věci. Žalobce má vlastní nemovitost, ve které bydlí. Žalovaná hradí veškeré náklady spojené s chodem domu, byl do žalobce, kdo se dobrovolně ze společné domácnosti odstěhoval. 4. Žalobce v replice uvedl, že svůj nárok považuje za oprávněný, především proto, že žalovaná ve zmíněné nemovitosti bydlí sama bez účasti žalobce, vede zde svoji domácnost, a to i se společnými dětmi. Jelikož došlo ke vzájemnému partnerskému odloučení, vyústěnému v rozvod manželství, nešlo již nadále sdílet společnou domácnost se žalovanou, a proto žalobce nemovitosti opustil, a to i s ohledem na nerušený vývoj společných dětí. Se žalovanou nežijí ode ledna 2021 ve společné domácnosti, čemuž odpovídala i jeho povinnosti platit výživné na děti i za toto období. Již z tohoto tedy nelze předpokládat, že je možnost, aby žalobce nemovitost užíval v plném rozsahu, tedy jakožto vlastní domácnost a faktické bydliště, příp. jinak, jelikož není ani obecně žádoucí, aby tomu tak po odloučení a rozvodu bylo. To s ohledem jak na společné vztahy, tak případný negativní vliv na společné děti, a skutečnosti týkající se konfliktů, které žalovaná záměrně vyvolává, jsou mimo jiné zřejmým důkazem, že fakticky došlo k vyloučení osoby žalobce z možnosti nemovitost užívat bez toho, aby to pro něho činilo nadměrné obtíže a trpěly tím jejich děti. Formulaci žalované, že má žalobce klíče od nemovitosti a že zde žijí jejich společné děti (ve střídané péči), stejně jako požadavek na nějaké konkrétní prokazování úrovně užívání nemovitosti žalovanou, žalobce označil za absurdní a zarážející. Dle něho žalovaná měla projevit alespoň elementární zásady slušného chování a vděku za to, že může bydlet nadále ve společném domě. Žalovaná takto zde bydlí již 2 roky na základě benevolence žalobce, jelikož by jinak neměla kam jít, a zároveň žalobci odmítá náhradu za jasné nadužívání nemovitosti v plném rozsahu, přičemž toto řešení mělo být pouze dočasné, než si žalovaná najde vlastní bydlení, což se však nestalo, a zneužívá tak současný stav, kdy žalobci odmítá užívání nemovitosti uhradit, a žalobce sám nemá reálnou možnosti nemovitost užívat. Je podstatné, že žalovaná na rozdíl od doby, kdy užívali nemovitost společně, tak ji nyní užívá výlučně sama. Žalobce byl nucen společnou domácnost opustit a nyní musí hradit náklady spojené s bydlením v jiné nemovitosti. Pokud by jako manželé sdíleli jejich společnost nemovitost, tak by to samozřejmě nenastalo. Jejich společná nemovitosti je koncipována a vybavena jako jedna plně vybavená bytová jednotka a nelze tedy tvrdit, že by mohla být rozdělena na dvě ideální části pro možnost užívání každému z účastníků. Z toho tedy vyplývá, že je rovněž jako celek užívána. 5. Žalobce potom po poučení soudu doplnil svá skutková tvrzení, když doplnil, že mezi ním a žalovanou nedošlo po lednu 2021 k uzavření dohody o užívání nemovitosti. [příjmení] pouze na základě vyhrocených vztahů akceptoval skutečnost, že v nemovitosti zůstane bydlet pouze žalovaná, a to s ohledem na nerušený vývoj jejich dětí. Za toto žalobce po žalované opakovaně požadoval adekvátní náhradu. O užívání společné věci neexistuje žádné rozhodnutí soudu či jiného orgánu. Rozdíl v rozsahu užívání společné nemovitosti před lednem 2021 a po poté spočívá zejména v tom, že žalovaná měla následně možnost užívat nemovitost celou bez přítomnosti žalobce, jakožto výlučně svoji domácnost. Jako nesporné žalobce označil, že pokud by se nyní do společné nemovitosti nastěhoval zpět, tak s ohledem na vztahy mezi ním a žalovanou by muselo dojít k faktickému rozdělení užívání nemovitosti, kdy by byl nucen obývat alespoň část domu výlučně pro sebe. Z uvedeného, jakož ze všech okolností jejich soužití v minulosti a současnosti tedy vyplývá dle žalobce faktická nemožnost společně dům obývat se žalovanou. K tvrzeným konfliktům mezi účastníky potom žalobce označil skutečnosti spočívající v pokusu žalované o odcizení střelných zbraní ve vlastnictví žalobce, což ho přesvědčilo, že žalovaná není psychicky v pořádku a byl to pro něho zásadní signál pro nutnost opuštění domácnosti, agresivní jednání žalované v podstatě přetrvává a proběhla spousta dalších nepříjemností, které nebyly nějak hlášeny a dokumentovány. Je problematické i předávání dětí v místě bydliště žalované, z čehož žalobce dovozoval důkaz o absolutní nemožnosti užívání nemovitosti jeho osobou. Žalovaná si svévolně nárokuje stavební materiál, který má žalobce uložen u domu a nezdráhá se agresivního a vulgárního vystupování, a to ani před svědky. Svým chováním obtěžuje další osoby, kdy se chová teatrálně, snaží se dělat dojem ublížené osoby a falešně vyvolává soucit, což žalobce zažil i v minulosti. Žalobce uzavřel, že není právního, natož morálního opodstatnění, aby spoluvlastník užíval společně vlastněnou nemovitost jako svoji domácnost a odmítal druhému vlastníku za toto náhradu bez ohledu na okolnosti, které navíc v tomto případě jednoznačně vystihují nemožnost společného užívání. 6. Žalovaná potom po poučení soudu rovněž doplnila svá skutková vyjádření, když i ona uvedla, že formální dohoda o užívání objektu mezi účastníky neexistuje. V rámci opatrovnického řízení nezletilých dětí, které probíhalo v souvislosti s jejich rozvodem, ale žalovaná uváděla, že by mohla být celá věc vyřešena tak, že by děti setrvaly v předmětném domě a účastníci jako jejich rodiče by se u nich ve střídavé péči střídali. Rovněž odkazovala na zprávu OSPOD ze dne [datum] (č.l. 40 připojeného spisu sp. zn. 4 P 89/2021 – viz níže), když přesně tak situace dopadla, tedy že se žalobce odstěhoval do domu ve svém výlučném vlastnictví v [obec] a matka (žalovaná) žije s dětmi v domě v [obec], proti čemu žalobce neměl žádných námitek. Nikdy také žalobce nenamítal, že by v domě chtěl bydlet, a tento jeho záměr jednoznačně prokazuje i jeho vyjádření v opatrovnickém spise. Žalovaná by neměla jakýkoliv problém s tím, pokud by chtěl žalobce nemovitosti užívat a nikdy mu v tom nebránila. Byl to ale žalobce, kdo se rozhodl z domu svobodně odejít a nedomáhal se nároku na umožnění užívání nemovitých věcí. Pokud by tak učinil, žalovaná by mu vyhověla. Nemůže však nyní žalovanou sankcionovat za to, že se rozhodl nemovitosti neužívat. Žalovaná do ledna 2021 a po lednu 2021 užívá nemovitosti stále ve stejném rozsahu, veškerou údržbu spojenou s užíváním však nyní dělá žalovaná ve dvojnásobném rozsahu, tedy i za žalobce jako druhého spoluvlastníka, který se na údržbě žádný způsobem nepodílí (údržba zeleně, zahrady, vytápění a veškeré opravy v domě-havárie ucpané jímky, o