6 C 129/2023-51 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 23. 3. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 100 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 760 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 435,74 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 100 Kč od 10. 11. 2022 do zaplacení a dále smluvní pokuty ve výši 1 060,30 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 14. 10. 2021 s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. 971604003 (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky [právnická osoba] (dále jen„ obchodní podmínky“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 54 292,65 Kč v 35 měsíčních splátkách po 2 979,79 Kč. Dne 17. 4. 2022 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně druhou smlouvu o úvěru téhož čísla, která je však technicky dodatkem ke smlouvě ze dne 14. 10. 2021. Protože žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně využil svého smluvního oprávnění a úvěr ke dni 14. 10. 2022 zesplatnil. V důsledku prodlení se splácením vznikla žalovanému povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 8. 12. 2021 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 10. 11. 2022 postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 22. 11. 2022. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, o jejichž výši byl žalovaný informován v dopise ze dne 22. 11. 2022. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho, a to ani v reakci na předžalobní upomínku ze dne 9. 3. 2023. Žalovaný tak dluží žalobkyni na jistině 46 100 Kč, úrok ve výši 8 760 Kč, který sestává z nesplaceného úroku ve výši 8 610 Kč a neuhrazené paušální náhrady za upomínání sjednané ve smlouvě částkou 50 Kč za každou jednotlivou upomínku, úrok z prodlení ve výši 435,74 Kč kapitalizovaný ke dni 8. 11. 2022 a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 1 060,30 Kč, tj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně kapitalizovanou za dobu od 15. 10. 2022 do 7. 11. 2022 z dlužné jistiny 46 100 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní. Ze smlouvy o úvěru č. 971604003 ze dne 14. 10. 2021 a výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru ve výši 50 000 Kč, který byl žalovanému poskytnut na účet označený ve smlouvě. Úrok byl sjednán ve výši 57,69 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky [právnická osoba] Ve smlouvě bylo dohodnuto splácení úvěru v 35 měsíčních splátkách po 2 979,79 Kč. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Dále se žalovaný ve smlouvě zavázal (třetí odstavec textu pod rozpisem měsíčních splátek) zaplatit poplatek ve výši 50 Kč za každou odeslanou písemnou upomínku, a to za nejvýše tři upomínky. Dopisem ze dne 14. 10. 2022 byl úvěr zesplatněn. Dopisem ze dne 22. 11. 2022 byl žalovaný informován o výši nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky. Žalovaný po zesplatnění úvěru na svůj dluh vůči žalobkyni nic neuhradil. Tomuto tvrzení žalovaný nijak neodporoval. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 8. 12. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 11. 2022 a souvisejícího podacího archu soud zjistil, že žalovanému byla oznámena změna v osobě věřitele. Žalobkyně dále po žalovaném žalobou uplatnila náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, přičemž z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 21. 3. 2023 soud zjistil, že částka 434 Kč byla naúčtována za dvě cesty pověřeného terénního pracovníka žalobkyně na kontaktní adresu žalovaného ve dnech 17. 2. 2023 a 17. 3. 2023. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2023 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě dluhu opětovně vyzván s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný uzavřel dne 14. 10. 2021 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru č. 971604003, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 57,69 % ročně v 35 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, a proto byl úvěr ke dni 14. 10. 2022 právním předchůdcem žalobkyně zepslatněn. Následně došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 22. 11. 2022. Po postoupení pohledávky na žalobkyni žalovaný již neuhradil ničeho a žalobkyně se tak touto žalobou domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 46 100 Kč, úroku ve výši 8 760 Kč sestávajícího z úroku ve výši 8 610 Kč a neuhrazené paušální náhrady za upomínání ve výši 150 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 1 060,30 Kč, tj. smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 46 100 kapitalizované za dobu od prvního dne prodlení se splacením úvěru, tj. od 15. 10. 2022 do 7. 11. 2022, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč za dvě návštěvy terénního pracovníka žalobkyně a konečně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 435,74 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh ničeho neuhradil ani poté, co byl k tomu žalobkyní opětovně vyzván předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2023. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaný svoji povinnost vyplývající pro něj z uvedené smlouvy nesplnil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 46 100 Kč spolu s částkou 8 760 Kč, která sestává z úroku ve výši 8 610 Kč a neuhrazené paušální náhrady za upomínání ve výši 150 Kč. Dále žalobkyni vzniklo v souladu s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 1 060,30 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením, vzniklo žalobkyni podle § 1970 o. z. také právo na zaplacení požadovaného úroku z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou na základě smlouvy o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 11. 2022, z něhož plyne, že předmětná pohledávka byla ve smyslu ust. § 1879 a násl. o. z. postoupena právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat výše uvedené nároky a jím odpovídající tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Naproti tomu z předložených listin nevyplývá nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč Náklady vymáhání, pokud mají být účtovány spotřebiteli, by měly být vynaloženy účelně. Za účelně vynaložené náklady však nelze dle názoru soudu považovat náklady vynaložené žalobkyní v tomto případě, kdy žalobkyně i poté, co již žalovaný obdržel tři písemné upomínky k úhradě dluhu, vyslala na adresu bydliště žalovaného ve dnech 17. 2. 2023 a 17. 3. 2023 terénního pracovníka. Podstatná je pak zejména ta skutečnost, že ve smlouvě o úvěru nebyla sjednána možnost věřitele požadovat po žalovaném náklady spojené s uplatněním pohledávky spočívající v návštěvě terénního pracovníka. Teprve v dopise ze dne 22. 11. 2022, jímž žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni, byl žalovaný současně vyrozuměn o možnosti požadovat náklady za osobní návštěvu u žalovaného v případě, že žalovaný nebude při vymáhání pohledávky poskytovat součinnost. Žalobkyně tedy pouze jednostranně tyto náklady určila, neboť zcela absentoval souhlas žalovaného s takovým ujednáním, a proto nemůže být tímto oznámením žalovaný vázán. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku žalobu ohledně částky 434 Kč zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci neúspěch pouze v poměrně nepatrné části, přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyni přiznané náklady řízení v celkové výši 4 065 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 887 Kč a náklady zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/