6 C 145/2022-93 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 425 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. V návrhu uvedla, že motorové vozidlo [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ 1. vozidlo“) je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované, ale v období od [datum] do [datum], tj. po dobu 50 dnů, k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byl vlastníkem 1. vozidla žalovaný. Také motorové vozidlo [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ 2. vozidlo“) je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované, ale v období od [datum] do [datum], tj. po dobu 50 dnů, k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byl vlastníkem 2. vozidla rovněž žalovaný. Konečně motorové vozidlo [registrační značka], VIN [kód] (dále jen„ 3. vozidlo“) je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované, ale v období od [datum] do [datum], tj. po dobu 25 dnů, k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byl žalovaný vlastníkem také tohoto 3. vozidla. Žalobkyně zaslala žalovanému ohledně všech výše uvedených vozidel výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] za příslušné nepojištěné období. Žalovaný však příspěvek spolu s náklady na jeho uplatnění ve stanovené lhůtě žalobkyni neuhradil ani neprokázal, že existují okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, a dostal se tak do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. Žalovaný na svůj dluh v celkové výši 10 425 Kč žalobkyni nic nezaplatil, přestože byl k tomu vyzván naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě prvně vyjádřil tak, že nesouhlasí s úhradou žalované částky s příslušenstvím, protože při doručování upomínek a veškeré dokumentace s tím spojené nebylo postupováno v souladu se zákonem, neboť je držitelem datové schránky a povinností žalovaného (správně žalobkyně) bylo doručovat žalovanému veškerou korespondenci do datové schránky. Ve svém pozdějším vyjádření ze dne [datum] a opětovně ve vyjádření ze dne [datum] pak uznal dluh v rozsahu zákonem stanovených poplatků za počet nepojištěných dnů. Pokud se týká úroků z prodlení a nákladů řízení, žalovaný setrval na svém dřívějším vyjádření s tím, že nebyl řádně informován o vzniklém dluhu, takže jej nemohl v zákonné lhůtě uhradit. 3. Žalobkyně v replice ze dne [datum] k vyjádření žalovaného uvedla, že žalobkyně je sice založena zákonem, a to konkrétně dle § 18 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., nelze však odhlížet od skutečnosti, že je založena především jakožto profesní organizace, tedy ne jako správní orgán, resp. orgán veřejné moci. Tato skutečnost ostatně vyplývá i z rámce vymezení činnosti žalobkyně dle § 18 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Oproti tomu zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, v účinném znění, v § 1 stanoví jako okruh povinných osob právě pouze orgány veřejné moci. Podle žalobkyně z výše uvedeného plyne, že žalobkyně není subjektem, na který se vztahuje povinnost obligatorního zasílání písemností prostřednictvím datové schránky ve smyslu § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, v účinném znění. K obdobnému závěru došel např. i Okresní soud ve Strakonicích ve svém rozsudku ze dne 25. 6. 2020, č. j. 7 C 108/2020-52. 4. U jednání konaného dne [datum] žalovaný vysvětlil, že pokud se týká adresy [obec a číslo], tak se jedná o adresu obecního úřadu, který měl dříve číslo popisné [anonymizováno]. Žalovaný i jeho matka mají oba shodně evidovaný trvalý pobyt na adrese obecního úřadu. Od [datum] se žalovaný fakticky zdržuje na adrese [obec a číslo] a tuto adresu uváděl jako korespondenční adresu u jiných svých vozidel, kterých se ale toto řízení nijak netýká. 5. Z předložených výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum] a ze dne [datum] a z navazující korespondence bylo zjištěno, že uvedenými výzvami byl žalovaný vyzván k úhradě příspěvku nepojištěných ohledně všech tří vozidel. V případě 1. a 2. vozidla byla výzva k úhradě příspěvku odeslána žalovanému poštou na adresu [obec a číslo], tj. na adresu trvalého pobytu, a na tuto adresu mu byla zasílána veškerá korespondence týkající se těchto dvou vozidel, a to s výjimkou výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne [datum] a předžalobní upomínky ze dne [datum], kdy tyto písemnosti byly odeslány na adresu [obec a číslo]. V případě 3. vozidla byla výzva k úhradě příspěvku ze dne [datum] odeslána žalovanému poštou na adresu [obec a číslo] a na tuto adresu mu byla doručována veškerá korespondence týkající se 3. vozidla. 6. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že je vlastníkem všech tří uvedených vozidel. Pokud se týká 3. vozidla, je pravdou, že pojistníkem, tedy osobou, která sjednávala pojistnou smlouvu, byla jeho matka, tj. paní [jméno] [příjmení]. Pokud se týká datové schránky, zřizoval si ji asi před 7 lety. Ve stejné době si vyřizoval také nový občanský průkaz, na němž je uvedeno datum vydání [datum]. Fakticky se zdržuje na adrese [adresa]. Kromě uvedených vozidel je vlastníkem dalších dvou vozidel, kterých se netýká toto řízení. U jednoho z nich je žalovaný pojistníkem a v pojistné smlouvě uváděl korespondenční adresu [obec a číslo]. Kromě této projednávané věci žalovaný neměl nikdy vůči žalobkyni žádný dluh. 7. Z detailu pojistné smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že v období předcházejícím nepojištěnému období byl žalovaný vlastníkem i provozovatelem předmětného vozidla. Pojistnou smlouvu v tomto předcházejícím období sjednala [jméno] [příjmení], která v pojistné smlouvě uvedla jako svoje bydliště adresu [obec a číslo]. 8. Z detailu pojistné smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že v období následujícím po nepojištěném období byl žalovaný nadále vlastníkem předmětného vozidla, ale jako provozovatel a současně pojistník, tj. osoba, která pojistnou smlouvu sjednala, figurovala [jméno] [příjmení], bytem [obec a číslo]. 9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný jakožto vlastník vozidel evidovaných v registru silničních vozidel nesjednal pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv to byla jeho zákonná povinnost. Žalobkyně proto vyúčtovala žalovanému příspěvek za dobu, po kterou vozidlo nemělo sjednáno tzv. povinné ručení. Výše příspěvku byla žalobkyní vypočtena násobkem denní sazby dle druhu vozidla a počtem dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno. Žalovaný na svůj dluh v celkové výši 10 425 Kč (4 950 Kč + 3 550 Kč + 1 925 Kč) žalobkyni nic neuhradil, ačkoliv byl k tomu žalobkyní opakovaně vyzýván zásilkami odeslanými poštou na adresu jeho trvalého pobytu. Od roku 2014 má žalovaný zřízenou datovou schránku. 10. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 11. Podle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalovaný jako vlastník vozidla porušil svoji zákonnou povinnost, když v souladu s § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla“) neuzavřel pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidel. Žalobkyně v souladu s výše citovaným ustanovením § 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ vyhláška“), vyúčtovala žalovanému dlužný příspěvek, k jehož úhradě jej vyzvala. Žalovaný nezpochybnil, že v daném období byl vlastníkem předmětných vozidel, která byla provozována a současně nebyla pojištěna. Dluh na jistině žalovaný uznal. Žalovaný se bránil podané žalobě pouze ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně požadovaných úroků z prodlení a nákladů řízení, a to s poukazem na to, že mu žalobkyní nebylo řádně doručováno do datové schránky. V tomto směru se soud zcela ztotožnil s argumentací žalobkyně v tom směru, že zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů žalobkyni, která není orgánem veřejné moci, neukládá povinnost doručovat do datové schránky. Pakliže se žalovaný bránil žalobě v části příslušenství s poukazem na to, že o existenci dluhu nevěděl, pak soud v této argumentaci neshledal důvod ani pro částečné zamítnutí žaloby, když se