6 C 153/2022-172 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 6. 5. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 314 160,80 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. 223350390 ze dne 29. 6. 2017, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně“), a na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 11,9 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 708,75 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, a proto právní předchůdce žalobkyně v souladu s produktovými podmínkami přistoupil k zesplatnění celé úvěrové pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 13. 11. 2018. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 28. 2. 2020. Žalovaný na splacení dluhu nic nezaplatil ani později, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne 28. 2. 2020. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 1. 2022, č. j. 68 C 1341/2020-57, byl žalovanému ustanoven opatrovník. Následně byl spis postoupen podepsanému soudu, který usnesením ze dne 15. 8. 2022, č. j. 6 C 153/2022-79, ustanovení opatrovníka zrušil. Ještě předtím ustanovený opatrovník podal za žalovaného vyjádření k věci samé, v němž jednak namítl nedostatek pravomoci českých soudů s poukazem na skutečnost, že žalovaný je slovenským státním příslušníkem, a dále námitku místní příslušnosti, jednak označil smlouvu o úvěru za neplatné právní jednání podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť před poskytnutím úvěru nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. 3. Žalobkyně v replice ze dne 29. 3. 2022 k tvrzení o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací poskytnutých žalovaným v žádosti, jako jsou např. informace o rodinné stavu, druhu bydlení, dosaženém vzdělání, pracovních poměrech, výši příjmu, který uvedl ve výši 46 008 Kč, kdy tuto skutečnost si právní předchůdce žalobce následně ověřil potvrzením o výši příjmu. Dále v žádosti uvedl, že nemá žádné jiné měsíční splátky, ani srážky ze mzdy. V rámci posouzení úvěruschopnosti pak právní předchůdce žalobkyně ověřil dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MVČR. 4. S ohledem na námitku nedostatku pravomoci vznesenou žalovaným se soud nejprve zabýval posouzením této otázky a dospěl k závěru, že v této projednávané věci je dána pravomoc českých soudů. V daném případě byl poskytnut žalovanému zčásti bezúčelový úvěr a zčásti úvěr určený ke splacení dřívějších závazků žalovaného u právního předchůdce žalobkyně. Nejednalo se tedy o úvěr čerpaný za účelem nákupu movitých věcí. Ustanovení čl. 17 až 19 (oddíl 4.) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ Brusel I bis“), proto nelze použít a příslušnost je třeba posuzovat podle čl. 7. Soud proto určil svoji příslušnost podle čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážky druhé nařízení Brusel I bis, když místem, kde byly služby podle smlouvy poskytnuty, je území České republiky, čímž je založena mezinárodní příslušnost zdejšího soudu. 5. Z listin předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 29. 6. 2017 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč a žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu ve splátkách po 6 708,75 Kč měsíčně, splatných do 11. dne v měsíci počínaje dnem 11. 7. 2017 (článek II. odst. 3. smlouvy). Úrok byl sjednán ve výši 11,9 % ročně. Podle článku IV. odst. 10. smlouvy se považuje za porušení smlouvy, ocitne-li se klient v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky banky. Z článku IV. odst. 11. smlouvy vyplývá oprávnění prohlásit dluhy klienta vůči bance za ihned splatné, pokud nastane některý z případů porušení smlouvy. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobkyně prověřena úvěruschopnost žalovaného, jak plyne zejména z žádosti o úvěr ze dne 22. 6. 2017, kde žalovaný uvedl výši svého čistého měsíčního příjmu, který doložil potvrzením ze dne 9. 6. 2017. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 13. 11. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 13. 11. 2018. K tomuto dni dlužil žalovaný na jistině částku 313 592,34 Kč, na úrocích 13 999,47 Kč, na úroku z prodlení 321 Kč a dále dlužné poplatky za vedení úvěrového účtu a náklady upomínání celkem ve výši 2 496 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá zjištění, že žalovaný se dostával do prodlení se splácením, když splátku úvěru buď nezaplatil vůbec nebo zaplatil jen její část. Z výpisu ze dne 20. 2. 2020 dále soud zjistil výši úroku a úroku z prodlení v době postoupení pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2020 a poštovního podacího archu má soud za prokázané postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Z výzvy k úhradě ze dne 31. 3. 2020 a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl touto výzvou, která mu byla odeslána na poslední známou adresu, tj. adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru, s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu vyzván k úhradě dlužné částky žalobkyni. 6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobkyně řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, a proto právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění podle článku IV. odst. 11. smlouvy a prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 13. 11. 2018. Ke dni zesplatnění úvěru dluh žalovaného na jistině činil 313 592,34 Kč. Následně došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2020. Žalovaný na svůj dluh vůči žalobkyni dále nic nezaplatil, přestože s dostatečným předstihem před podáním žaloby byl žalobkyní vyzván k úhradě celé dlužné částky s příslušenstvím. Tomuto tvrzení žalobkyně žalovaný neodporoval. 7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Nárok žalobkyně na zaplacení žalované jistiny a smluvního úroku vyplývá z výše uvedené smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen„ o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dále vznikl žalobkyni nárok na zaplacení požadovaných úroků z prodlení, a to v souladu s § 1970 o. z. a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když ode dne následujícího po zesplatnění úvěru se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením celé dlužné částky. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 uzavřené v souladu s § 1879 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 75 953 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 567 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 314 160,80 Kč za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne 29. 3. 2022 a účast u jednání dne 3. 3. 2023) po 9 580 Kč, náhrada hotových výdajů za uvedených pět úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč za celkem šest půlhodin po 100 Kč podle § 14 a. t., cestovné ve výši 2 385,20 Kč (na trase z Prahy do Žďáru n. S. a zpět v délce 304 km při doložené spotřebě paliva 6,0 l na 100 km, ceně paliva ve výši 44,10 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 5,20 Kč dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a náhrada DPH 21 % z odměny, náhrady hotových výdajů, náhrady za pr