6 C 177/2022-42 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 6. 10. 2022, kterou doplnila podáním ze dne 19. 10. 2022, domáhala po žalované zaplacení částky 77 000 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku a dále smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z dlužné částky od 1. 10. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalované pronajala ve svém rodinném domě na adrese [adresa žalobkyně] (dále jen„ předmětný byt“). Žalovaná za období od července 2020 do ukončení nájmu v březnu 2021 neplatila sjednané nájemné. Ke dni ukončení nájmu žalobkyně dlužila žalované částku 77 000 Kč, kterou v uznání závazku ze dne 31. 3. 2021 uznala co do důvodu a výše a zavázala se ji nejpozději do 30. 9. 2021 uhradit. Žalovaná však na svůj dluh dosud ničeho neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 17. 3. 2022. 2. Podáním ze dne 19. 10. 2022 žalobkyně vzala částečně žalobu zpět v rozsahu smluvní pokuty, kterou vyčíslila za období od 1. 10. 2021 do 1. 10. 2022 v částce 140 525 Kč. Následně usnesením č. j. 6 C 177/2022-18 ze dne 1. 11. 2022 bylo řízení ohledně smluvní pokuty ve výši 140 525 Kč částečně zastaveno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 12. 1. 2023. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Z uznání dlužného nájemného za pronájem bytové jednotky a dohody o jejím plnění ze dne 31. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni za pronájem bytové jednotky ve vlastnictví žalobkyně o velikosti 1+1 v rodinném domě na adrese [adresa žalobkyně], který představuje výši dlužného nájemného za užívání předmětného bytu, a to za měsíce červenec 2020 až prosinec 2020 a únor 2021. V uznání dluhu se žalovaná zavázala uhradit dlužnou částku nejpozději do 30. 9. 2021. 5. Z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 17. 3. 2022 a doručenky soud zjistil, že žalovaná byla s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu vyzvána k úhradě uznaného dluhu ve výši 77 000 Kč z nezaplaceného nájemného. Předžalobní výzva byla odeslána žalované na poslední známou adresu, kterou uvedla v písemném uznání dluhu. Z tvrzení žalobkyně, jemuž žalovaná nikterak neodporovala, má soud za prokázané, že žalovaná na tuto pohledávku ničeho neuhradila. 6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně pronajímala žalované předmětný byt, přičemž žalovaná se zavázala hradit žalobkyni nájemné ve výši 11 000 Kč měsíčně. Žalovaná však žalobkyni neuhradila nájemné za měsíce červenec 2020 až prosinec 2020 a únor 2021. Žalovaná dne 31. 3. 2021 podepsala se žalobkyní uznání dluhu, ve kterém uznala svůj dluh z titulu pronájmu předmětného bytu ve výši 77 000 Kč, který se zavázala uhradit nejpozději do 30. 9. 2021. Žalovaná však na částku 77 000 Kč ničeho neuhradila, ačkoliv k tomu byla vyzvána předžalobní upomínku. 7. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. 9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí soud v plném rozsahu vyhověl. Žalovaná má podle § 2053 a § 2246 odst. 1 o. z. vůči žalobkyni dluh ve výši 77 000 Kč odpovídající sedminásobku částky měsíčního nájemného ve výši 11 000 Kč za období červenec 2020 až prosinec 2020 a únor 2021. Tento dluh žalovaná písemně uznala co do důvodu a výše, a proto podle výše citovaného ustanovení § 2053 o. z. se má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Protože se žalovaná dlužnou částku v dohodnuté lhůtě do 30. 9. 2021 neuhradila, dostala se následujícího dne do prodlení a žalobkyni tak vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů proto soud žalobě v plném rozsahu žalobkyni vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 680 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 850 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 77 000 Kč ve výši 4 180 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast při jednání dne 14. 7. 2023) a za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 písm. h) v poloviční výši 2 090 Kč (výzva k plnění), včetně čtyř paušálních náhrad hotových výdajů za výše uvedené čtyři úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. 11. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.