6 C 201/2022-60 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 12 650 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, ale v období od [datum] do [datum], tj. po dobu 190 dní, k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byla vlastníkem vozidla žalovaná. Žalované tím vznikla povinnost k úhradě příspěvku podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla“), jehož výše je vypočtena jako součin počtu nepojištěných dní a výše denní sazby podle druhu vozidla, a dále nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení příspěvku ve výši 12 350 Kč v zákonné lhůtě 30 dnů, a to výzvou ze dne [datum], jejíž splatnost nastala dne [datum]. Žalovaná však ve lhůtě stanovené ve výzvě příspěvek spolu s náklady na jejich uplatnění ve výši 300 Kč žalobkyni neuhradila, a to ani poté, co byla k tomu vyzvána předžalobní výzvou, a dostala se tak do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná byla v období od [datum] do [datum] v registru silničních vozidel evidována jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla a dále že dne [datum] byl do registru silničních vozidel na základě potvrzení o odevzdání autovraku zapsán zánik předmětného vozidla, jak plyne i z technického průkazu vozidla. Z potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků pak vyplývá, že žalovaná předala předmětné vozidlo jako autovrak k likvidaci dne [datum]. Z výpisu údajů o vozidle, výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum] včetně souvisejících dokladů o doručení žalované, upozornění na nedoplatek příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum], předžalobní upomínky ze dne [datum] a výpisu zásilky bylo zjištěno, že žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovanou ve věci úhrady příspěvku za výše uvedené nepojištěné období. 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná jakožto vlastník motorového vozidla evidovaného v registru silničních vozidel nesjednala pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv to byla její zákonná povinnost. Žalobkyně proto vyúčtovala žalované příspěvek za dobu, po kterou žalovaná provozovala vozidlo bez tzv. povinného ručení, tj. za období od [datum] do [datum], a to včetně nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, a vyzvala ji k úhradě dlužného příspěvku. Příspěvek byl žalobkyní vypočten násobkem denní sazby dle druhu vozidla ve výši 65 Kč, a počtem dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno (190 dní), tj. celkem 12 350 Kč. Žalovaná na svůj dluh v celkové výši 12 650 Kč (zahrnující i náklady na uplatnění ve výši 300 Kč) žalobkyni nic neuhradila, ačkoliv byla k tomu žalobkyní opakovaně vyzvána, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum]. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaná nikterak neodporovala, má potom soud za prokázané, že žalovaná na dlužný příspěvek žalobkyni ničeho dosud neuhradila. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná porušila svoji zákonnou povinnost, když v souladu s § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, neuzavřela pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jehož je žalovaná vlastníkem. Žalobkyně v souladu s ust. § 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ vyhláška“), vyúčtovala žalované dlužný příspěvek, k jehož úhradě ji vyzvala. Žalovaná dlužný příspěvek ve lhůtě stanovené ve výzvě neuhradila a dostala se tak do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobkyni dále vznikl dle § 2a vyhlášky nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním nároku ve výši 300 Kč Vedle dlužného příspěvku ve výši 12 350 Kč a nákladů na uplatnění nároku ve výši 300 Kč vznikl žalobkyni dále nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění, a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění a žaloba) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 7. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, neboť dle nálezů Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 736/12 ze dne 2. 10. 2013 a usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 223/12 ze dne 1. 11. 2012 je třeba hodnotit účelnost těchto nákladů. Z druhé právní věty již zmíněného nálezu sp. zn. I. ÚS 988/12 pak vyplývá obecné kritérium hodnocení účelnosti nákladů řízení – náklady spojené se zastupováním advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní povahu – mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Právě o takový případ se podle soudu jedná v této projednávané věci, neboť žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovanou s výzvou k úhradě dlužného příspěvku a žalovaná na tyto výzvy žalobkyně nijak nereagovala. Neuplatnila tedy žádnou obranu, na níž by bylo zapotřebí reagovat a přednést právní argumentaci ve prospěch žalobou uplatněného nároku. Dále soud přihlédl k tomu, že žalobkyně byla mimo jiné zřízena i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných – vymáhání těchto příspěvků představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu činnosti žalobkyně a právě jako takovou by ji žalobkyně měla být schopna zajišťovat vlastními silami na rozdíl od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje pouze nutný vedlejší produkt jejího podnikání, který nemusí být schopna zabezpečit z vlastních zdrojů. Ve prospěch závěru o neúčelnosti nákladů vynaložených žalobkyní na právní zastoupení lze také odkázat např. na usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 15. 12. 2021, č. j. 72 Co 255/2021 – 51, které bylo vydáno ve věci vedené u podepsaného soudu pod sp. zn. 13 C 199/2021. 8. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.