6 C 67/2023-56 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 25. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 13 933 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaná je evidovaná v registru silničních vozidel jako vlastník, popř. provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ 1. vozidlo“), který neměl v období od 5. 5. 2020 do 22. 7. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dní, kdy byla porušována výše uvedená povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož 1. vozidlo nebylo pojištěno 79 dní při denní sazbě příspěvku 47 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 3 713 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení příspěvku ve lhůtě nejméně 30 dnů výzvou ze dne 8. 10. 2020, doručenou žalované dne 23. 10. 2020. Žalovaná však na tuto výzvu nereagovala a na svůj dluh žalobkyni nic neuhradila. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná je v registru silničních vozidel evidována jako vlastník, popř. provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ 2. vozidlo“), který neměl v období od 20. 1. 2021 do 16. 6. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek ve výši 9 620 Kč (vozidlo nebylo pojištěno 148 dní při denní sazbě příspěvku 65 Kč) a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení příspěvku ve lhůtě nejméně 30 dnů výzvou ze dne 9. 9. 2021, doručenou žalované dne 24. 9. 2021. Žalovaná však na tuto výzvu rovněž nereagovala a svůj dluh žalobkyni neuhradila. Žalovaná dluh žalobkyni neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 10. 5. 2022 a 26. 4. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 4. 7. 2023 vyplývá, že žalovaná byla evidována v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel 1. vozidla v období od 5. 5. 2020 do 22. 7. 2020 a dále byla též evidována jako vlastník a provozovatel 2. vozidla žalovaná v období od 20. 1. 2021 do 16. 6. 2021. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [žalobkyně] ze dne 8. 10. 2020 (včetně souvisejících informací o doručení zásilky s podacím číslem RR6757458959F) a ze dne 9. 9. 2021 (včetně souvisejících informací o doručení zásilky s podacím číslem RR6762167914F), upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [žalobkyně] ze dne 28. 1. 2021 a ze dne 15. 12. 2021, druhé upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [žalobkyně] ze dne 26. 2. 2021 (včetně souvisejících dodejky s podacím číslem RR6759907451F a informací o zásilce) a ze dne 13. 1. 2022 (včetně souvisejících dodejky s podacím číslem RR6764034836F a informací o zásilce), výzvy [právnická osoba], a.s. k zaplacení dlužné částky ze dne 15. 3. 2022 a 28. 2. 2022, a předžalobní upomínky ze dne 10. 5. 2022 (včetně výpisu zásilky s podacím číslem RR2501744758F a informací o zásilce) a ze dne 26. 4. 2022 (včetně výpisu zásilky s podacím číslem RR2501651866F a informací o zásilce), a z výpisů z databáze žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovanou ve věci úhrady příspěvku nepojištěných za výše uvedená dlužná období. 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná jakožto vlastník motorového vozidla evidovaného v registru silničních vozidel nesjednala pojištění odpovědnosti z provozu 1. vozidla. Žalobkyně proto vyúčtovala žalované příspěvek za dobu, po kterou žalovaná provozovala 1. vozidlo bez tzv. povinného ručení, tj. za období od 5. 5. 2020 do 22. 7. 2020, a to včetně nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, a vyzvala ji k úhradě dlužného příspěvku. Příspěvek byl žalobkyní vypočten násobkem denní sazby dle druhu vozidla ve výši 47 Kč, a počtem dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno (79 dní), tj. celkem 3 713 Kč. Dále žalovaná jakožto vlastník motorového vozidla evidovaného v registru silničních vozidel nesjednala za období od 20. 1. 2021 do 16. 6. 2021 pojištění odpovědnosti z provozu 2. vozidla. Žalobkyně proto vyúčtovala žalované příspěvek za dobu, po kterou žalovaná provozovala 2. vozidlo bez tzv. povinného ručení, tj. za období od 20. 1. 2021 do 16. 6. 2021, a to včetně nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, a vyzvala ji k úhradě dlužného příspěvku. Příspěvek byl žalobkyní vypočten násobkem denní sazby dle druhu vozidla ve výši 65 Kč, a počtem dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno (148 dní), tj. celkem 9 620 Kč. Žalovaná na svůj dluh v celkové výši 13 333 Kč a náklady na uplatnění ve výši 2 x 300 Kč žalobkyni nic neuhradila, ačkoliv byla k tomu žalobkyní opakovaně vyzvána, naposledy předžalobními výzvami ze dne 10. 5. 2022 a ze dne 26. 4. 2022. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaná neodporovala, má potom soud za prokázané, že žalovaná na dlužné příspěvky žalobkyni dosud nic neuhradila. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná porušila svoji zákonnou povinnost, když v souladu s § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla neuzavřela pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidel, jejichž byla v daném období vlastníkem. Žalobkyně v souladu s ust. § 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ vyhláška“), vyúčtovala žalované dlužné příspěvky, k jejichž úhradě ji vyzvala. Žalovaná příspěvky ve stanovené lhůtě neuhradila a dostala se tak do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobkyni dále vznikl dle § 2a vyhlášky nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním každého nároku ve výši 300 Kč Vedle dlužného příspěvku v celkové výši 13 333 Kč a nákladů na uplatnění jednotlivých nároků ve výši 2 x 300 Kč vznikl žalobkyni dále nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění, a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění a žaloba) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejným účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 7. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, neboť dle nálezů Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 736/12 ze dne 2. 10. 2013 a usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 223/12 ze dne 1. 11. 2012 je třeba hodnotit účelnost těchto nákladů. Z druhé právní věty již zmíněného nálezu sp. zn. I. ÚS 988/12 pak vyplývá obecné kritérium hodnocení účelnosti nákladů řízení – náklady spojené se zastupováním advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní povahu – mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Právě o takový případ se podle soudu jedná v této projednávané věci, neboť žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovanou s výzvou k úhradě dlužného příspěvku a žalovaná na tyto výzvy žalobkyně nijak nereagovala. Neuplatnil tedy žádnou obranu, na níž by bylo zapotřebí reagovat a přednést právní argumentaci ve prospěch žalobou uplatněného nároku. Dále soud přihlédl k tomu