6 C 83/2022-92 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 20. 7. 2020, který doplnila podáním ze dne 25. 5. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení částky 118 975,72 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. 6025552853 ze dne 4. 4. 2016, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně“), a na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 214 825 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutý úvěr úrok ve výši 18,90 % ročně a dále poplatky dle platného ceníku. Úvěr a úroky z úvěru měl splácet pravidelnými splátkami ve výši 4 430 Kč, vždy ve 20. den každého kalendářního měsíce. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou více než dvou měsíčních splátek a právní předchůdce žalobkyně proto v souladu s produktovými podmínkami přistoupil k zesplatnění celé úvěrové pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 1. 9. 2019. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2019, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 8. 11. 2019. Žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu opakovaně vyzývala, avšak bezúspěšně. Předžalobní výzvu žalobce zaslal žalovanému dne 11. 11. 2019. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil žalobkyni celkem 64 000 Kč (dne 7. 11. 2019 částku 4 000 Kč a částku 10 000 Kč ve dnech 5. 12. 2019, 8. 1. 2020, 19. 2. 2020, 28. 4. 2020, 28. 4. 2020 a 25. 5. 2020). Z těchto splátek započetla žalobkyně na jistinu částku 45 946,39 Kč, na úrok částku 15 517,96 Kč a na úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 1. 11. 2019 částku 732,97 Kč. Žalovaný tak doposud dluží žalobkyni na jistině částku 118 975,72 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 118 975,72 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 164 922,11 Kč od 2. 11. 2019 do 7. 11. 2019, z částky 163 559,88 Kč od 8. 11. 2019 do 5. 12. 2019, z částky 155 964,21 Kč od 6. 12. 2019 do 8. 1. 2020, z částky 148 748,18 Kč od 9. 1. 2020 do 19. 2. 2020, z částky 142 028,07 Kč od 20. 2. 2020 do 28. 4. 2020, z částky 127 173,04 Kč od 29. 4. 2020 do 25. 5. 2020 a z částky 118 975,72 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 1. 4. 2016, smlouvy o úvěru č. 6025552853 ze dne 4. 4. 2016 a standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 214 825 Kč a žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s poplatky a s úrokem ve výši 18,9 % ročně, a to ve splátkách po 4 430 Kč měsíčně, splatných do 20. dne každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka je splatná do 20. 5. 2016 (článek 3.1 smlouvy). Podle článku 8.1 smlouvy se považuje za porušení podmínek smlouvy, dostane-li se klient do prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce nebo dostane-li se do prodlení se splacením více než dvou splátek. Podle článku 8.2 smlouvy v každém jednotlivém případě porušení podle článku 8.1 může banka prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 1. 9. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 1. 9. 2019. Ke dni 1. 11. 2019 dlužil žalovaný na jistině částku 164 922,11 Kč, na úrocích 1 385,30 Kč a na úroku z prodlení 732,97 Kč, jak vyplývá z listiny nadepsané„ Podklady pre súdne konanie“. Z této listiny dále plyne, že žalovaný se od počátku dostával do prodlení se splácením, že poslední splátku před zesplatněním úvěru zaplatil dne 3. 6. 2019, v červenci a srpnu 2019 pak neuhradil žádnou splátku, a dostal se tak do prodlení se splacením více než dvou splátek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 11. 2019, poštovního podacího archu (na č.l. 40) má soud za prokázané postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 11. 11. 2019 a poštovního podacího archu (na č.l. 42) vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 11. 11. 2019, která mu byla odeslána na poslední známou adresu, tj. adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 214 825 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, a proto právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění podle článku 8.2 smlouvy a prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 1. 9. 2019. Následně došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 11. 2019. Žalovaný zaplatil žalobkyni dlužnou částku pouze zčásti, když ve splátkách uhradil celkem 64 000 Kč (ve dnech 7. 11. 2019, 5. 12. 2019, 8. 1. 2020, 19. 2. 2020, 28. 4. 2020, 28. 4. 2020 a 25. 5. 2020). Tomuto tvrzení žalobkyně žalovaný neodporoval. Dále žalovaný na svůj dluh vůči žalobkyni nic nezaplatil, přestože s dostatečným předstihem před podáním žaloby byl žalobkyní vyzván k úhradě celé dlužné částky s příslušenstvím. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Nárok žalobkyně na zaplacení žalované jistiny a smluvního úroku vyplývá z výše uvedené smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen„ o. z.“), ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016. Dále vznikl žalobkyni nárok na zaplacení požadovaných úroků z prodlení, a to v souladu s § 1970 o. z. a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když ode dne následujícího po zesplatnění úvěru se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením celé dlužné částky. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2019 uzavřené v souladu s § 1879 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 27 120,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 760 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 118 975,72 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) po 5 860 Kč, náhrada hotových výdajů za uvedené tři úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada DPH 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů, tj. ve výši 3 880,80 Kč. 7. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.