6 C 113/2023-60 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 11. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 11 798 Kč s úrokem ve výši 1 264,24 Kč (kapitalizovaným ke dni zesplatnění zápůjčky, tj. ke dni 22. 3. 2019), s úrokem ve výši 13 008,64 Kč (vzniklým sazbou 29,9 % ročně z částky 11 798 Kč od 23. 3. 2019 do 28. 11. 2022), smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč (s přihlédnutím k zákonné limitaci maximální výše smluvní pokuty), poplatku za upomínání ve výši 499 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 4 241,95 Kč (vzniklého zákonnou sazbou 9,75 % ročně z částky 11 798 Kč od 23. 3. 2019 do 28. 11. 2022), úroku z prodlení ve výši 43,90 Kč (vzniklého zákonnou sazbou 9,75 % ročně z částky 1 264,24 Kč ode dne vyhotovení předžalobní výzvy, tj. od 21. 7. 2022, do dne vyhotovení žaloby, tj. do 28. 11. 2022), úroku ve výši 29,9 % ročně z částky 11 798 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 798 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 272,88 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 499 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 12. 10. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná byla povinna tuto částku vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 29,9 % ročně. Žalovaná neplnila splátky řádně a včas, a proto byla právním předchůdcem žalobkyně vyzvána k úhradě svého dluhu dopisem ze dne 22. 3. 2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni nezaplatila, přestože byla k tomu vyzvána předžalobní výzvou ze dne 21. 7. 2022.2. V doplnění žaloby ze dne 29. 3. 2023 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované.3. Žalovaná se k žalobě doplněné podáním ze dne 29. 3. 2023 nevyjádřila., právnická osoba, jednání konaného dne 3. 4. 2024 byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 2 o. s. ř. a byla vyzvána, aby v potřebném rozsahu doplnila tvrzení tak, že uvede, na základě čeho požaduje úrok z prodlení i ze smluvního úroku, popř. z úroku z prodlení.5. Ve vyjádření ze dne 5. 4. 2024 žalobkyně doplnila, že úrok z prodlení je žalobkyně oprávněna požadovat podle článku 6 odst. 6.2. písm. f) smlouvy ve spojení s článkem 12 odst. , právnická osoba, . všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, . (dále jen „všeobecné obchodní podmínky“) a dále článkem 4 odst. 4.8. a článkem 7 odst. 7.2. písm. f) produktových obchodních podmínek , právnická osoba, . (dále jen „produktové podmínky“) vždy z dlužné částky, přičemž termín „dlužná částka“ zahrnuje jakoukoliv dílčí platbu, s níž se žalovaná dostala do prodlení.6. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 12. 10. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované půjčku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 29,9 % ročně. Podle článku 6. odst. 6.1. a odst. 6.2. smlouvy v případě prodlení žalované se splácením je banka oprávněna veškeré dosud nesplatné pohledávky z půjčky prohlásit za okamžitě splatné. V tomto případě je banka oprávněna požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, s jejímž zaplacením je v prodlení, a dále za odeslání upomínky naúčtovat poplatek ve výši 499 Kč. Podle článku 12 odst. , právnická osoba, . všeobecných obchodních podmínek v případě prodlení s plněním jakékoli peněžité částky je klient povinen uhradit úrok z prodlení ve výši stanovené obecně závaznými právními předpisy. Podle článku 4 odst. 4.8. produktových podmínek je-li klient v prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku z titulu smlouvy, je povinen uhradit úrok z prodlení z dlužné částky ve výši vyplývající z obecných právních předpisů. Podle článku 7 odst. 7.2. písm. f) produktových podmínek je banka v případě porušení závazků ze smlouvy oprávněna mimo jiné požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené obecně závaznými právními předpisy. K zesplatnění úvěru došlo dopisem ze dne 22. 3. 2019, jehož odeslání žalované na adresu uvedenou ve smlouvě doložila žalobkyně podacím archem ze dne 22. 3. 2019. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2020 má soud za prokázané postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 7. 2022 a souvisejícího podacího lístku vyplývá, že žalovaná byla s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu vyzvána k zaplacení svého dluhu touto výzvou, která jí byla odeslána na poslední známou adresu, tj. na adresu uvedenou ve smlouvě.7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, na jejímž základě jí byly přenechány peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 29,9 % ročně. Protože žalovaná se dostala do prodlení se splácením, žalobkyně prohlásila celý dosud nesplacený dluh podle článku 6. odst. 6.1. a odst. 6.2. smlouvy za okamžitě splatný, a to dopisem ze dne 22. 3. 2019. V důsledku toho vzniklo žalobkyni právo požadovat zaplacení poplatku za upomínání ve výši 499 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 11 798 Kč od 23. 3. 2019 do 28. 11. 2022, kterou žalobkyně uplatnila v žalobě s přihlédnutím k zákonné limitaci smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 30. 1. 2020. Žalovaná dlužnou částku 11 798 Kč s příslušenstvím žalobkyni nezaplatila, přestože byla k tomu žalobkyní vyzvána předžalobní výzvou ze dne 21. 7. 2022.8. Podle § 122 odst. 3 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.9. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.10. Podle odst. 1 přechodných ustanovení k zákonu č. 186/2020 Sb., novelizujícímu s účinností od 24. 4. 2020 zákon o spotřebitelském úvěru, dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.11. Podle § 1806 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně nikoliv smlouvu o zápůjčce, ale smlouvu o úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, a ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“). Při posouzení otázky, jakou smlouvu mezi sebou uzavřeli, si nelze vystačit s tím, jak je smlouva označena, ale je třeba posoudit její obsah, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy byl tedy žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč za smluvený úrok ve výši 29,9 % ročně. V souladu se smlouvou a výše citovanou právní úpravou tak vzniklo žalobkyni právo na zaplacení částky 36 811,8