6 C 154/2024-49 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 14. 6. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 220 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný je evidován v registru silničních vozidel jako vlastník, popř. provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, reg. zn. , číslo, , VIN , číslo, (dále jen „vozidlo“), u kterého neměl v období od 19. 6. 2022 do 18. 8. 2022 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dnů, kdy byla porušována výše uvedená povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož vozidlo nebylo pojištěno 61 dnů při denní sazbě příspěvku 65 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 3 965 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku ve lhůtě 30 dnů výzvou ze dne 6. 10. 2022, doručenou žalovanému dne 21. 10. 2022. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a na svůj dluh žalobkyni nic neuhradil. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný, evidovaný v registru silničních vozidel jako vlastník, popř. provozovatel vozidla, rovněž neměl v období od 19. 8. 2022 do 13. 11. 2022 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v uvedeném období. Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek ve výši 5 655 Kč (vozidlo nebylo pojištěno 87 dnů při denní sazbě příspěvku 65 Kč) a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku ve lhůtě 30 dnů výzvou ze dne 19. 1. 2023, doručenou žalovanému dne 3. 2. 2023. Žalovaný však na tuto výzvu rovněž nereagoval, svůj dluh žalobkyni neuhradil a neučinil tak ani poté, co byl k tomu vyzván předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z výpisu zjištěných údajů o vozidle vyplývá, že žalovaný je v registru silničních vozidel evidován jako vlastník i provozovatel vozidla. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu , žalobkyně, ze dne 6. 10. 2022 (včetně souvisejících informací o doručení zásilky s podacím číslem RR6768156937F a poštovního podacího archu), a ze dne 19. 1. 2023 (včetně souvisejících informací o doručení zásilky s podacím číslem RR6769405366F a poštovního podacího archu), upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu , žalobkyně, ze dne 11. 1. 2023 a ze dne 26. 4. 2023, druhé upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu , žalobkyně, ze dne 9. 2. 2023 (včetně souvisejících dodejky s podacím číslem RR6769644613F a informací o zásilce), výzvy společnosti , společnost, . ze dne 13. 3. 2023 a ze dne 22. 5. 2023, a předžalobní upomínky ze dne 10. 5. 2023 (včetně výpisu zásilky s podacím číslem RR2505322110F a informací o zásilce), a ze dne 18. 7. 2023 (včetně výpisu zásilky s podacím číslem RR2505845862F a informací o zásilce), bylo zjištěno, že žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovaného ve věci úhrady příspěvku nepojištěných za výše uvedená dlužná období u vozidla. Splatnost příspěvku nastala v prvním případě dne 20. 12. 2022 a ve druhém případě dne 4. 4. 2023. Žalovaný na svůj dluh v celkové výši 10 220 Kč (zahrnující i náklady na uplatnění ve výši 2x 300 Kč) žalobkyni nic neuhradil, ačkoliv byl k tomu žalobkyní opakovaně vyzván, naposledy předžalobními upomínkami ze dne 10. 5. 2023 a ze dne 18. 7. 2023. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný nikterak neodporoval, má potom soud za prokázané, že žalovaný na dlužné příspěvky žalobkyni ničeho dosud neuhradil.4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný jakožto vlastník motorového vozidla evidovaného v registru silničních vozidel nesjednal pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně proto vyúčtovala žalovanému příspěvek za dobu, po kterou žalovaný provozoval vozidlo bez tzv. povinného ručení, tj. za období od 19. 6. 2022 do 18. 8. 2022, a to včetně nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, a vyzvala jej k úhradě dlužného příspěvku. Příspěvek byl žalobkyní vypočten násobkem denní sazby dle druhu vozidla ve výši 65 Kč, a počtem dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno (61 dnů), tj. celkem 3 965 Kč. Dále žalovaný jakožto vlastník motorového vozidla evidovaného v registru silničních vozidel nesjednal za období od 19. 8. 2022 do 13. 11. 2022 pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně proto vyúčtovala žalovanému příspěvek za dobu, po kterou žalovaný provozovala vozidlo bez tzv. povinného ručení, tj. za období od 19. 8. 2022 do 13. 11. 2022, a vyzvala jej k úhradě dlužného příspěvku. Příspěvek byl žalobkyní vypočten násobkem denní sazby dle druhu vozidla ve výši 65 Kč, a počtem dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno (87 dnů), tj. celkem 5 655 Kč. Žalovaný na svůj dluh v celkové výši 9 620 Kč a náklady na uplatnění ve výši 2 x 300 Kč žalobkyni nic neuhradil, ačkoliv byl k tomu žalobkyní opakovaně vyzván, naposledy předžalobními výzvami ze dne 10. 5. 2023 a ze dne 18. 7. 2023.5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný porušil svoji zákonnou povinnost, když v souladu s § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla neuzavřel pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jehož byl v daných obdobích vlastníkem a provozovatelem. Žalobkyně v souladu s ust. § 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „vyhláška“), vyúčtovala žalovanému dlužné příspěvky, k jejichž úhradě jej vyzvala. Žalovaný příspěvky ve stanovené lhůtě neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobkyni dále vznikl dle § 2a vyhlášky nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním každého nároku ve výši 300 Kč. Vedle dlužného příspěvku v celkové výši 9 620 Kč a nákladů na uplatnění jednotlivých nároků ve výši 2 x 300 Kč vznikl žalobkyni dále nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění, a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění a žaloba) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.7. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, neboť dle nálezů Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 736/12 ze dne 2. 10. 2013 a usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 223/12 ze dne 1. 11. 2012 je třeba hodnotit účelnost těchto nákladů. Z druhé právní věty již zmíněného nálezu sp. zn. I. ÚS 988/12 pak vyplývá obecné kritérium hodnocení účelnosti nákladů řízení – náklady spojené se zastupováním advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní povahu – mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Právě o takový případ se podle soudu jedná v této projednávané věci, neboť žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovaného s výzvou k úhradě dlužného příspěvku a žalovaný na tyto výzvy žalobkyně nijak nereagoval. Neuplatnil tedy žádnou obranu, na níž by bylo zapotřebí reagovat a přednést právní argumentaci ve prospěch žalobou uplatněného nároku. Dále soud přihlédl k tomu, že žalobkyně byla mimo jiné zřízena i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných