6 C 164/2023-53 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 26. 5. 2023 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit částku 19 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. V žalobě uvedla, že žalovaná uzavřela dne 22. 3. 2007 se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě žalovaná téhož dne v hotovosti převzala částku 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 224 Kč, a to v 53 týdenních splátkách. Na tento dluh zaplatila žalovaná pouze částku 6 491 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizováno], o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 25. 6. 2015. Následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 25 733 Kč a sestávala z jistiny ve výši 19 000 Kč a souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku) ve výši 6 733 Kč. Dopisem ze dne 14. 9. 2018 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná na tento svůj dluh žalobkyni nic nezaplatila, přestože byla k tomu žalobkyní vyzvána před podáním žaloby k soudu předžalobní upomínkou ze dne 26. 4. 2023. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyní neuznala, a to ani zčásti. Nejprve uvedla, že si žádnou půjčku nevzala. Při jednání konaném dne 17. 1. 2024 připustila, že si půjčku vzala, ale na pobočce v [obec] po ní požadovali nejprve zaplatit 2 000 Kč s tím, že teprve poté jí bude půjčka vyplacena, což žalovaná odmítla. 3. Soud se nejprve zabýval posouzením otázky, zda je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ Brusel I bis“), smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Na případ soud aplikoval český právní řád s ohledem na čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť mezi stranami proběhla volba práva. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 22. 3. 2007 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované půjčku ve výši 19 000 Kč, a to za sjednaný souhrnný poplatek ve výši 13 224 Kč. Účastníci se ve smlouvě o půjčce dohodli na splacení poskytnuté půjčky v 53 týdenních splátkách po 608 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Dále je ve smlouvě uvedeno, že podpisem smlouvy zákazník potvrzuje převzetí celé uvedené částky půjčky v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, podle nichž jakékoliv splátky se budou nejprve započítávat na souhrnný poplatek (čl. 5). Podle čl. 8 smluvních podmínek v případě, že dlužník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. 5. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaná neodporovala, soud zjistil, že žalovaná uhradila na dluh částku toliko ve výši 6 491 Kč, která byla započítána na poplatek. 6. Z přílohy [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 (seznamu postoupených pohledávek), potvrzení o zaplacení kupní ceny, dopisu ze dne 25. 6. 2015 a souvisejícího poštovního podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 25. 6. 2015. Ke dni postoupení pohledávka činila 25 733 Kč a sestávala z jistiny ve výši 19 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 6 733 Kč. 7. Z dopisu ze dne 14. 9. 2018 a souvisejícího podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni, o čemž byla žalovaná tímto dopisem vyrozuměna. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 26. 4. 2023 a souvisejícího podacího archu, soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž předžalobní upomínka byla žalované odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě. 9. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 13. 12. 2023 soud zjistil, že v případě pobočky ve smlouvě označené [číslo] se jednalo o pobočku [obec]. Dále bylo zjištěno, že [celé jméno svědka] označený ve smlouvě jako zástupce společnosti [právnická osoba] byl též jedním ze zástupců uvedené společnosti, kteří od žalované inkasovali splátky na tuto půjčku. 10. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že si v minulosti přivydělával u společnosti [právnická osoba] Působil v [obec], nejednalo se o nějakou pobočku, jaké mají banky, ale scházeli se zde. S klienty řešil půjčky, smlouvy s klienty uzavíral vždy u nich doma. Svědek popsal proces uzavírání smluv se zákazníky, ale na tuto konkrétní půjčku si s odstupem času nepamatoval. Ohledně čísla jihlavské pobočky uvedené ve smlouvě uvedl, že v [obec] měli centrálu. 11. Z účastnického výslechu žalované při jednání konaném dne 6. 12. 2023 žalované soud zjistil, že podpis na smlouvě o půjčce ze dne 22. 3. 2007 je jejím vlastnoručním podpisem. V minulosti o půjčky žádala v [obec] i ve [obec], smlouvy podepsala, ale žádné peníze neobdržela. Před třemi lety měla půjčku na elektřinu, tu již splatila. Naposledy si půjčovala v listopadu roku 2023, podepsala smlouvu o půjčce na částku 20 000 Kč a obdržela částku 18 000 Kč, tj. po odečtení první splátky. Žalovaná trvala na tom, že v roce 2007 žádné peníze neobdržela. Z doplňujícího účastnického výslechu žalované při jednání konaném dne 17. 1. 2024 pak soud zjistil, že žalovaná v [obec] byla, dostavila se tam na schůzku, protože ji měla domluvenou, byli zde čtyři páni a jedna slečna, kteří kolem ní lítali„ jako sršni“. Při předchozím účastnickém výslechu se o [obec] nezmínila, protože ji to nenapadlo, když zde půjčku nedostala. 12. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalobkyně má pohledávku za žalovanou z titulu neuhrazené půjčky, která byla žalované poskytnuta v hotovosti právním předchůdcem žalobkyně na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 22. 3. 2007. Žalovaná v rámci účastnického výslechu uvedla, že podpis na smlouvě ze dne 22. 3. 2007 je jejím vlastnoručním podpisem. V této smlouvě je uvedeno, že zákazník podpisem smlouvy potvrzuje převzetí celé uvedené částky půjčky, tj. částky 19 000 Kč, v hotovosti. Svědek [celé jméno svědka] si s odstupem času na tuto konkrétní půjčku nepamatoval, ale popsal proces uzavírání smluv se zákazníky. Zjištění o tom, že k předání peněz došlo, podle soudu neodporuje skutečnost, že poskytnutí půjčky po vyplnění tiskopisu žádosti o půjčku musel nejprve schválit nadřízený a teprve následujícího dne byla půjčka poskytnuta, a to zejména vhledem k tomu, že v případě této listiny se sice také jedná o předtištěný formulář, ale nikoliv formulář žádosti o půjčku. Není tedy vyloučeno, že v tomto konkrétním případě byla smlouva podepsána téhož dne, kdy k předání hotovosti došlo. Současně soud přihlédl i k tomu, že žalovaná sice převzetí půjčky popřela, ale v její výpovědi byly rozpory, pročež soud hodnotí její výpověď jako nevěrohodnou. Žalovaná totiž u jednání konaného dne 6. 12. 2023 nejprve tvrdila, že o půjčku v minulosti žádala v [obec] a ve [obec] a že ani jednou nedostala jedinou korunu. V rozporu s tím pak při doplňujícím výslechu u jednání konaného dne 17. 1. 2024 uvedla, že ohledně půjčky byla také na pobočce [anonymizováno] v [obec]. Připustila též, že před třemi lety si půjčila na úhradu vzniklého nedoplatku elektřiny a naposledy si půjčila v listopadu částku 18 000 Kč. Poskytnuto půjčku byla žalovaná povinna splácet ve sjednaných pravidelných splátkách. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas. Žalovaná dlužnou částku ve výši celkem 19 000 Kč a zůstatek souhrnného poplatku ve výši 6 733 Kč žalobkyni neuhradila, přestože byla k tomu vyzvána předžalobní upomínkou, která jí byla odeslána s dostatečným časovým předstihem před podáním žaloby k soudu na poslední známou adresu. 13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou nikoliv smlouvu o půjčce, ale smlouvu o úvěru podle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“). Při posouzení otázky, jakou smlouvu mezi sebou účastníci uzavřeli, si nelze vystačit s tím, jak je smlouva označena, ale je třeba posoudit její obsah, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy byl tedy žalované poskytnut úvěr ve výši 19 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 13 224 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem částku 32 224 Kč v 53 týdenních splátkách, s jejichž zaplacením se dostala do prod