6 C 19/2020-313 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 560 294 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady platu za nevyčerpanou dovolenou z období od , datum, do , datum, , tj. za 383,5 dnů nevyčerpané dovolené. Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že u žalované byla zaměstnána jako učitelka, a to na dobu neurčitou. Na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, , včetně dohod o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne , datum, , , datum, a , datum, , ve spojení s oznámením žalobkyně ze dne , datum, , totiž došlo k postupnému prodlužování původně sjednaného pracovního poměru na dobu určitou, až se v souladu s ustanovením § 39 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou. Pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil ke dni , datum, , a to na základě výpovědi ze strany žalované pro nadbytečnost. Protože žalovaná během pracovního poměru žalobkyně nevyužila práva určit žalobkyni čerpání nevyčerpané dovolené, náleží žalobkyni po skončení pracovního poměru náhrada platu za nevyčerpanou dovolenou ve výši průměrného výdělku. Jelikož žalobkyně u žalované pro překážky práce na straně žalované od 3. čtvrtletí 2007 do , datum, fakticky nepracovala, odvozovala žalobkyně výši průměrného výdělku od pravděpodobného výdělku, a to s přihlédnutím k platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, vycházeje z údaje o výši průměrného hrubého měsíčního výdělku učitele základní školy v kraji , adresa, v roce 2017 dle statistické ročenky MŠMT, tedy z částky 32 598 Kč. Částka ve výši 560 294 Kč měla být splatná , datum, , žalovaná však žalobkyni ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze dne , datum, , žalobkyně proto požadovala i zákonné úroky z prodlení z žalované částky od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne , datum, navrhla zamítnutí žaloby, když uvedla, že nárok žalobkyně považuje za nedůvodný, neboť žalobkyně dovolenou po celou dobu trvání pracovního poměru čerpala, a to na základě nařizování tzv. hromadné dovolené v době školních prázdnin dle zákona č. 561/2004 Sb. a č. 563/2004 Sb., případně dovolenou žalobkyně za období nejméně do roku 2013 čerpala zákonnou fikcí dle § 218 odst. 4 zákoníku práce (ve znění účinném d , datum, ). Žalovaná dále namítala, že žalobkyně měla rovněž právo určit čerpání dovolené, a pokud jej nevyužila, nemůže jít tato skutečnost k tíži žalované. Žalovaná z procesní opatrnosti tvrdila promlčení celého nároku. Pokud jde o náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou za období do , datum, , poukázala žalovaná na to, že tehdejší zákonná úprava připouštěla, aby náhrada platu za dovolenou v rozsahu přesahujícím 4 týdny, která nebyla nevyčerpána ani do konce následujícího kalendářního roku, byla poskytnuta i v průběhu pracovního poměru; od 1. 1. následujícího kalendářního roku se tak nárok žalobkyně začal promlčovat. Žalovaná rovněž rozporovala rozsah nároku žalobkyně, a to jednak s ohledem na pracovní neschopnost žalobkyně (v období od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, ), po kterou by žalobkyně práci nemohla vykonávat. Dále žalovaná poukázala na to, že pro stanovení případného nároku žalobkyně za období od , datum, není možné vycházet z pravděpodobného výdělku, když žalobkyně v období duben až červen 2007 odpracovala více než 21 dnů, měl být proto zjištěn její průměrný výdělek. Žalovaná rovněž rozporovala žalobkyní uvedený den splatnosti údajného nároku, tj. , datum, , když splatnost se neměla odvozovat od termínu výplaty, nýbrž jí mohl být až poslední den měsíce následujícího po měsíci, kdy žalobkyni právo na plat, nebo jeho složku, vzniklo, tj. , datum, . V neposlední řadě žalovaná namítala, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy; dovolená je poskytována tzv. na zotavenou, tudíž poskytnutí náhrady za nevyčerpanou dovolenou by tudíž postrádalo smysl, když žalobkyně žádnou práci pro žalovanou nevykonávala.3. Rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 179 829 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 179 829 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.), dále byla žaloba co do částky 380 465 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 380 465 Kč od , datum, do zaplacení zamítnuta (výrok II.) a zároveň byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou za období od , datum, do , datum, , tj. nárok na náhradu platu za 203,5 dne nevyčerpané dovolené ve výši průměrného výdělku zjištěného z období 2. čtvrtletí roku 2007 (neboť v tomto období žalobkyně pro žalovanou naposledy fakticky vykonávala práci), a to v celkové výši 179 829 Kč, zatímco nárok žalobkyně na náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou za období od , datum, do , datum, , tj. nárok na náhradu platu za 180 dnů nevyčerpané dovolené v celkové výši 380 465 Kč, zanikl, neboť vzhledem k tomu, že žalovaná neurčila žalobkyni dovolenou ani do 31. října „příštího kalendářního roku, byl dnem nástupu žalobkyně na „nevyčerpanou dovolenou (v plném rozsahu)“ první následující pracovní den (a to ve smyslu § 218 odst. 4 zákoníku práce, ve znění účinném do , datum, ). Žalobkyně podala proti rozsudku soudu druhého stupně dovolání, a to do výroku II., jímž byl potvrzen zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.4. Nejvyšší soud následně rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , jednak zamítl dovolání žalobkyně v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby co do částky 262 980 Kč s příslušenstvím a jednak zrušil rozsudek soudu druhého stupně v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby co do částky 117 485 Kč s příslušenstvím, když věc v tomto rozsahu včetně akcesorických výroků o nákladech řízení, vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je částečně opodstatněné. Nejvyšší soud uvedl, že právní závěry soudů obou stupňů ohledně nepřiznání náhrady platu za nevyčerpanou dovolenou za období od , datum, do , datum, obstojí, neboť soudy dovodily promlčení nároku žalobkyně na náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou, když náhrada za nevyčerpanou část dovolené se stala splatnou vždy v následujícím kalendářním měsíci po uplynutí příštího kalendářního roku, a to ve smyslu § 218 odst. 4 zákoníku práce, ve znění účinném do , datum, . V části týkající se náhrady platu za dovolenou za období od , datum, do , datum, (tj. 180 dnů po 1 461 Kč), tj. ve výši 262 980 Kč s příslušenstvím, bylo tedy dovolání zamítnuto. Naopak v části týkající se náhrady platu za nevyčerpanou dovolenou v období od , datum, do , datum, , resp. co do výše 117 485 Kč s příslušenstvím, byl výrok soudů zrušen a vrácen k dalšímu řízení s tím, že při výpočtu náhrady platu za nevyčerpanou dovolenou v tomto období je třeba zohlednit, v souladu s § 355 odst. 1, 2 zákoníku práce ve znění účinném do , datum, , pravděpodobný výdělek žalobkyně za rozhodné období, kterým je 4. čtvrtletí roku 2016, a to ve smyslu § 354 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném do , datum, .5. Při následném jednání soudu prvního stupně dne , datum, soud provedl listinný důkaz, a to rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. 8 , právnická osoba, /2016-822 (dále jen „rozsudek“), z nějž soud zjistil, že v rozhodném období (tj. 4. čtvrtletí roku 2016) by žalobkyni náležel na základě nařízení vlády č. 564/2006 Sb., ve znění účinném do , datum, , platový tarif podle 12. platové třídy a 5. stupně, tj. částka 26 590 Kč (viz bod 19. odůvodnění rozsudku). Zároveň by žalobkyni byl patrně vyplácen i osobní příplatek ve výši 300 Kč (viz bod 12. odůvodnění rozsudku) a odměny ve výši 955 Kč měsíčně (neboť v roce 2016 žalovaná vyplatila zaměstnancům odměny v celkové výši 962 258 Kč, což při 84 zaměstnancích činí průměrně na jednoho zaměstnance částku 11 455 Kč ročně, tedy 955 Kč měsíčně – viz bod 13. odůvodnění rozsudku). Pravděpodobný hrubý měsíční výdělek žalobkyně za 4. čtvrtletí roku 2016 by tedy činil částku 27 845 Kč – tj. tarif ve výši 26 590 Kč + osobní příplatek ve výši 300 Kč + průměrná měsíční odměna ve výši 955 Kč (viz tabulková příloha rozsudku). Je tedy zřejmé, že pravděpodobný hrubý výdělek žalobkyně za celé 4. čtvrtletí roku 2016 by činil částku 83 535 Kč.6. Žalobkyně i žalovaná při jednání dne , datum, uvedli, že souhlasí s tím, aby soud vycházel z důkazů provedených v související věci 8 , právnická osoba, /2016, a to i s ohledem na ekonomii řízení. Zástupce žalobkyně uvedl, že dle plánovacího kalendáře roku 2016 měla žalobkyně ve 4. čtvrtletí