6 C 211/2023-47 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 2. 5. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 220 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, ale v období od 26. 2. 2019 do 3. 1. 2020, tj. po dobu 312 dní, k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byl vlastníkem vozidla žalovaný. Žalovanému tím vznikla povinnost k úhradě příspěvku podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla“), jehož výše je vypočtena jako součin počtu nepojištěných dnů a výše denní sazby podle druhu vozidla, a dále nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 11 220 Kč v zákonné lhůtě 30 dnů, a to výzvou ze dne 3. 2. 2022, jejíž splatnost nastala dne 19. 4. 2022. Žalovaný však ve lhůtě stanovené ve výzvě příspěvek spolu s náklady na jejich uplatnění ve výši 300 Kč žalobkyni neuhradil, a to ani poté, co byl k tomu vyzván předžalobní výzvou, a dostal se tak do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze sdělení , právnická osoba, , adresa, ze dne 22. 1. 2024 vyplývá, že v období od 26. 2. 2019 do 3. 1. 2020 byla v registru silničních vozidel evidována jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla evidována , jméno FO, . Z kupní smlouvy ze dne 23. 11. 2018 soud zjistil, že v době předcházející dlužnému období bylo vlastnické právo k vozidlu převedeno na žalovaného. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, ze dne 3. 2. 2022 včetně souvisejících dokladů o doručení žalovanému a souvisejících dokladů o jejím odeslání žalovanému, upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, ze dne 11. 5. 2022, druhé upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, ze dne 10. 6. 2022 a souvisejících dokladů o jejím odeslání žalovanému, výzvy k zaplacení společnosti , právnická osoba, . ze dne 5. 8. 2022 a předžalobní upomínky ze dne 30. 9. 2022 a souvisejících dokladů o jejím odeslání žalovanému bylo zjištěno, že žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovaného ve věci úhrady příspěvku za výše uvedené nepojištěné období.4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Soud má za prokázané, že žalovaný byl v období od 26. 2. 2019 do 3. 1. 2020 vlastníkem vozidla, když vlastnické právo bylo na žalovaného převedeno na základě kupní smlouvy ze dne 23. 11. 2018. Žalovaný jakožto vlastník motorového vozidla pak nesjednal pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv to byla jeho zákonná povinnost. Žalobkyně proto vyúčtovala žalovanému příspěvek za dobu, po kterou žalovaný provozoval vozidlo bez tzv. povinného ručení, tj. za období od 26. 2. 2019 do 3. 1. 2020, a to včetně nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, a vyzvala jej k úhradě dlužného příspěvku. Příspěvek byl žalobkyní vypočten násobkem denní sazby dle druhu vozidla ve výši 35 Kč, a počtem dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno (312 dní), tj. celkem 10 920 Kč. Žalovaný na svůj dluh v celkové výši 11 220 Kč (zahrnující i náklady na uplatnění ve výši 300 Kč) žalobkyni nic neuhradil, ačkoliv byl k tomu žalobkyní opakovaně vyzván, naposledy předžalobní výzvou ze dne 30. 9. 2022. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný nikterak neodporoval, má potom soud za prokázané, že žalovaný na dlužný příspěvek žalobkyni ničeho dosud neuhradil.5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný porušil svoji zákonnou povinnost, když v souladu s § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, neuzavřel pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jehož je žalovaný vlastníkem. V ust. § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla je upravena vyvratitelná domněnka, podle níž se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je jeho vlastníkem, není-li prokázán opak. V případě předmětného vozidla bylo ale prokázáno, že vlastnické právo k tomuto vozidlu bylo v době předcházející nepojištěnému období převedeno na žalovaného, čímž byla vyvrácena zákonná domněnka vlastnictví osoby zapsané v registru silničních vozidel. Registr silniční vozidel je dle § 4 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích informačním systémem veřejné správy, tj. jedná se o seznam pouze deklaratorního charakteru, neboť nesplňuje požadavky veřejného seznamu ani rejstříku. V souladu s ust. § 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „vyhláška“) proto žalobkyně vyúčtovala žalovanému dlužný příspěvek, k jehož úhradě jej vyzvala. Žalovaný dlužný příspěvek ve lhůtě stanovené ve výzvě neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobkyni dále vznikl dle § 2a vyhlášky nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním nároku ve výši 300 Kč. Vedle dlužného příspěvku ve výši 10 920 Kč a nákladů na uplatnění nároku ve výši 300 Kč vznikl žalobkyni dále nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění, a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění a žaloba) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.7. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, neboť dle nálezů Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 736/12 ze dne 2. 10. 2013 a usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 223/12 ze dne 1. 11. 2012 je třeba hodnotit účelnost těchto nákladů. Z druhé právní věty již zmíněného nálezu sp. zn. I. ÚS 988/12 pak vyplývá obecné kritérium hodnocení účelnosti nákladů řízení – náklady spojené se zastupováním advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní povahu – mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Právě o takový případ se podle soudu jedná v této projednávané věci, neboť žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovaného s výzvou k úhradě dlužného příspěvku a žalovaný na tyto výzvy žalobkyně nijak nereagoval. Neuplatnil tedy žádnou obranu, na níž by bylo zapotřebí reagovat a přednést právní argumentaci ve prospěch žalobou uplatněného nároku. Dále soud přihlédl k tomu, že žalobkyně byla mimo jiné zřízena i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných – vymáhání těchto příspěvků představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu činnosti žalobkyně a právě jako takovou by ji žalobkyně měla být schopna zajišťovat vlastními silami na rozdíl od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje pouze nutný vedlejší produkt jejího podnikání, který nemusí být schopna zabezpečit z vlastních zdrojů. Ve prospěch závěru o neúčelnosti nákladů vynaložených žalobkyní na právní zastoupení lze také odkázat např. na usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 15. 12. 2021, č. j. 72 Co 255/2021 – 51, které bylo vydáno ve věci vedené u podepsaného soudu pod sp. zn. 13 C 199/2021.8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu ná