6 C 74/2023-169 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobci se žalobou ze dne 30. 5. 2023 domáhají po žalované určení vlastnictví k pozemku parc. č. 42/2 v katastrálním území a obci , adresa, , který je vymezen geometrickým plánem č. , hodnota, ze dne 9. 4. 2024, vyhotoveným , jméno FO, (dále též „předmětný pozemek“). V žalobě uvedli, že žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako výlučný vlastník pozemku parc. č. 42 v katastrálním území a obci , adresa, (dále též „pozemek žalované“), který sousedí s pozemky parc. č. 167 a parc. č. 168 náležejícími do společného jmění žalobců (dále též „sousední pozemky“). Žalobci nabyli tyto pozemky spolu s pozemkem parc. č. 169, jehož součástí je stavba č. p. 15, a pozemkem parc. č. 170 na základě kupní smlouvy ze dne 17. 8. 1995, sepsané formou notářského zápisu, v níž je pozemek parc. č. 167 uveden pod tehdejším označením PK 176 a pozemek parc. č. 168 pod označením PK 177. V terénu dělí zahrady žalobců a žalované drátěný plot se zděnou podezdívkou, který v daném místě existoval již v době koupě pozemků žalobci. V případě předmětného pozemku se jedná o tu (zaplocenou) část pozemku parc. č. 42, která se nachází na straně od plotu směrem k pozemkům parc. č. 167 a parc. č. 168. Žalobci byli v době uzavření kupní smlouvy přesvědčeni, že existující plot vyznačoval hranici jejich vlastnického práva. Podél plotu ze strany žalobců vysázeli žalobci hned po koupi pozemků v roce 1995 řadu smrků, aniž by žalovaná a její manžel, kteří o provádění výsadby věděli, namítali, že se jedná o jejich pozemek. Žalobci rovněž zaplocenou část pozemku užívali a starali se o ni – sekali trávu, prováděli prořezávku vysázených smrků a společně se všemi členy rodiny a s přáteli a návštěvami se po předmětném pozemku pohybovali. Užívání předmětného pozemku žalobci probíhalo nerušeně od roku 1995 až do roku 2022, tj. po dobu 27 let. V průběhu roku 2022 žalovaná sdělila žalobci a), že si chce opravit plot a že tam smrky nechce, neboť má obavu, že ohrožují její nemovitost. Následně žalovaná sdělila žalobci a), že smrky jsou na jejím pozemku a koncem roku 2022 podala žádost na obecní úřad v , adresa, o povolení k jejich vykácení. Dne 18. 3. 2023 pak žalovaná v doprovodu dvou mužů vstoupila na předmětný pozemek a vykáceli ty smrky, na které nebylo třeba povolení příslušného správního orgánu. S ohledem na nynější zpochybňování vlastnického práva k předmětnému pozemku ze strany žalované a rovněž z důvodu, že rozhodnutí soudu o vlastnickém právu žalobců je nezbytné pro zápis jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí, mají žalobci za to, že je dán jejich naléhavý právní zájem na požadovaném určení.2. Žalovaná nárok uplatněný žalobci neuznala. Uvedla, že je vlastníkem pozemku parc. č. 42, na kterém se nachází plot, který tento pozemek fakticky rozděluje na dvě části a který byl postaven v době předcházející nabytí sousedních pozemků žalobci v roce 1995. Dále žalovaná označila za nesporné, že ve stejném roce žalobci na předmětném pozemku provedli výsadbu smrků. Nesouhlasila však s tvrzením, že žalovaní (správně žalobci) předmětný pozemek více než 26 let drželi a užívali. V den, kdy k výsadbě smrků došlo, žalovaná společně s manželem informovali žalobce o tom, že se nachází na jejich pozemku. V rámci zachování dobrých sousedských vztahů žalovaná tehdy nepožadovala, aby žalobci vysázené smrky odstranili. Žalobce a) přislíbil, že bude smrky prořezávat a udržovat tak, aby nezasahovaly do elektrického vedení, které se nachází nad nimi, a aby neohrožovaly stavby v jejich okolí, a že smrky případně odstraní, až se žalovaná s manželem rozhodnou pozemek oplotit. Žalovaná dále uvedla, že jí svědčí domněnka správnosti údajů zapsaných v katastru nemovitostí dle ust. § 980 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) a že hranici mezi pozemky nikdy nepovažovala za spornou, kdy za hranici pozemku parc. č. 42 vždy považovala tu hranici, jak je zapsána v katastru nemovitostí. Pokud měli žalovaní (správně žalobci) za to, že hranice mezi pozemky prochází jinudy, měli podle názoru žalované usilovat o zápis do katastru nemovitostí již v době, kdy k vydržení jejich vlastnického práva došlo. Skutečnost, že žalobci nereagovali na vytyčení hranice bezprostředně poté, co byla v dubnu 2022 v terénu vyznačena, podle žalované svědčí o tom, že si byli vědomi toho, že předmětný pozemek náleží do vlastnictví žalované. Žalobci podnikají kroky, kterými zpochybňují vlastnické právo žalované teprve nyní, kdy žalovaná svoje právo aktivně brání a usiluje o odstranění smrků. Žalovaná zpochybnila nepřetržitou držbu předmětného pozemku žalobci. Žalovaná a její manžel netrvali na tom, aby žalobci vysazené smrky odstranili pod podmínkou, že smrky budou prořezávány a udržovány v takové výšce, aby neohrožovali elektrické vedení a stavby v jejich okolí (dům žalované). Podle žalované tedy umožnili žalobcům na základě výprosy po určitou dobu vstoupit na pozemek a zasadit tam smrky, které se staly součástí tohoto pozemku. Žalovaná rovněž zpochybnila tvrzení žalobců o tom, jak měla držba probíhat (vyjma vysázení smrků), když stav smrků (jejich přílišná hustota) svědčí o absenci prořezávky. I v případě, že žalobci předmětný pozemek po dobu potřebnou k vydržení drželi, museli si být vědomi, že se nejedná o pozemek v jejich vlastnictví, takže na jejich straně byl dán zjevný nepoctivý úmysl, který žalovaná dovozuje z dále uvedených skutečností, přičemž poukázala na to, že žalobce a) byl již v době nabytí sousedních pozemků osobou práva znalou. Žalovaná též poukázala na skutečnost, že při uzavření kupní smlouvy ze dne 17. 8. 1995 účastníci kupní smlouvy vycházeli při stanovení kupní ceny ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 30. 6. 1995. Podle žalované se lze domnívat, že převáděné pozemky byly v tomto posudku detailně popsány, a proto navrhla, aby soud uložil žalobcům povinnost dle ust. § 129 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) předložit uvedený znalecký posudek k důkazu. V případě předmětného pozemku se jedná o plochu cca 140 m2, přitom pozemek parc. č. 42 má velikost 596 m2, pozemek parc. č. 167 má velikost 913 m2 a pozemek parc. č. 168 má velikost 168 m2. Žalobci tedy tvrdí, že vydrželi část pozemku o velikosti představující zhruba 25 % výměry pozemku žalované, zhruba 15 % pozemku parc. č. 167 a dokonce zhruba 83 % pozemku parc. č. 168. Pokud žalobci viděli katastrální mapu, muselo jim být jasné, že co považují za svoji zahradu, zcela neodpovídá tvaru pozemků parc. č. 167 a parc. č. 168. Jinak řečeno, pokud z katastrální mapy je zcela zjevné, že do plochy pozemků žalobců je vklíněn trojúhelník o ploše cca 140 m2 ve vlastnictví žalované, nemohli se žalobci domnívat, že i tato plocha je součástí jejich pozemků. Žalovaná navíc po celou dobu z předmětného pozemku řádně platila daň z nemovitých věcí. Pokud tedy žalovaní (správně žalobci) tvrdí, že vydrželi vlastnické právo k předmětnému pozemku, svědčí podle žalované o jejich nepoctivém úmyslu i to, že těžili ze stavu, kdy nadále žalovaná platila z předmětného pozemku daň z nemovitých věcí.3. V replice ze dne 21. 8. 2023 k vyjádření žalované žalobci potvrdili, že při výsadbě smrků se potkali s manželi Vinklerovými, přičemž se jednalo o jejich první vzájemné setkání. Ohradili se však proti tvrzení žalované, že by je žalovaná s jejím manželem při tomto setkání informovali výslovně o tom, že se při výsadbě nachází na cizím pozemku. Žalobci zpochybnili věrohodnost údajné dohody o tom, že se žalobci budou o vysázené smrky starat a že je odstraní, až se žalovaná s manželem rozhodnou pozemek oplotit, neboť v případě smrků se jedná o dřeviny, u nichž se předpokládá dlouhodobý růst a životnost. Pokud by se žalobci dozvěděli od žalované již při jejich výsadbě, že je vysazují na cizím pozemku, nebylo by nic jednoduššího, než výsadbu posunout na svoji část pozemku. Dále žalobci poukázali na skutečnost, že to byl otec žalované, kdo rozdělil vlastní pozemek na dvě části, přičemž v místě plotu není žádná branka či jiný vstup na část pozemku přiléhající k pozemku žalobců, což podle žalobců svědčí ve prospěch dohody o užívání předmětného pozemku původními majiteli domu č. p. 15, tj. právními předchůdci žalobců. Ani žalovaná od nabytí sousedních pozemků žalobci až do roku 2023 na předmětný pozemek nevstoupila, nijak jej neužívala, ani se toho nedomáhala. Naopak jí bylo po celou dobu známo, že zaplocenou část pozemku parc. č. 42 užívají a drží jako součást své zahrady žalobci. Žalovaná teprve v roce 2022 v souvislosti s jejím požadavkem na kácení stromů zjistila skutečný průběh hranice. Žalobci neměli důvod usilovat o zápis do katastru nemovitostí, jak jim podsouvá právní zástupce žalované, neboť ani oni neměli pochyb, že hranice mezi pozemky je faktická hranice tvořená plotem, a dozvěděli se to v okamžiku, kdy žalovaná v roce 2022 začala jejich vlastnictví zpochybňovat. Pro úplnost žalobci doplnili, že původní povolení vydané obecním úřadem bylo změněno nadřízen