6 C 8/2024-39 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30. 10. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 17 990 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaná je evidovaná v registru silničních vozidel jako vlastník, popř. provozovatel nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností nad 3 500 kg do 12 000 kg, reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „vozidlo“), u kterého neměla v období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli jí tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dnů, kdy byla porušována výše uvedená povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož vozidlo nebylo pojištěno 122 dnů při denní sazbě příspěvku 145 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 17 690 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení příspěvku ve lhůtě 30 dnů výzvou ze dne 2. 12. 2020, jejíž splatnost nastala dne 15. 2. 2021. Žalovaná však na tuto výzvu nereagovala a na svůj dluh žalobkyni nic neuhradila. Žalovaná dluh žalobkyni neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 19. 5. 2022.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ze sdělení , právnická osoba, , adresa, ze dne 16. 1. 2024 a výpisu informací z registru vozidel vyplývá, že žalovaná byla evidována v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla v období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 2. 12. 2020 (včetně poštovního podacího archu žalobkyně a informací o zásilce), upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 11. 3. 2021 a předžalobní upomínky ze dne 19. 5. 2022 (včetně podacího lístku) a z výpisů z databáze žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovanou ve věci úhrady příspěvku nepojištěných za výše uvedené dlužná období.4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná jakožto vlastník motorového vozidla evidovaného v registru silničních vozidel nesjednala pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně proto vyúčtovala žalované příspěvek za dobu, po kterou žalovaná provozovala vozidlo bez tzv. povinného ručení, tj. za období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020, a to včetně nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, a vyzvala ji k úhradě dlužného příspěvku. Příspěvek byl žalobkyní vypočten násobkem denní sazby dle druhu vozidla ve výši 145 Kč, a počtem dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno (122 dnů), tj. celkem 17 690 Kč. Žalovaná na svůj dluh v celkové výši 17 690 Kč a náklady na uplatnění ve výši 300 Kč žalobkyni nic neuhradila, ačkoliv byla k tomu žalobkyní opakovaně vyzvána, naposledy předžalobní výzvou ze dne 19. 5. 2022. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaná neodporovala, má potom soud za prokázané, že žalovaná na dlužné příspěvky žalobkyni dosud nic neuhradila.5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná porušila svoji zákonnou povinnost, když v souladu s § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla neuzavřela pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jehož byla v daném období vlastníkem. Žalobkyně v souladu s ust. § 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „vyhláška“), vyúčtovala žalované dlužný příspěvek, k jehož úhradě ji vyzvala. Žalovaná příspěvek ve stanovené lhůtě neuhradila a dostala se tak do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobkyni dále vznikl dle § 2a vyhlášky nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním nároku ve výši 300 Kč. Vedle dlužného příspěvku ve výši 17 690 Kč a nákladů na uplatnění nároku ve výši 300 Kč vznikl žalobkyni dále nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění, a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění a žaloba) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.7. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, neboť dle nálezů Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 736/12 ze dne 2. 10. 2013 a usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 223/12 ze dne 1. 11. 2012 je třeba hodnotit účelnost těchto nákladů. Z druhé právní věty již zmíněného nálezu sp. zn. I. ÚS 988/12 pak vyplývá obecné kritérium hodnocení účelnosti nákladů řízení – náklady spojené se zastupováním advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní povahu – mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Právě o takový případ se podle soudu jedná v této projednávané věci, neboť žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovanou s výzvou k úhradě dlužného příspěvku a žalovaná na tyto výzvy žalobkyně nijak nereagovala. Neuplatnila tedy žádnou obranu, na níž by bylo zapotřebí reagovat a přednést právní argumentaci ve prospěch žalobou uplatněného nároku. Dále soud přihlédl k tomu, že žalobkyně byla mimo jiné zřízena i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných – vymáhání těchto příspěvků představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu činnosti žalobkyně a právě jako takovou by ji žalobkyně měla být schopna zajišťovat vlastními silami na rozdíl od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje pouze nutný vedlejší produkt jejího podnikání, který nemusí být schopna zabezpečit z vlastních zdrojů. Ve prospěch závěru o neúčelnosti nákladů vynaložených žalobkyní na právní zastoupení lze také odkázat např. na usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 15. 12. 2021, č. j. 72 Co 255/2021 – 51, které bylo vydáno ve věci vedené u podepsaného soudu pod sp. zn. 13 C 199/2021.8. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.