6 C 22/2025-36 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 23. 8. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 585 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný je evidován v registru silničních vozidel jako vlastník, popř. provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, reg. zn. , číslo, , VIN , VIN kód, (dále jen „vozidlo“), u kteréhoneměl v období od 1. 8. 2023 do 5. 2. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dnů, kdy byla porušována výše uvedená povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož vozidlo nebylo pojištěno 189 dnů, vzniklo žalobkyni při denní sazbě příspěvku 65 Kč právo na příspěvek ve výši 12 285 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku výzvou ze dne 28. 3. 2024. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a na tento svůj dluh žalobkyni nic neuhradil. Žalovaný na tento dluh žalobkyni nic neuhradil ani později, přestože byl k tomu opakovaně žalobkyní vyzván naposledy předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze sdělení Městského úřadu , adresa, , odboru dopravy a vnitřních věcí, ze dne 30. 4. 2025 a výpisu údajů zjištěných z registru vozidel vyplývá, že v období od 1. 8. 2023 do 5. 2. 2024 je jako vlastník a provozovatel vozidla v registru silničních vozidel evidován žalovaný. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu , žalobkyně, ze dne 28. 3. 2024 a souvisejících dokladů o jejím odeslání žalovanému a dále upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu , žalobkyně, ze dne 3. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovaného ve věci úhrady příspěvku za výše uvedené nepojištěné období. Splatnost příspěvku nastala dne 11. 6. 2024. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný nikterak neodporoval, má potom soud za prokázané, že žalovaný na dlužné příspěvky žalobkyni nic neuhradil. Žalovaný na svůj dluh v celkové výši 12 585 Kč (zahrnující i náklady na uplatnění ve výši 300 Kč) žalobkyni nic neuhradil ani později, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván naposledy předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2024.4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný jakožto vlastník motorového vozidla nesjednal pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv to byla jeho zákonná povinnost. Žalobkyně proto vyúčtovala žalovanému příspěvek za dobu, po kterou žalovaný provozoval vozidlo bez tzv. povinného ručení, tj. za období od 1. 8. 2023 do 5. 2. 2024, a to včetně nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, a vyzvala jej k úhradě dlužného příspěvku. Příspěvek byl žalobkyní vypočten násobkem denní sazby podle druhu vozidla ve výši 65 Kč, a počtem dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno (189 dnů), tj. celkem 12 285 Kč. Žalovaný na svůj dluh v celkové výši 12 585 Kč (zahrnující i náklady na uplatnění ve výši 300 Kč) žalobkyni nic neuhradil, přestože byl k tomu žalobkyní opakovaně vyzván, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2024. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný nikterak neodporoval, má potom soud za prokázané, že žalovaný na dlužný příspěvek žalobkyni ničeho dosud neuhradil.5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný porušil svoji zákonnou povinnost, když v souladu s § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla neuzavřel pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jehož byl v daném období vlastníkem. Žalobkyně v souladu s ust. § 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „vyhláška“), vyúčtovala žalovanému dlužný příspěvek, k jehož úhradě ho vyzvala. Žalovaný příspěvek ve stanovené lhůtě neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobkyni dále vzniklo podle § 2a vyhlášky právo na úhradu nákladů spojených s uplatněním nároku ve výši 300 Kč. Vedle dlužného příspěvku ve výši 12 285 Kč a nákladů na uplatnění nároku ve výši 300 Kč dále vzniklo žalobkyni v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníkuv pl. znění, a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. právo na zaplacení požadovaného úroku z prodlení. Z uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.6. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění a žaloba) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.7. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, neboť dle nálezů Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 736/12 ze dne 2. 10. 2013 a usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 223/12 ze dne 1. 11. 2012 je třeba hodnotit účelnost těchto nákladů. Z druhé právní věty již zmíněného nálezu sp. zn. I. ÚS 988/12 pak vyplývá obecné kritérium hodnocení účelnosti nákladů řízení – náklady spojené se zastupováním advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní povahu – mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Právě o takový případ se podle soudu jedná v této projednávané věci, neboť žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovaného s výzvou k úhradě dlužného příspěvku a žalovaný na tyto výzvy žalobkyně nijak nereagoval. Neuplatnil tedy žádnou obranu, na níž by bylo zapotřebí reagovat a přednést právní argumentaci ve prospěch žalobou uplatněného nároku. Dále soud přihlédl k tomu, že žalobkyně byla mimo jiné zřízena i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných – vymáhání těchto příspěvků představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu činnosti žalobkyně a právě jako takovou by ji žalobkyně měla být schopna zajišťovat vlastními silami na rozdíl od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje pouze nutný vedlejší produkt jejího podnikání, který nemusí být schopna zabezpečit z vlastních zdrojů. Ve prospěch závěru o neúčelnosti nákladů vynaložených žalobkyní na právní zastoupení lze také odkázat např. na usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 15. 12. 2021, č. j. 72 Co 255/2021 – 51, které bylo vydáno ve věci vedené u podepsaného soudu pod sp. zn. 13 C 199/2021.8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.