7 C 61/2024-64 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Návrhem ze dne , datum, se manželka domáhala rozvodu manželství. V návrhu popsala, že manželé uzavřeli manželství dne , datum, v obci Şahinbey v Turecku. Manželka je občankou České republiky, manžel je občanem Turecké republiky a žije v Turecku, avšak rozumí česky. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželé neměli na území České republiky společné bydliště a nevedli rodinnou domácnost, neboť manželovi byl v minulosti rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , pravomocně uložen (mimo jiné) trest vyhoštění. Manželé byli v kontaktu převážně přes sociální sítě a při dlouhodobých návštěvách manželky v Turecku, které však byly v posledních letech výrazně eliminovány, a to zejména z důvodu pandemie Covid-19, zemětřesení v Turecku či zhoršení bezpečnostní situace ve vztahu ke Kurdské menšině, neboť manžel je národnostní Kurd. V důsledku nedostatku osobního kontaktu se manželé postupně vzájemně odcizili, stupňovaly se hádky a neshody a v současné době je jejich manželství pouze formálním svazkem, je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení soužití. Oba manželé se chtějí rozvést, což prokazuje vzájemná korespondence manželů přiložená k návrhu.2. Manžel se k návrhu nevyjádřil.3. Vědom si odlišné státní příslušnosti účastníků řízení se soud nejprve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti a práva rozhodného.4. Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Tureckou republikou není uzavřena žádná smlouva týkající se řízení o rozvodu manželství, postupoval soud podle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „zákon o mezinárodním právu soukromém“). Podle § 47 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt.5. Podle § 49 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Podle § 50 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení.6. Soud tedy na základě výše citovaných ustanovení právního předpisu dospěl k závěru, že je v dané věci příslušný rozhodnout, jelikož manželka je státním občanem České republiky. Rozhodným právem je české právo.7. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . Manžel se k jednání bez omluvy nedostavil (byť byl řádně předvolán, a předvolání si v Turecku osobně převzal); soud tedy jednal v nepřítomnosti manžela, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedeného dokazování.8. Manželka při jednání dne , datum, odkázala na svůj návrh.9. Z listinných důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutečnosti:- z oddacího listu v knize manželství Úřadu městské části města , adresa, -střed, svazek ZM/I/32, ročník 2015, str. 29, poř. č. , hodnota, , bylo zjištěno, že manželé uzavřeli manželství dne , datum, ve městě Şahinbey v Turecku;- ze SMS zpráv manželů bylo zjištěno, že oba manželé se chtějí rozvést;- z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že byla mimo jiné zamítnuta kasační stížnost manžela proti rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , pobočka , adresa, , ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jímž bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne , datum, , č. j. OAM 427/VL-07-ZA04-2000, kterým manželovi nebyl udělen azyl;- z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, bylo zjištěno, že byla zamítnuta žádost manžela o upuštění od výkonu trestu vyhoštění.10. Z účastnického výslechu manželky při jednání dne , datum, soud zjistil, že po uzavření manželství spolu manželé žili v Turecku, kde manželka vždy strávila několik měsíců a poté se na několik měsíců vrátila zpět do České republiky, a to z důvodu léčení depresí. Zpočátku bylo soužití bezproblémové, ale od roku 2020 se naplno projevovaly problémy – manželovi vadily zejména časté návraty manželky do České republiky. Zároveň nedošlo k naplnění manželovy touhy po dítěti, neboť těhotenství manželky skončilo ve třetím měsíci těhotenství. V roce 2021 se manželka léčila s černým kašlem, zlomenými žebry a následně řešila špatnou reakci na vakcínu, v důsledku čehož se s manželem 1,5 roku osobně neviděli a odcizili se. Při následné návštěvě manžela v Turecku již manželé byli odcizení, manžel byl žárlivý a začal manželce vyhrožovat, což vedlo k úplnému vzájemnému odcizení manželů a situace vyvrcholila odchodem manželky do České republiky v roce 2023; od té doby manželé již nebyli v osobním kontaktu. Manžel se chtěl rozvést v Turecku, nicméně nakonec souhlasil s rozvodem v České republice.11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav, tedy že manželství účastníků trvalo od , datum, ; z manželství se nenarodily žádné děti; mezi manžely se od roku 2020 naplno projevovaly problémy, což vedlo ke vzájemnému odcizení manželů a situace vyvrcholila definitivním odchodem manželky do České republiky v roce 2023. Manželovi byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uložen mimo jiné trest vyhoštění na neurčito; usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, byla zamítnuta žádost manžela o upuštění od výkonu trestu vyhoštění; rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla mimo jiné zamítnuta kasační stížnost manžela proti rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , pobočka , adresa, , ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jímž bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne , datum, , č. j. OAM 427/VL-07-ZA04-2000, kterým manželovi nebyl udělen azyl. Je tedy zřejmé, že trest vyhoštění na neurčito uložený manželovi stále platí.12. Soud opřel svá skutková zjištění o oddací list v knize manželství Úřadu městské části města , adresa, -střed, svazek ZM/I/32, ročník 2015, str. 29, poř. č. , hodnota, ; SMS zprávy manželů; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ; usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, a výslech manželky.13. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.Podle § 755 odst. 2 občanského zákoníku přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporua) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebob) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.Podle § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.14. Soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro rozvod manželství jsou v daném případě splněny. Soud z provedeného dokazování zjistil, že manželé od roku 2023 nejsou v osobním kontaktu, jejich vzájemná komunikace není ideální a není zde předpoklad zlepšení situace, a to zejména s ohledem na trvající trest vyhoštění (na neurčito) uložený manželovi. Občanský zákoník umožňuje manželství rozvést pouze tehdy, pokud je manželství hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití. Manželství je hluboce rozvráceno, pokud není naplněn hlavní účel manželství, jímž je (mimo jiné) vzájemná podpora a pomoc manželů. V posuzovaném případě je zřejmé, že k takovému stavu došlo, neboť manželé se necítí vzájemně citově vázáni, dlouhodobě nejsou v žádném osobním kontaktu a jejich manželství je v současné době pouze formálním svazkem, v němž ani jeden z manželů nechce setrvávat. Manželství tak nenaplňuje svůj hlavní účel. Důvody pro to, aby soud podle § 755 odst. 2 občanského zákoníku manželství nerozvedl, nebyly soudem zjištěny. Manžel žádné důvody pro zachování manželství neuvedl