4 Co 44/2025-214 — Vrchní soud v Olomouci

1. Citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zdržet se neoprávněného užívání fotografií označených pod pořadovými čísly 1-194, omluvit se žalobci za neoprávněné užívání fotografií a neuvedení autorství v knize , Anonymizováno, , na webových stránkách a sociálních sítích žalovaného, uvádět žalobce jako autora fotografií specifikovaných v bodě 1. žalobního návrhu a zaplatit částku 465.600 Kč. Žalobce tyto nároky uplatnil na základě tvrzení, že je výlučným autorem předmětných fotografií, soud prvního stupně však dospěl k závěru, že fotografie byly pořízeny v režimu zaměstnaneckého díla a právní úprava takového díla v autorském zákoně žalobce z nároků uplatněných žalobou vylučuje, a proto žalobu zamítl.2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, kterým jej napadl v odstavcích I. a II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky, nikoliv odstavci III. výroku o vrácení záloh na náklady dokazování účastníkům a kterým se domáhal zrušení rozsudku soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce v odvolání uplatnil odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., soudu prvního stupně tedy vytýkal neúplné zjištění skutkového stavu věci v důsledku neprovedení žalobcem navržených důkazů, nesprávná skutková zjištění učiněná z provedených důkazů a nesprávné právní posouzení věci. Pokud jde o neprovedené důkazy, jde podle žalobce o elektronický flash disk, který žalobce soudu předložil, a který obsahuje elektronické razítko, z něhož je možné zjistit, kdy a jakým přístrojem, za jakých technických parametrů byla fotografie vytvořena a též, že autorem fotografie je žalobce. Dále jde o důkaz prototypem publikace , Anonymizováno, označeným č. 008, v němž byl žalobce žalovaným prezentován jako autor a nakonec žalobce, pokud jde o neprovedené důkazy, soudu prvního stupně vytýká, že neuložil žalovanému, jak žalobce navrhoval, aby soudu předložil celý pracovní spis žalobce k tvrzení, že nebyla uzavřena dohoda o kompenzaci za opotřebení techniky. Neprovedení důkazů podle žalobce soud prvního stupně neodůvodnil, pokud pouze konstatoval, že jsou nadbytečné, a proto nepřispějí k objasnění skutkového stavu věci.3. Dále žalobce soudu prvního stupně vytýkal, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním z výslechu svědka , jméno FO, . V této souvislosti odkázal na odstavec 30 rozsudku, který se zabývá otázkou, zda žalobce prokázal autorství ke každé ze 194 fotografií a namítal, že , jméno FO, vypověděl, že fotografie pořizoval žalobce s ním podle koncepce, kterou navrhl žalobce. Žalobce podle svědka určil konkrétní místo návozu exponátů, kde budou foceny, jakým způsobem má být každá fotografie pořízena, z jakého úhlu a polohy má být fotografie exponátu pořízena. Soudu prvního stupně vytýká, že se omezil na konstatování, že pokud se na fotografování podílela další osoba, nelze prokázat autorství odvolatele i přesto, že žalobce prokázal, že autorem fotografií bezpochyby je.4. Žalobce namítá, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval ustanovení § 58 odst. 1 autorského zákona, nezohlednil důkazy, že focení do pracovní náplně žalobce nespadalo, nebylo výslovně sjednáno v pracovní smlouvě, nebyla doložena žádná vnitřní směrnice či pokyn žalovaného, který by takový úkol odvolateli ukládal.5. Žalobce namítá, že soud prvního stupně zcela pominul klíčové ekonomické souvislosti a opomenul aplikovat ustanovení § 58 odst. 6 autorského zákona. V řízení před prvostupňovým soudem nebylo prokázáno, že by odvolatel za fotografie obdržel jakoukoli přiměřenou odměnu a soud prvního stupně se zabýval toliko otázkou finančního nároku žalobce podle § 40 odst. 4 autorského zákona. Žalobce však v řízení poukazoval na to, že nebyl žádným způsobem od žalovaného ohodnocen za fotografování. Pokud svědek , jméno FO, vypovídal, že přiznal žalobci mimořádnou odměnu, pak ve stejném termínu i výši jako byly odměny vypláceny i dalším zaměstnancům žalovaného a tyto odměny se pohybovaly na úrovni tzv. třináctého platu. Nemohlo se tak podle žalobce jednat o odměnu, která by byla odměnou za specifické dílo, které vytvořil. Odvolatel neměl tvůrčí činnost v náplni práce, od počátku byl přesvědčen, že s žalovaným uzavře licenční smlouvu, žalobci nebylo kompenzováno použití a opotřebení techniky. Žalobce v odvolání stejně jako v prvostupňovém řízení opakovaně argumentoval rozhodnutím SD EU ze dne 11. 12. 2011 sp. zn. C-145/10, které podle něj svědčí v jeho prospěch a soudu prvního stupně vytýkal, že se s ním nevypořádal.6. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, proti němu rovněž žalobce výslovně zaměřil své odvolání, žalobce soudu prvního stupně vytýkal, že v průběhu řízení porušil zásadu hospodárnosti řízení, když proběhlo přípravné jednání a dále čtyři jednání před soudem prvního stupně, přičemž byl proveden výslech čtyř svědků a bylo navrženo několik listinných důkazů. Má za to, že soud prvního stupně postupoval chaoticky, když např. přestože žalovaný nesložil zálohu na náklady důkazů, vyslechl jím navržené svědky. Již od druhého jednání ve věci dne 31. 3. 2005 byli účastníci opakovaně informováni, že při následujícím jednání budou přednášet závěrečné návrhy, zvláště zarážející je, že ani u jednání dne 7. 5. 2025 soud prvního stupně nerozhodl, avšak jednání odročil a nařídil další jednání. Takto soud prvního stupně násobil důsledky volby zástupce žalovaného, který má sídlo v , Anonymizováno, , v oblasti cestovného. Způsob výslechu čtyř navržených svědků ve dvou jednacích dnech považuje žalobce za nehospodárný.7. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku, který považuje za správný. Namítá-li žalobce, že soud měl provést jako důkaz veškeré fotografie, není tato námitka opodstatněná. Soud se s tímto důkazním návrhem vypořádal jako nadbytečným a podle žalovaného je rozhodující, že důkazy, které byly provedeny, jednoznačně dokládají autorskou spoluúčast jiné osoby na fotografování. Žalovaný souhlasí s posouzením díla jako díla zaměstnaneckého. Žalobce měl k exponátům přístup právě proto, že byl zaměstnancem žalovaného v příslušné funkci a prováděl fotografování na základě pracovního pokynu. Nelze souhlasit s žalobcem v tom, že soud prvního stupně pochybil tím, že neprovedl důkaz prototypem publikace. Tento důkaz by totiž neprokazoval výlučné autorství žalobce k fotografiím. To, že byl žalobce uveden jako autor v určité fázi přípravné, nemění nic na tom, že fotografie byly pořizovány jako zaměstnanecké dílo a na jejich zhotovení se podílely i jiné osoby. K navrhovanému důkazu flash diskem žalovaný uvedl, že z elektronického razítka mohou vyplývat určité údaje, nikoli však to, kdo stiskl spoušť fotoaparátu. Pokud jde o použitou techniku, měl žalobce k dispozici techniku zaměstnavatele, a pokud ji nepoužil, nemůže z toho dovozovat čehokoli ve svůj prospěch. Z provedeného dokazování vyplynulo, že autorem částí fotografií je , jméno FO, , přičemž je nejasné, o jak velkou část fotografií jde. Činnost, kterou žalobce prováděl, se vzhledem k jeho tehdejší pozici u žalovaného zaměřené na marketing a PR očekávala. Žalobce byl pověřen, aby poskytoval součinnost externímu dodavateli, který publikaci zajišťoval, jemuž příslušné fotografie předával. Pokud jde o nepoměr poskytnuté odměny k zisku žalovaného, bylo procesní povinností žalobce tvrdit něco o zisku žalovaného, což však neučinil. Žalovaný tvrdí, že se nejedná o ziskový projekt. Žalovaný poukázal na to, že v průběhu prvostupňového řízení namítal, že v autentické verzi publikace nebylo všech 194 fotografií uvedených v žalobě.8. Odvolací soud poté, co dospěl k závěru, že odvolání je podáno včas, osobou oprávněnou, má náležitosti podle § 205 odst. 1 o. s. ř. a odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobce vyhovět nelze.9. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se po úpravách žaloby domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se neoprávněného užívání fotografií, které označil pořadovými čísly 1-194 a jejichž vyobrazení učinil přílohou žaloby, omluvit se žalobci za neoprávněné užívání fotografií a neuvedení autorství v knize , Anonymizováno, na webových stránkách a sociálních sítích žalovaného uvádět žalobce jako autora fotografií a zaplatit částku 465.600 Kč, přičemž tvrdil, že je výlučným autorem těchto fotografií, které vytvořil v době trvání pracovního poměru u žalovaného, kdy vykonával pracovní činnost s názvem pracovník vztahů k veřejnosti. Náplň práce žalobce kromě jiného spočívala v koordinaci vizuální přípravy expozic a výstav a plnění ostatních úkolů dle potřeby a pokynů vedoucího pracovníka. V době existence pracovního poměru probíhala u žalovaného realizace projektu , adresa, . Dne 17. 11. 2021 bylo nové , Anonymizováno, otevřeno a žalobce byl stanoven koordinátorem a supervizorem Projektu , Anonymizováno, a pověřen dokončením realizace expozice. Ž