6 Cmo 139/2020-395 — Vrchní soud v Praze

1. Soud I. stupně výše uvedeným usnesením zamítl návrh na určení, že veškerá usnesení členské konference účastníka přijatá na zasedání konaném dne 22. 1. 2014 jsou neplatná, dále rozhodl o nákladech řízení podle jeho výsledku a navrhovatelům uložil povinnost zaplatit účastníkovi na jejich náhradu Kč 12 342,-.2. Podle odůvodnění rozhodnutí žádný z navrhovatelů nebyl oprávněn domáhat se určení neplatnosti napadených usnesení členské konference, neboť nebyli členy účastníka a rovněž tak nebyli osobami majícími na určení neplatnosti zájem hodný právní ochrany; k tomu soud I. stupně uvedl, že žádné z napadených usnesení nijak nezasahuje do jejich práv a povinností, když veškerá napadená usnesení se týkají pouze vnitřních záležitostí účastníka a když žádný z navrhovatelů již nebyl v době jejich přijetí členem účastníka (§ 258 obč.zák.). Navíc podle zjištění soudu I. stupně nebyla dodržena zákonná lhůta pro podání návrhu, neboť členská konference účastníka se konala 22. 1. 2014 a návrh soud obdržel teprve 9. 6. 2015 (§ 259 obč.zák.).3. K tomuto závěru soud I. stupně dospěl po zjištění, že navrhovatelé sice dříve byli členy účastníka (dále též spolku), i uvedenými funkcionáři, avšak jejich členství již v roce 2011 zaniklo podle stanov spolku nezaplacením členských příspěvků ve výši a lhůtě stanovené usnesením výboru spolku z 30. 3. 2011, které nebylo žádným následným soudním rozhodnutím prohlášeno za neplatné. Při tomto vycházel ze stanov spolku z roku 1994, které upravovaly jak vznik členství, tak jeho zánik právě mj. pro neplacení členských příspěvků. Dalším důvodem pro zamítnutí návrhu bylo, podle soudu I. stupně, marné uplynutí zákonné lhůty pro jeho podání 1 rok od přijetí rozhodnutí, přičemž navrhovateli dovolávání se dobrých mravů nemá na posouzení prekluze žádný vliv. Tito namítali, že se o konání členské konference dozvěděli až 13. 3. 2015, což soud I. stupně odmítl s odůvodněním, že je věcí každého člena, aby si pohlídal svoje věci a domáhal se práva řádně a včas. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle výsledku řízení ve prospěch spolku, kterému přiznal náhradu nákladů vynaložených za právní zastoupení dle advokátního tarifu dle uvedené specifikace.4. Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně podali navrhovatelé odvolání a navrhli jeho změnu, tedy trvali na určení neplatnosti rozhodnutí přijatých na členské konferenci spolku ze dne 22. 1. 2014, popř. jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, dále požadovali náhradu nákladů řízení. Soudu I. stupně vytýkají, že se při dokazování omezil pouze na zjištění, že v roce 2011 nezaplatili členské příspěvky, avšak nezkoumal, zda k úhradě byli následně řádně vyzváni. Rovněž poukazují na to, že členské příspěvky zřejmě v dané době neplatili žádní členové spolku. Dále opakovaně namítají, že jednání účastníka a nově zvolených zástupců bylo v rozporu s dobrými mravy a jako takové nezasluhuje právní ochranu. Tím se ale soud I. stupně nezabýval a podle jejich názoru pouze formalisticky odkázal na uplynutí lhůty, v tom spatřují odmítnutí spravedlnosti a zásah do práva na spravedlivý proces.5. Ve vyjádření k podanému odvolání účastník navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí, které považuje za věcně správné, v souladu s právní úpravou a stanovami platnými v rozhodné době, dále požaduje náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvádí, že se plně shoduje s posouzením věci soudem I. stupně, tedy nedostatkem aktivní legitimace navrhovatelů k podání návrhu, neboť v rozhodné době nebyli členy spolku, a navíc návrh podali po uplynutí prekluzivní lhůty. Poukazuje na to, že navrhovatelé nejsou členy spolku již asi 9 let a neúčastní se spolkové činnosti, ostatně sami potvrzují, že členské příspěvky neplatili a návrh podali pozdě. Dále poukazuje na to, že navrhovatelé byli pravomocně odsouzeni pro trestnou činnost proti zájmům spolku a též k náhradě škody, na řadu probíhajících soudních řízení a snahu navrhovatelů zcela paralyzovat činnost spolku.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Navrhovatelé se domáhali určení neplatnosti usnesení členské konference spolku z důvodu nedostatku řádného svolání a řádného průběhu schůze v rozporu s programem. Účastník navrhl zamítnutí návrhu pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatelů, kteří v rozhodné době nebyli členy spolku, a pro opožděnost návrhu. Soud I. stupně provedl dokazování jednak listinami, zejména stanovami spolku, zápisy ze schůzí výboru a členské schůze, notářským zápisem, pozvánkou, presenční listinou, plnými mocemi delegátů, jednak předchozími soudními rozhodnutími. Podle prohlášení jednotlivých předsedů oddílů spolku nebyli navrhovatelé členy žádného z 19 oddílů spolku.8. Soud I. stupně návrh zamítl jednak z důvodu nedostatku aktivní legitimace navrhovatelů, jednak pro jeho opožděnost. Vycházel ze stanov spolku z roku 1994, jejichž platnost nebyla zpochybněna žádným z účastníků řízení, a podrobně se zabýval otázkou vzniku členství a jeho zánikem, zde pro neplacení členských příspěvků jako neplnění základní povinnosti člena spolku. Návrh na určení neplatnosti usnesení členské schůze konané dne 22. 1. 2014 pak navrhovatelé podali dne 9. 6. 2015, tedy po uplynutí zákonné prekluzivní lhůty.9. Se zjištěními soudu I. stupně, provedeným dokazováním a hodnocením důkazů, právním hodnocením a tedy i napadeným rozhodnutím se odvolací soud plně ztotožnil. Rozhodnutí vychází správně ze stanov a právní úpravy jak v otázce neexistence členství navrhovatelů ve spolku v rozhodné době, tedy nedostatku aktivní legitimace navrhovatelů, tak z hlediska opožděného podání návrhu. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, přijal správné závěry a rozhodnutí řádně odůvodnil, s vznesenými námitkami se vypořádal. Správně též posoudil otázku, zda navrhovatelé jsou osobami majícími na určení neplatnosti zájem hodný právní ochrany, což ostatně tito ani netvrdili a neprokazovali. Takovými osobami navrhovatelé zajisté nejsou už s ohledem na jejich předcházející působení, nepřátelské vztahy a rozpory vůči spolku, jak se podává ze spisu. Stejně tak lze hodnotit jako nedůvodnou námitku navrhovatelů, kteří se dovolávají jednání spolku v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud pak pro stručnost odkazuje v dalším na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí.10. Ostatně pro zamítnutí návrhu by postačoval i jen jeden z výše uvedených důvodů, tedy opožděné podání návrhu, tak i nedostatek aktivní legitimace navrhovatelů k jeho podání.11. Jestliže tedy soud I. stupně návrh navrhovatelů na určení neplatnosti usnesení členské konference účastníka zamítl, nelze takovému rozhodnutí vytknou pochybení. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, o nákladech odvolacího řízení pak rozhodl podle jeho výsledku dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 cit. zákona a v řízení úspěšnému účastníkovi přiznal právo na jejich náhradu za právní zastoupení dle advokátního tarifu v rozsahu dvou úkonů právní pomoci včetně režijního paušálu a DPH.