6 Cmo 329/2020-88 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem došlým soudu prvního stupně dne 9. 9. 2020 se navrhovatelé a) a b) domáhají nařízení předběžného opatření vůči účastníku 1. - , Anonymizováno, , jež je věcně obsahem výroků I. II. odvoláním napadeného usnesení. V návrhu uvedli, že na základě smluv o bezúplatném převodu (darování) uzavřených s 1. účastníkem každý z nich nabyl obchodní podíl v 2. účastníku o velikosti 50 %. Dne 12. 4. 2020 byly navrhovateli a) a dne 9. 4. 2020 navrhovateli b) doručeny přípisy 1. účastníka ze dne 9. 4. 2020 (označené jako Odvolání daru pro nevděk), kterými se 1. účastník pokusil o odvolání daru a o „neoprávněné převzetí 2. účastníka“. Na tyto přípisy navrhovatelé reagovali sděleními ze dne 22. 4. 2020, v nichž vyjádřili svůj nesouhlas s odvoláním daru. Odvolání daru je dle jejich názoru jen zdánlivé a nepřihlíží se k němu s tím, že nebude-li shledáno zdánlivým, je neplatným právním jednáním. Předně namítají nekonkrétní vymezení důvodů, pro které dárce dar odvolává. Účastník 1. dovozuje, že v důsledku odvolání daru se stal jediným společníkem 2. účastníka, a podle toho právně jedná v návrhu popsaným právním jednáním.2. Soud prvního stupně část návrhu na nařízení předběžného opatření výrokem I. zamítl a výrokem II. nařídil předběžné opatření, jímž 1. účastníku - , Anonymizováno, uložil povinnost zdržet se toho, aby rozhodoval jako jediný společník 2. účastníka - společnosti , právnická osoba, . v působnosti jeho valné hromady, a zdržet se toho, aby přímo či prostřednictvím svého zástupce zastupoval 2. účastníka , právnická osoba, . jako jeho jednatel. Výrokem III. navrhovatelům a) a b) uložil, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne 9. 9. 2020 podali u soudu žalobu na určení vlastnického práva každého z nich k 50 % obchodního podílu v 2. účastníku , právnická osoba, . Soud prvního stupně vyšel z toho, což má za prokázané z rozhodnutí ze dne 28. 7. 2020, že jím „1. účastník v postavení jediného společníka 2. účastníka odvolal ke dni 28. 7. 2020 z funkce jednatelů 2. účastníka oba navrhovatele a jmenoval do této funkce sebe a , Anonymizováno, “, s tím, že (dle konstatování v tomto rozhodnutí) přípisy z 9. 4. 2020 odvolal pro nevděk dar ve vztahu ke každému z navrhovatelů, který spočíval v obchodním podílu o velikosti 50 % v 2. účastníku, pročež došlo k odstoupení od darovací smlouvy. Dále soud prvního stupně uvedl, že „…neexistují zde důvodné pochybnosti o tom, že by navrhovatelé v současné době nebyli jedinými dvěma společníky 2. účastníka a jeho jednateli.“ a uzavřel, že „1. účastník aktivně vystupuje (výše popsaným způsobem) jako jediný společník a jako jednatel 2. účastníka, vytváří tím navenek nejistotu o tom, kdo může nebo nemůže 2. účastníka zastupovat, což zakládá předpoklady pro vedení soudních řízení např. o určení zdánlivosti, popř. neplatnosti jím učiněných rozhodnutí“ s tím, že „Společníky a jednateli 2. účastníka však mohou být (v poměrech předestřeného skutkového stavu) buď jen oba navrhovatelé, nebo 1. účastník, popř. i , Anonymizováno, jako druhý jednatel. Tato nejistota a dopady jí vyvolané opodstatňují potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků (§ 75c odst. 1 o. s. ř.) způsobem, který jí eliminuje, pročež soud návrhu z podstatné části vyhověl.“3. Proti usnesení soudu prvního stupně ohledně jeho výroku II., III. a IV. podal žalovaný 1. včasné odvolání. Uvedl, že 1. „žalovaným“ učiněné právní jednání - odvolání daru pro nevděk, mělo za účinek obnovení právního stavu ex nunc, kdy „žalobci“ se stali neoprávněnými držiteli obchodních podílů v „žalované“ 2. Samotné dopisy nebyly shledány jako jednání nicotné, když jsou dostatečně určité, aby vyvolaly následky judikaturou předpokládané. Z uvedeného je patrné, že uložené předběžné opatření bylo vydáno v rozporu s judikaturou (rozhodnutí nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2158/2019 a sp.zn. 33 Cdo 3001/2009). Navrhl změnit usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení předběžného opatření bude zamítnut.4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroků II. a III. a dospěl k závěru, že odvolání v tomto rozsahu není důvodné.5. Vzhledem k námitce odvolatele o bezpředmětnosti jeho odvolání odvolací soud poukazuje na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017 sp.zn. Cpjn 202/2016 publikované ve Sbírce rozhodnutí a soudních stanovisek pod č. 4/2017, v němž Nejvyšší soud judikoval, že „Při rozhodování o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření odvolací soud nepřihlíží k tomu, že po vyhlášení (vydání) usnesení soudem prvního stupně pominuly důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno, popřípadě že bylo předběžné opatření soudem prvního stupně posléze zrušeno nebo že ze zákona zaniklo.“ Z toho vyplývá, že odvolací soud je povinen rozhodnout o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření i tehdy, stalo-li se již z různých důvodů bezpředmětným. To platí i pro případ, je-li vzat návrh ve věci samé zpět - i v takovém případě je nezbytné o odvolání rozhodnout a následně rozhodnout o zpětvzetí žaloby.6. Dle § 75c odst. 1 o. s. ř. … předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Dle § 75c odst. 4 o. s. ř. je pro předběžné opatření rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně.7. V daném případě se jedná o návrh na nařízení předběžného opatření před zahájením řízení a přichází v úvahu jen nařízení předběžného opatření z důvodu potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků.8. Odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, byť z jiných důvodů, má za to, že důvody pro nařízení předběžného opatření byly dány.9. Pro posouzení naplnění předpokladů pro nařízení předběžného opatření soud vychází z tvrzení v návrhu a k němu doložených listin. Prvotním předpokladem pro nařízení předběžného opatření je osvědčení nároku ve věci samé, aniž by soud při posouzení návrhu na nařízení předběžného opatření mohl předjímat rozhodnutí ve věci samé. Institut předběžného opatření neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy účastníků, ale aby zatímně do doby, než bude známo, jak budou sporné vztahy účastníků vyřešeny pravomocným rozhodnutím soudu, poměry upravil. Teprve v rámci řízení ve věci samé je prováděno dokazování, kterým důvodnost či nedůvodnost tvrzení navrhovatele/navrhovatelů bude prokázána.10. Posouzení naplněnosti zákonných předpokladů pro odvolání daru 1. účastníkem vůči oběma navrhovatelům ve smyslu § 2072 o.z. (úmyslné nebo hrubě nedbalostní ublížení obdarovanými dárci…), je významné pro odpověď na otázku týkající se vlastnictví podílů ve 2. účastníkovi, což je předmětem řízení ve věci samé. Ohledně toho by také bylo prováděno dokazování při jednání, což je (s ohledem na běh lhůt pro rozhodnutí - 75c odst. 2 o. s. ř.) vyloučeno v rámci rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření. Má-li předběžné opatření zatímně upravit poměry účastníků, než bude rozhodnuto ve věci samé, je nezbytné, aby byl alespoň osvědčen nárok navrhovatelů ve věci samé, resp. jevil se alespoň pravděpodobným. Předpokladem pro vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření je tedy osvědčení nároku ve věci samé. Jinak řečeno - nebyl-li by alespoň osvědčen nárok ve věci samé, což musí být zjevné již z tvrzení v návrhu a doložených listin, tedy že navrhovatelé nemohou být ve věci samé úspěšní, nebylo-li by důvodu zatímně upravovat poměry účastníků. „Pokud zákon hovoří o tom, že nutnost zatímní úpravy poměrů či … musejí být prokázány, jde o pojem částečně matoucí, protože s ohledem na běh lhůt pro rozhodnutí není zpravidla žádné dokazování prováděno a předseda senátu téměř vždy rozhoduje „od stolu“. Zákon zde má na mysli, že z návrhu ve spojení s důkazy, musí prokazatelně vyplývat (být jisté), že navrhovatel bude ve věci samé pravděpodobně úspěšný a je nutné upravit poměry nebo zabránit zmaření exekuce.“ - viz komentář k § 75c o. s. ř. in Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha I. § 1 -78g občanského soudního řádu. Karel Havlíček, ed. 2014.11. Z hlediska osvědčení nároku ve věci samé tak bylo podstatné, zda bylo alespoň osvědčeno, že došlo ze strany 1. účastníka k platnému odstoupení od darovací smlouvy, a to z hlediska splnění formálních zákonných požadavků. „Zákon o obchodních korporacích klade na smlouvu o převodu podílu nevtěleného do kmenového listu požadavek na písemnou formu s úředně ověřenými podpisy (§ 209 odst. 2 z. o. k.).“ /viz bod 22 stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016 sp.zn. Cpjn 204/2015, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 31/2016/. V usnesení ze dne 7. 2. 2006 sp.zn. 29 Odo 970/2005, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2007, Nejvyšší soud judikoval, že „Podpisy na odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti s ruče