6 Cmo 368/2020-51 — Vrchní soud v Praze

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh navrhovatelky na zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti , Jméno navrhovatelky, (dále též jen „společnost“), nařízení její likvidace a jmenování likvidátora (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení soud prvního stupně rekapituloval dosavadní průběh řízení a zejména odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. září 2015 č. j. 72 Cm 121/2015-9, z něhož akcentoval nečinnost společnosti od svého zápisu do obchodního rejstříku v roce 2001, zánik účasti společníka , Anonymizováno, ve společnosti a vznik uvolněného obchodního podílu s tím, že soud vyzval společnost usnesením ze dne 30. května 2012 k předložení důkazů o naložení s obchodním podílem a předložení řádného návrhu na zápis těchto změn do obchodního rejstříku… Dále akcentoval, že společnost nezaložila do sbírky listin žádné účetní závěrky ani žádný zápis z valné hromady, což také svědčí o nečinnosti společnosti. Soud prvního stupně uzavřel, že se ztotožňuje s výkladem ustanovení § 170 o.z., jenž je vysloven v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu, dle něhož ustanovení § 170 o.z. umožňuje změnit (revokovat) rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací toliko v případě tzv. dobrovolného zrušení právnické osoby s likvidací, a proto mu nezbylo, než návrh zamítnout.Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné blanketní odvolání. V následném doplnění odvolání bylo stěžejní odvolací námitkou, že navrhovatelka reagovala na upozornění Vrchního soudu v Praze vyjádřené v usnesení ze dne 18. února 2019 č. j. 7 Cmo 190/2018-14 ohledně judikatury tak, že původní „ne zcela šťastně formulovaný“ návrh po změně učiněné podáním doručeným soudu dne 23. dubna 2019 zní tak, že „obchodní korporace , Jméno navrhovatelky, vystupuje ke dni právní moci tohoto rozhodnutí z likvidace nařízené usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2015 č. j. 72 Cm 121/2015-9 a po vystoupení z likvidace se obnovuje“ a dále navrhla, aby soud odvolal likvidátora - obchodní společnost , právnická osoba, . z funkce a rozhodl o nákladech řízení. Ačkoli odvolatelka „snesla“ ve prospěch změny návrhu rozsáhlou argumentaci, soud prvního stupně se s návrhem nijak nevypořádal a rozhodl o něčem, co navrhovatelka nenavrhovala, resp. přestala navrhovat, zatímco tomu, co navrhovala, nevěnoval ani minimální pozornost. Navrhla, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.Předně se odvolací soud zabýval tím, zda soud prvního stupně jednal se všemi osobami, jež mají být účastníky tohoto řízení o zrušení soudního rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora. Ohledně účastenství v tomto řízení jsou aplikovatelné závěry, jaké platí pro řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora (mutatis mutandis). Účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací a jmenování likvidátora, jsou vždy zrušovaná společnost s ručením omezeným a dále osoba, která je soudem jmenována likvidátorem (ta teprve od okamžiku jejího jmenování), a dále také všichni společníci zrušované společnosti s ručením omezeným. Stejně k otázce účastenství společníků zrušované společnosti uzavřel Ústavní soud v nálezu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6, str. 39, a dále v nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04, které jsou na danou věc aplikovatelné i dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Z uvedeného pro posuzovanou věc vyplývá, že za účastníka předmětného řízení měla být vzata jediná společnice společnosti - , Anonymizováno, (jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem, oddíl C, vložka číslo 17999) a i soudem jmenovaný likvidátor. Soud prvního stupně tedy vážně pochybil, rozhodoval-li ve věci samé, aniž jednal s příslušnými osobami jako s účastníky řízení. Zmatečnostní vadou, k níž musí přihlížet odvolací soud z úřední povinnosti, je skutečnost, že soud v průběhu řízení svým nesprávným postupem někomu odejme možnost jednat před soudem (viz § 229 odst. 3 o. s. ř.). Typicky se jedná o situace, kdy soud má s někým jednat jako s účastníkem řízení, ale nejedná s ním tak, resp. ho opomene, a tím ho zkrátí na jeho právech. V takovém případě se jedná o zmatečnostní vadu mající za následek, že rozhodnutí soudu musí být zrušeno. Již toto pochybení samo o sobě je důvodem pro zrušení odvoláním napadeného usnesení soudu prvního stupně, tak jako v posuzovaném případě.Dalším, neméně závažným pochybením soudu prvního stupně bylo, že ačkoliv v rámci odůvodnění zmínil podání navrhovatelky ze dne 20. dubna 2019, došlé soudu prvního stupně dne 23. dubna 2019, jehož obsahem byla změna návrhu, tak o připuštění či nepřipuštění navrhované změny návrhu vůbec nerozhodl. Toto pochybení je vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a sama o sobě je důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí bez dalšího.Odvolací soud z vyložených důvodů odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř., a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.