7 Cmo 104/2020-104 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 8. 2019, č. j. 38 Cm 38/2019-86, které nabylo právní moci dne 11. 9. 2019, ustanovil právnické osobě , právnická osoba, , se sídlem , Adresa navrhovatele C, (dále jen „Společnost“) procesní opatrovnici , Jméno opatrovnice, , advokátku se sídlem , Adresa opatrovnice, (dále jen „opatrovnice“) dle § 29 odst. 3 o. s. ř.2. Podáním ze dne 14. 2. 2020 opatrovnice vyúčtovala svoji odměnu a náklady v tomto řízení podle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) § 9 odst. 4 písm. c), § 7 odst. 4 jeden úkon á 3 100 Kč snížený o 20% dle § 12a odst. 1, tj. 2 480 Kč v celkové výši 5 560 Kč za dva úkony ve věci, a to příprava a převzetí a nahlížení do spisu, tj. 4 960 Kč a za dva režijní paušály, tj. 600 Kč.3. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal opatrovnici odměnu a náhradu hotových výdajů za výkon funkce opatrovnice v celkové výši 2 530 Kč, II. výrokem zamítl žádost opatrovnice o přiznání náhrady nákladů co do částky 3 030 Kč. Dle soudu prvního stupně opatrovnice chybně považovala za samostatný úkon právní služby nahlížení do soudního spisu v délce 6 minut, a to ještě v době, kdy ji funkce procesní opatrovnice již zanikla, neboť řízení, ve kterém vykonávala funkci opatrovnice, bylo pravomocně skončeno dnem 4. 10. 2019 a tímto dnem zanikla i její funkce opatrovnice Společnosti, přičemž k nahlížení do spisu došlo až dne 16. 12. 2019. Opatrovnici tak dle soudu prvního stupně svědčí odměna a náhrada nákladů pouze za jeden úkon právní služby.4. Proti tomuto usnesení podala včasné odvolání opatrovnice, ve kterém uvedla, že soud prvního stupně ve věci nesprávně postupoval, když jí umožnil nahlížení do spisu, byť dle odůvodnění napadeného usnesení již nevykonávala funkci opatrovnice. Ze samotného spisu v době nahlížení nebylo zřejmé, že by její ustanovení skončilo. Opatrovnice má za to, že o ukončení funkce procesního opatrovníka měla být soudem nejpozději při telefonickém domlouvání nahlížení do spisu informována. Opatrovnice tak trvá na přiznání odměny a náhrady nákladů řízení za dva úkony právní služby v celkové výši 5 560 Kč.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je co do přiznané výše odměny důvodné, ve zbytku pak nedůvodné, avšak pro jiné důvody než uvedl soud prvního stupně.6. Odvolatelka požadovala odměnu a náhradu hotových výdajů jakožto ustanovená opatrovnice za dva úkony právní služby, a to za přípravu a převzetí věci a samostatně za nahlížení do soudního spisu.7. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. dubna 2006, č. j. 6 Azs 177/2005-50, uvedl, že podle advokátního tarifu odměna za nahlížení do spisu nenáleží. Proti tomuto rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud v usnesení ze dne 30. července 2008, sp. zn. I. ÚS 398/06 (dostupném na http://nalus.usoud.cz ), odmítl jako zjevně neopodstatněnou. V odůvodnění Ústavní soud uvedl, že nahlížení do spisu je z povahy věci součástí převzetí zastoupení nebo obhajoby a tedy předpokládá splnění výše uvedené podmínky, tj. první porady s klientem. Ústavní soud stejně tak považoval za spektakulární argumentaci stěžovatelky její odkaz na ustanovení § 11 odst. 3 a odst. 2 písm. f) vyhlášky, neboť za takový úkon, který by naplnil hypotézu a dispozici uvedeného odst. 3 nelze považovat nahlížení do spisu, které je ostatně upraveno v ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), písm. b), resp. ve speciálním případě pod písm. f), jež však na souzenou věc vztáhnout nelze [obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. dubna 2013, sp. zn. I. ÚS 1107/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) ].8. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 29. dubna 2008, č. j. 5 Azs 33/2008-40 (dostupném na www.nssoud.cz ), uvedl, že úkon právní služby nahlížení a studium spisu je třeba považovat za součást úkonu právní služby spočívajícího v převzetí a přípravě zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., nikoli za samostatný úkon právní služby, jenž by byl svou povahou nejbližší prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 11 odst. 3 citované vyhlášky.9. V usnesení ze dne 9. dubna 2013, sp. zn. I. ÚS 3104/11 (dostupném na http://nalus.usoud.cz ), Ústavní soud uvedl, že ne všechny úkony právní služby (§ 16 odst. 2 zákona o advokacii) jsou zároveň úkony, za něž je poskytována mimosmluvní odměna podle § 11 advokátního tarifu. Přitom na tento princip již judikatura Ústavního soudu opakovaně odkazovala; to kupř. v nálezu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 1099/09, v usnesení ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. II. ÚS 435/06, v usnesení ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. III. ÚS 791/07, v usnesení ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 1855/07. V citované judikatuře Ústavního soudu bylo dále poukazováno na fixovaný závěr, že advokát zápisem do seznamu advokátů dal z ústavního hlediska předběžný souhlas (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci van der Mussele proti Belgii ze dne 23. listopadu 1983, série A. č. 70) mimo jiné k tomu, že v tomto ohledu bude omezeno (za výhody současně poskytované) jeho právo na zisk z podnikání (čl. 11 Listiny), a tím ve své podstatě i podnikání samotné (čl. 26 Listiny). Toto omezení není pojímáno za rozporné s ústavním pořádkem, jestliže odpovídá principu proporcionality, a zásadní průmět do sféry základních práv či svobod nemá.10. Z uvedených rozhodnutí zřetelně vyplývá, že za úkon právní služby spočívající v nahlížení a studiu spisu odměna advokátovi zpravidla nepřináleží, neboť studium spisu je zahrnuto v úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], či v úkonu právní služby první porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem [§ 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu], případně tvoří nezbytný předpoklad pro řádné zastupování i v průběhu řízení.11. V posuzovaném případě nemá odvolací soud důvod se od výše uvedených závěrů odchýlit, a proto stejně jako soud prvního stupně neshledal nahlížení do spisu opatrovnicí účastnice 4) samostatným úkonem právní služby jí poskytnutým, pročež je již nerozhodné, kdy tento úkon učinila.12. Pokud jde o určení výše odměny a náhrady hotových výdajů opatrovnice účastnice 4) dospěl odvolací soud k závěru, že za poskytnutý úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b) AT jí náleží odměna ve výši 2 480 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c/, § 7 odst. 4, snížená o 20% dle § 12a odst. 1 AT) a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT). To celkem činí částku 2 780 Kč, nikoliv tedy částku 2 530 Kč určenou a přiznanou celkem opatrovnici účastnice 4) soudem prvního stupně.13. Odvolací soud z výše uvedených důvodů napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku výše.