7 Cmo 181/2019-59 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Soud přiznává , Anonymizováno, , bytem , adresa, , likvidátorce společnosti , právnická osoba, , … odměnu za provedenou likvidaci ve výši 4 500 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 3 707 Kč; s ohledem na poskytnutou zálohu na hotové výdaje spojené s likvidací ve výši 8 000 Kč bude likvidátorce vyplacena částka 207 Kč.“. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 16. listopadu 2007, č. j. 40 Cm 315/2007 — 3, likvidátorce „povolil“ zálohu na hotové výdaje ve výši 8 000 Kč. Podáním doručeným soudu dne 31. srpna 2017, doplněným dne 9. listopadu 2017, požádala likvidátorka o určení odměny a o náhradu hotových výdajů spočívajících v nákladech na zveřejnění vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč, v nákladech na ověřování listin a podpisů ve výši 30 Kč, v nákladech na správní poplatek ve výši 50 Kč, v nákladech na poštovné ve výši 569 Kč, v nákladech na kopírování listin ve výši 58 Kč, v nákladech na kancelářský materiál ve výši 150 Kč (stanoveno odhadem), v nákladech na telekomunikační poplatky ve výši 100 Kč (stanoveno odhadem), v nákladech na cestovné ve výši 213 Kč, v nákladech na zpracování účetních závěrek a přiznání k DPH ve výši 3 000 Kč, v nákladech na archivaci písemností a účetnictví ve výši 500 Kč a v nákladech na kolkové známky ve výši 3 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že likvidátorka byla jmenována v době účinnosti vyhlášky 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, soud prvního stupně při určení výše odměny a náhrady hotových výdajů spojených s likvidací postupoval podle této vyhlášky, přičemž citoval § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky. Vzhledem k průběhu likvidace, popsaného ve zprávě likvidátorky a výsledku likvidace, považoval soud za přiměřenou odměnu ve výši 4 500 Kč. Dále soud citoval § 8 odst. 1 vyhlášky s tím, že uznal za hotové výdaje, které likvidátorka účelně vynaložila v souvislosti s prováděním likvidace uvedené společnosti výdaj 30 Kč za ověřování listin a podpisů, výdaj 50 Kč za správní poplatek, výdaj 569 Kč za poštovné, výdaj 58 Kč za kopírování listin, výdaj 1 500 Kč za zpracování 3 účetních závěrek a výdaj 1 500 Kč za zpracování 3 přiznání k dani z příjmů, celkem tedy 3 707 Kč. Soud prvního stupně nepřiznal likvidátorce náhradu nákladů za zveřejnění vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč a za archivaci písemností a účetnictví ve výši 500 Kč, neboť likvidátorka tyto náklady a jejich výši neprokázala; dále nepřiznal náhradu nákladů za kancelářský materiál ve výši 150 Kč a za telekomunikační poplatky ve výši 100 Kč, neboť jejich výše byla stanovena pouhým odhadem (odkázal přitom na „nyní platné ustanovení § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“); dále nepřiznal likvidátorce ani náhradu za cestovné ve výši 213 Kč, neboť měl za to, že náhrada za cestovné při použití soukromého vozidla náleží při cestě do jiného města, nikoli za použití vozidla k cestám v rámci města, kde má likvidátorka své bydliště a může využít městskou hromadnou dopravu; navíc náklady na cestovné na poštu v , adresa, se nejevily účelně vynaloženými, když podstatně blíž bydlišti likvidátorky se nachází pošta na adrese , adresa, . Nadto soud zjistil, že likvidátorka vyúčtovala cestovné na poštu v , adresa, dne 7. srpna 2007 i ve spisech 41 Cm 12/2003, 40 Cm 8/2003 (kde však byla likvidátorkou jmenována až usnesením ze dne 15. srpna 2007), 41 Cm 28/2003 a 40 Cm 21/2003 a dne 9. října 2007 ve spisech 41 Cm 12/2003, 40 Cm 32/2003, 41 Cm 28/2003 a 40 Cm 21/2003; rovněž cestovné na adresu , Anonymizováno, — registr vozidel dne 2. ledna 2008 si účtovala ve spisech 41 Cm 12/2003 a 41 Cm 28/2003. A konečně soud likvidátorce nepřiznal ani náhradu nákladů za kolkové známky ve výši 3 000 Kč, neboť z rejstříkového spisu zjistil, že jediný návrh, který likvidátorka podala, byl návrh na zápis výmazu v záhlaví uvedené společnosti doručený soudu dne 28. července 2017 a toto řízení bylo podle § 11 odst. 1 písm. m) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění platném do 29. září 2017, od poplatku osvobozeno. Uzavřel, že přiznaná odměna za provedenou likvidaci ve výši 4 500 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 3 707 Kč, po odečtu přiznané zálohy ve výši 8 000 Kč, činí částku 207 Kč, jež bude likvidátorce proplacena ze státních prostředků po právní moci usnesení.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka včasné odvolání. V odvolání uvedla k nepřiznané náhradě výdaje za zveřejnění vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč, že v příloze předává kopii dokladu o zaplacení tohoto poplatku, k nepřiznané náhradě výdaje za archivaci písemností a účetnictví ve výši 500 Kč, že v příloze přikládá kopii dokladu o zaplacení tohoto nákladu. K náhradě nákladů na kancelářský materiál ve výši 150 Kč a za telekomunikační poplatky ve výši 100 Kč, uvedla, že kancelářský materiál, tj. kancelářský papír, obálky apod. je ve vyúčtování vyčíslen pouze odhadem, neboť dle likvidátorky detailní evidence by byla tak nákladná, že by neodpovídala výši nákladů vyúčtovaných na tento materiál. Kancelářský materiál byl v rámci úspory nakupován vždy ve větším množství, nikoli jednotlivě na jednotlivé likvidace. Proto je náklad na kancelářský materiál vyčíslen odhadem, resp. rozpočítáním na jednotlivé likvidace. Obdobně bylo postupováno i v případě telekomunikačních poplatků. K náhradě za cestovné ve výši 213 Kč, uvedla, že se při vyúčtování cestovného řídila v té době platnou legislativou, kde nejsou detailně stanoveny podmínky pro vyúčtování cestovného, tak je uvedeno v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Souhlasí s tím, že cestovné na poštu v , Anonymizováno, a na registr vozidel na , Anonymizováno, bylo vyúčtováno i v jiných likvidacích - ale v jednotlivých likvidacích je uplatněna pouze poměrná část na jednotlivé likvidace. K náhradě na kolkové známky ve výši 3 000 Kč, uvedla, že kolkové známky ve výši 3 000 Kč byly využity v roce 2005 - 2009 na jiná podání, než jak je uvedeno ve zmíněném usnesení. Likvidátorka již nedokáže vzhledem k dlouhé časové prodlevě mezi vynaložením nákladů a vyúčtováním nákladů na likvidaci doložit oprávněnost vynaložených nákladů na tuto likvidaci. Kolkové známky byly vyžadovány jednotlivými registry a organizacemi při zjišťování majetku likvidované firmy. Navrhla, aby soud akceptoval výše uvedené důvody a dodatečně přiznal likvidátorce účelně vynaložené náklady v celkové částce 3 343,- Kč, resp. 6 343,- Kč dle výše doloženého výdaje na zveřejnění vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku 2380 Kč, náhradu nákladů na archivaci a účetnictví, náhradu nákladů na kancelářský materiál ve výši 150 Kč, telekomunikační poplatky ve výši 100 Kč a náhradu za cestovné ve výši 213 Kč, celkem tedy 3 343 Kč s tím, že proplacení náhrady na kolkové známky ve výši 3 000 Kč, které byly využity na zjištění majetku likvidované firmy, ponechala na rozhodnutí soudu.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně (ohledně náhrady hotových výdajů).4. Předně je třeba uvést, že při stanovení výše odměny likvidátora v případech, kdy k nařízení likvidace a jmenování likvidátora došlo v období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2013 a rozhodováno o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora je po 1. lednu 2014, jak je tomu v posuzovaném případě, je třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce, v daném případě tedy vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“). V tom je rozhodovací praxe odvolacího soudu konstantní (shodně např. usnesení ze dne 27. května 2015, č. j. 7 Cmo 631/2014 - 58, či ze dne 5. října 2015, č. j. 7 Cmo 231/2015 - 35 a ze dne 7. ledna 2016, č. j. 14 Cmo 348/2015 - 48). Je tomu tak proto, že likvidace obchodní společnosti nařízená soudem před 31. prosincem 2013 se dokončí podle tehdejší právní úpravy, jak vyplývá z přechodného ustanovení § 3043 odst. 2 věty první o.z., tedy dle obch.zák. a jeho prováděcího předpisu. Vzhledem ke skutečnosti, že likvidace byla v projednávané věci pravomocně nařízena dne 25. srpna 2007 a probíhá podle § 70 a násl. obch. zák. (včetně § 71 odst. 9 obch. zák., dle něhož Ministerstvo stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora….), nelze jako prováděcí předpis aplikovat nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jež je prováděcím předpisem k jiným zákonům (z.č.89/2012 Sb….), nýbrž je třeba aplikovat vyhlášku, z níž správně vyšel i soud prvního stupně.5. Podle § 71 odst. 6 obch. zák. odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplácení zálohy…Dle § 8 odst. 1 vyhlášky likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů