7 Cmo 302/2019-179 — Vrchní soud v Praze

Odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2019, č.j. 73 Cm 317/2013-141, s e o d m í t á .Odůvodněn í :1. Žalobou podanou 23. 12. 2013 se žalobkyně domáhá, aby soud rozhodnutím určil, že ke dni 23. srpna 2003 byl osobou ovládající žalovanou a držitelem 100 % akcií žalované , fyzická osoba, , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, , naposledy bytem , adresa, . Uvádí, že na základě smluv o převodu cenných papírů ze dne 30. října 2000 se , tituly před jménem, , Anonymizováno, stal 100 % akcionářem žalované a tedy i osobou ovládající žalovanou a že před účastí na každém zasedání valné hromady žalované půjčoval část svých akcií představujících 10% podíl na žalované , tituly před jménem, , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, , bytem , adresa, , neboť si nepřál být zapsán v obchodním rejstříku jako jediný akcionář žalované. Dále uvedla, že 23. srpna 2003 , tituly před jménem, , Anonymizováno, zemřel, a že je proto potřeba určit, že byl ke dni úmrtí držitelem všech akcií žalované.2. Podáním doručeným zdejšímu soudu 12. 6. 2016 požádala žalobkyně o přiznání osvobození od povinnosti platit soudní poplatek za podanou žalobu. K žádosti doložila listinu dokládající zhoršení zdravotního stavu žalobkyně. Aby mohl zdejší soud rozhodnout o žádosti žalobkyně o přiznání osvobození od povinnosti platit soudní poplatek za podanou žalobu, vyzval usnesením č. j. 73 Cm 317/2013-123 z 26. 7. 2019 žalobkyni, aby doložením svých majetkových poměrů prokázala, že na přiznání tohoto osvobození má nárok.3. Žalobkyně vznesla svým podáním doručeným soudu dne 17.8.2019 proti usnesení zdejšího soudu č. j. 73 Cm 317/2013-123 z 26.7.2019 námitky.4. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně usnesení Městského soudu v Praze č.j. 73 Cm 317/2013-123 ze dne 26.7.2019 potvrdil. V odůvodnění uvedl, že vzhledem k tomu, že žalobkyně vznesla námitky proti usnesení zdejšího soudu č. j. 73 Cm 317/2013-123 z 26. 7. 2019, kterým ji zdejší soud vyzval k doložení majetkových poměrů, jakož i vzhledem k tomu, že se jednalo o usnesení vydané asistentem soudce podle § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002, o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), postupoval zdejší soud podle § 9 odst. 2 věty třetí zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, a námitkami napadené usnesení potvrdil. Své rozhodnutí věcně odůvodnil a poučil žalobkyni o tom, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).5. Proti usnesení uvedenému v záhlaví podala dne 13. 10. 2019 žalobkyně odvolání, ve kterém namítala, že soudkyně pochybila, když její odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 73 Cm 317/2013-123 z 26. 7 .2019 nezaslala odvolacímu soudu, a v napadeném usnesení jí uvedla v omyl poučením, že proti usnesení není odvolání přípustné. Tím zamezila žalobkyni přístup k soudu a odvolatelka navrhuje zrušit usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátit k dalšímu řízení.6. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně.7. Odvolací soud shledal, že Městský soud v Praze usnesením č. j. 73 Cm 317/2013-123 z 26.7.2019, jež vydal asistent soudce, byla žalobkyně vyzvána k doložení majetkových poměrů v souvislosti s její opětovnou žádostí o osvobození od soudních poplatků. V usnesení byla poučena, že proti tomuto usnesení lze podat námitky do 15 dnů ode dne jeho doručení. Usnesení bylo zástupci žalobkyně doručeno do jeho datové schránky dne 5. 8. 2019. Dne 17. 8. 2019 byly soudu prvního stupně doručeny námitky žalobkyně vznesené proti uvedenému usnesení, vydanému asistentem soudce (č.l. 131spisu), jež byly následně podány dne 20. 8. 2019 i jejím zástupcem (č.l. 133 spisu). O vznesených námitkách rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením tak, že usnesení vydané asistentem soudce potvrdil a poučil žalobkyni o tom, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).8. Podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.9. Podle § 36a odst. 5 zák. č. 6/2002, o soudech, soudcích, přísedících a státní správě10. soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), asistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků.11. Podle ust. § 9 odst. 2 zák. č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zák. o VSÚ), proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení nebo soudním řízení správním, proti němuž nelze podat odvolání, odpor nebo námitky podle občanského soudního řádu, může účastník řízení podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. V námitkách nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy. O těchto námitkách rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní. Proti rozhodnutí předsedy senátu o námitkách, o odmítnutí námitek nebo o zastavení námitkového řízení, není odvolání přípustné. Doručené rozhodnutí vyššího soudního úředníka, proti kterému již není možné podat námitky, je v právní moci. Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na námitkové řízení ustanovení upravující odvolání podle občanského soudního řádu obdobně.12. Odvolací soud shledal, že usnesení Městského soudu v Praze č. j. 73 Cm 317/2013-123 z 26.7.2019 vydal asistent soudce v souladu s ust § 36a odst. 5 zák. č. 6/2002, zákon o soudech a soudcích, ve pojení s ust. § 11 zák. o VSÚ. Proti tomuto usnesení byly žalobkyní podány námitky dle ust. § 9 odst. 2 věta první zák. o VSÚ, námitky byly podány následně i jejím zástupcem. Není tedy pravdou tvrzení odvolatelky, že proti usnesení, vydaném asistentem soudce, podala odvolání. Soud prvního stupně proto postupoval správně dle ust. § 9 odst. 2 věta třetí zák. o VSÚ, když o námitkách žalobkyně rozhodl svým usnesením ze dne 24. září 2019 č.j. 73 Cm 317/2013- 141. Protože proti tomuto usnesení soudu prvního stupně není dle § 9 odst. 2 věta čtvrtá zák. o VSÚ odvolání přípustné, obsahuje napadené usnesení soudu prvního stupně i správné poučení o nepřípustnosti opravného prostředku. To, že soud v závorce svého poučení odkázal na ust. § 202 odst. 1 písm. a) o.s.ř., pak nemá na správnost jeho poučení, že proti usnesení soudu prvního stupně není odvolání přípustné, žádný vliv, a proto ani nenastaly účinky, které ust. § 204 odst. 2 věta druhá o.s.ř. s nesprávným poučením soudu spojuje.13. Odvolací soud vzhledem k uvedenému dospěl k závěru, že proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo o námitkách žalobkyně, vznesených proti usnesení vydaným asistentem soudce, rozhodnuto, není odvolání přípustné dle § 9 odst. 2 věta čtvrtá zák. o VSÚ ve spojení s ust. § 201 o.s.ř.14. Protože odvolání směřuje proti usnesení, proti kterému není odvolání přípustné, Vrchní soud v Praze jako soud odvolací odvolání žalobkyně podle ust. § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.